Za bouřky jsem potkávala muže, který mě pozoroval. Jednou mě navštívil i doma a já jsem pak zjistila, o koho se jedná.
Potkávala jsem podivného muže, a to jen tehdy, když venku létaly blesky. Byl mi povědomý a jednou jsem si vzpomněla na tragédii z dětského tábora. Tehdy mi dal kamarád první pusu, ale poté ho zabil blesk.
Díval se přímo na mě
Už když hlásili na víkend bouřky, zatajil se mi dech. Věděla jsem, že budu sama doma a opět se objeví „on“. Muž, který se mi zjevuje pokaždé, když se blíží hromy a blesky.
Poprvé se mi to stalo asi v osmnácti, byla jsem doma u rodičů, sundávala jsem rychle prádlo ze šňůry na zahradě a už padaly kroupy. Utekla jsem na terasu a najednou mezi jabloněmi zahlédla postavu. Zahřmělo a nebe ozářil blesk. Mladý muž tam stál úplně bez hnutí a díval se přímo na mě.
Pokaždé, když přišla bouřka
Chtěla jsem na něj něco zavolat, ale bála jsem se a raději se schovala dovnitř. Od té doby jsem ho viděla pokaždé, když přišla bouřka a bylo úplně jedno, jestli jsem sama, nebo ve společnosti lidí.
Jednou jsem například pobývala s přáteli na hudebním festivalu, a jen co se zvedl prudký vítr, přejel mi po zádech mráz. Schovaní v bezpečí budovy kulturního domu jsme pozorovali probíhající bouři a já ho opět spatřila.
Podle reakcí kamarádů jsem ale byla jediná. Stál uprostřed louky a vůbec se nehýbal. Mockrát jsem měla na bouřky štěstí a prožila je někde v ústraní, kde nebylo vidět ven. Jenže tentokrát se začaly ozývat hromy, když jsem byla sama v novém bytě a já se bála.
Zatáhla jsem závěsy, abych neviděla na balkon. Můj pes zalezl pod postel a já s obavami poslouchala řádění vichřice. Vtom se rozrazily dveře od lodžie, které jsem asi pořádně nedovřela. Hned za nimi stál on, promočený, s vlasy vlajícími v prudkém větru. Poprvé jsem ho viděla takhle zblízka.
Udeřil blesk a zmizel
Jeho oči se do mě vpíjely a já nemohla uhnout pohledem. Neodvážila jsem se pohnout, ačkoliv jsem chtěla dveře zavřít. Do bytu mi pršelo a já umírala strachy i zvědavostí. Jeho obličej mi totiž připadal povědomý.
Jako kdyby mi četl myšlenky, mírně se na mě usmál. Naposledy udeřil blesk někde hodně blízko a pak zmizel.
Fotografie mi daly odpověď
Něco do mě vjelo a dostala jsem nutkání okamžitě probrat krabici se starými fotkami. Našla jsem album z tábora, kam jsem jezdila celé dětství až do doby, než se tam stala tragédie.
Moji pozornost přitáhla fotka, kde stojím vedle stanu s dvanáctiletým kamarádem. Každý rok jsme se na sebe těšili a tentokrát jsme si dali pusu. Vytáhla jsem obrázek z alba a vypadl na mě vylisovaný čtyřlístek, který jsem od něj tenkrát dostala.
Byl to on, poznala jsem ten obličej. Kamarád, jehož jednoho osudného dne zabil na táboře blesk. Od té doby ho za bouřky potkávám.
Sandra H. (51), Beroun
