Domů     Myslela jsem si, že už nikdy nebudu šťastná!
Myslela jsem si, že už nikdy nebudu šťastná!
3 minuty čtení

Přišla jsem o své jediné dítě a můj žal byl tak obrovský, že jsem se s tím neuměla vypořádat jinak, než pitím. Život ztratil smysl. Až mi jednou zaklepala na dveře Amálka.

Bylo to moje jediné dítě. Vymodlená dcerka Kačenka. Narodila se mi, když mi bylo čtyřicet let. Vlastně jsem už v dítě nedoufala. Já i můj muž, jsme ožili, zaplavila nás vlna štěstí. Žili jsme jen pro naše dítě, pak se ale stala ta strašná tragédie.

Kačence bylo tehdy jen pět let! Šla jsem s ní na nákup, když v tom se zničehonic rozběhla do silnice, kde právě projížděla dodávka.

Kde je Ríša?

Zemřela mi v náručí. To se nedalo smazat, to bylo navždy. Jen manžel mě držel při životě, i když sám trpěl nesnesitelným žalem. Celé to období mám jako v mlze, byla jsem pod silnými léky. A jak čas šel, začala jsem řešit svůj smutek ještě alkoholem.

Ráno jsem si musela vypít půl lahve vodky, abych se cítila líp. Z práce mě kvůli tomu brzy vyhodili. Několikrát jsem byla na léčení, ale vždycky jsem do toho spadla znovu. Na manžela už toho bylo moc, po pár letech tohoto pekla se se mnou rozvedl.

Zůstala jsem sama. Jen se svou bolestí a se psem Ríšou, kterého mi dala kamarádka. Ten mě alespoň nutil dvakrát za den vyrazit do parku, abych ho vyvenčila.

Jednou se stalo, že můj pes zmizel. Seděla jsem na lavičce notně ovíněná, a volala ho marně. Cítila jsem se hrozně. Přišla jsem o jediného tvora, který mě měl ještě rád.

Ta podoba

Druhý den jsem nechala natisknout Ríšovu fotku a rozvěsila ji všude po okolí. Byla neděle, když zazvonil zvonek u dveří. Na chodbě stála holčička, jako by mojí Kačence z oka vypadla − a v rukou držela Ríšu. Začala cosi vyprávět a já na ní mohla oči nechat.

Byla to nejen podoba, ale i gesta, mimika, posedla mě myšlenka, že se Kačenka vrátila. Pozvala jsem ji dál, ale říkala, že babička čeká před domem. Obula jsem se a běžela poděkovat. Pozvala jsem obě na druhý den na čaj.

Tak jsem se dozvěděla, že Amálka má jen babičku, maminka jí zemřela a tatínka nezná. Jak dlouho tu babička bude? Co bude s její vnučkou, která je tak malá? Celé dny jsem na to musela myslet. Napadlo mě, že bych holčičku mohla adoptovat.

A neuvěřitelné, co dokáže štěstí a naděje. Brzy jsem zjistila, že nemám na alkohol ani pomyšlení! Amálka i její babička se staly mými nejlepšími přítelkyněmi. Mojí rodinou a já se díky nim zase postavila na nohy.

A když před pár lety Amálčina babička zemřela, podařilo se mi ji získat do péče. Vždyť už mi dlouho říká „mami“! Jsem zase šťastná!

Zdena (61), Liberec

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud