Domů     Šla jsem si pro odpuštění, to mi moc pomohlo
Šla jsem si pro odpuštění, to mi moc pomohlo
8 minut čtení

Věřila jsem, že se s Lubošem vezmeme. Bydleli jsme spolu, měli jsme dobře placená zaměstnání, cestovali a plánovali svatbu na zámku.

Byla jsem tak pyšná, když jsem Luboše získala! Chtěly ho všechny holky, byl úžasný, mohl si vybírat. Vybral si mě. Hodili jsme se k sobě, zdálo se, že jsme se jeden pro druhého narodili.

Oba dva jsme milovali krásné věci, měli jsme podobný vkus, líbila se nám stejná hudba. Už v posledním ročníku vysoké školy jsme spolu bydleli, pronajatý byt v centru jsme si zařídili, že vypadal jak z titulní stránky drahého časopisu.

Aby ne, oba jsme byli budoucí architekti. Vedli jsme báječný život a nikoho z nás nenapadlo, že by mohl skončit. Že se mezi nás vetře něco, co tohle všechno zničí.

Bála jsem se jen jediného, krásných žen, ale Luboš mě mnohokrát ujistil, že jsem jediná na světě, anebo ještě lépe, jediná v celém vesmíru. To mě vždy uklidnilo.

Po promoci jsme si oba našli perspektivní zaměstnání, ostošest pracovali, vydělávali slušné peníze, cestovali, plánovali svatbu na zámku. Jenomže na Luboše si brousila zuby jinačí nevěsta. Ta, ze které jde hrůza.

V pekle

Zhubl a nebylo to tím, že sportoval. Zeslábl, míval nezdravou barvu v obličeji, a jednou se vrátil od doktora s děsivým ortelem. Plakali jsme si v náručí.

Věděla jsem, že se na nás řítí pohroma srovnatelná se zemětřesením desátého stupně Richterovy škály, a netušili jsme, jak jí čelit. Odešel z práce, přišli jsme o byt, už jsme si ho nemohli dovolit. Přestěhovali jsme se do sídlištní garsonky.

Skoro mě uráželo, že takové byty vůbec existují, nebyla jsem na ně zvyklá. Takhle jsem si svoji budoucnost nepředstavovala, takhle ne. Život je nespravedlivý a zlý, říkala jsem si. Zlý a nespravedlivý.

A zatímco Luboš teď mluvil o naší svatbě na zámku ještě častěji než dřív, já už pro ni zdaleka tolik neplála a pokaždé jsem raději odvedla řeč někam úplně jinam. Cítila jsem, že to není správné, ale snad to lze aspoň trochu pochopit. Najednou jsem žila v pekle.

Chodila jsem nemocniční chodbou sem a tam a čekala, až budu moci svého milého, který absolvoval chemoterapii, naložit do auta a odvézt domů.

Strávila jsem bezpočet nocí beze spánku, kdy jsem životnímu druhovi nosila vodu, léky proti bolesti, studené obklady, bylinkové čaje. Bylo toho na mě moc.

Hezký dopis

Mimoto tu byl někdo, kdo mě silně znervózňoval. Trvalo to celé roky, začalo to už ve škole, kde ostatně na Luboše zíraly s obdivem úplně všechny holky. Nejvíc ale premiantka Iveta, vzorná, příkladná slečna, do Luboše tajně zamilovaná.

Ale zas tak tajné to nebylo, protože jiskřičky v jejích očích, zasněný úsměv a dlouhé pohledy na Luboše mluvily jasnou řečí. Dokonce mu i napsala dopis, Luboš mi ho ukázal. Líbil by se mi, byl to hezký dopis, kdyby byl ovšem adresovaný komukoli jinému.

Luboš jí mile odpověděl, byl to slušně vychovaný, noblesní mladý muž. Napsal, že ho její obdiv těší a že si ho velice váží, ale věci se mají tak, že je již napořád zadaný. Bude si ovšem pokládat za čest, zůstane-li Iveta jeho kamarádkou.

A to tedy zůstala, kdykoli jsme se pak vídali na různých srazech a večírcích, pokaždé spolu dlouze a srdečně mluvili. My dvě jsme se ovšem sotva pozdravily. Lezla mi na nervy. Bylo to jistojistě oboustranné, i já jsem jí nepochybně lezla na nervy.

Být spolu

A tak mě nesmírně udivilo, když mě na dalším, bůhvíkolikátém veselém mejdanu našeho ročníku vyhledala. Vypadala vyděšeně. „Všechno vím,“ řekla mi. „Luboš se mi svěřil, že je moc nemocný. Beztak bych to na něm poznala. Vypadá jako přízrak. A ty, promiň, taky.

Taky vypadáš jako přízrak.“ Vybuchla jsem: „Tak mockrát děkuju za kompliment. Jsi citlivá jako kámen u cesty. Umíš si představit, čím si procházím? Dva roky už žijeme jenom tou zatracenou, děsivou, ďábelskou nemocí.

Abych se přiznala, svůj život po škole jsem si představovala úplně jinak!“ Samu sebe jsem tou řečí překvapila. A pak jsem se rozbrečela. Bylo to poprvé v mém dosavadním životě, co jsem brečela na veřejnosti. Iveta mě zadumaně pozorovala.

Potom potřásla hlavou a vylezlo z ní: „Tušila jsem, že nevíš, co je to láska.“ Vytřeštila jsem oči. Myslela jsem, že jsem za to, co jsem s Lubošem v posledních měsících a letech prožila, hodna obdivu. „Láska je být spolu,“ nemilosrdně pokračovala.

„V dobrém a zlém. Chápeš?“ To už jsem byla skoro nepříčetná. „No tak si to vyzkoušej, ty hydro!“ zařvala jsem, až sebou většina bývalých spolužáků trhla. „Vyzkoušej si to!“ Pořád mě bedlivě pozorovala. V očích měla sarkastický výsměch.

„Ráda,“ odpověděla tiše, aby dala najevo, že hysterka jsem já, zatímco ona je láskyplný anděl, seslaný z nebes s úkolem nezištně pomoci Lubošovi.

Bez rozmyslu

Přiřítila jsem se domů jako velká voda. Cítila jsem, že jsem se ocitla na dně a že už nemůžu dál. Luboš, který ležel v posteli a něco si četl, na mě koukal jako na zjevení. „Co se proboha děje?“ zašeptal vysíleně.

Bez rozmyslu jsem házela svoje věci, oblečení, kosmetiku, knihy, do sportovní kabely a vykřikovala: „Končím! Nemůžu dál! Přijde jiná ošetřovatelka! Lepší, daleko lepší!“ Nevěřícně mě pozoroval. „Co je to s tebou?“ divil se.

„Musíš být příšerně unavená, zajdi si na masáž nebo zajeď k mámě, bude zase líp, uvidíš,“ chlácholil mě. „Nebude!“ křičela jsem. „Selhala jsem! Přijde jiná, ta tvoje slečna Dokonalá!“ Hodila jsem si kabelu na rameno a práskla dveřmi.

S hrůzou jsem zjistila, že se mi ulevilo. Spadl mi ze srdce kámen. Do vily k mámě to bylo jen pár stanic autobusem. Vážně se mi ulevilo. Hýčkala jsem se ve vířivce, máma mi přinesla speciální čaj na uklidnění a chápavě mě utěšovala.

„Nejsi ze železa, drahoušku,“ šeptala mi. Usnula jsem ve své ložnici s francouzským oknem a výhledem na řeku, mosty a věže kostelů. Jako bych najednou dostala svůj život zpátky. Už jsem se nevrátila, ač mě o to Luboš prosil asi tak stokrát. Nedokázala jsem to.

Vysvětlovala jsem pořád dokola, že nejsem statečná zdravotní sestřička, ale pouhá povrchní bytová architektka a to je velký rozdíl. Dopadlo to, jak to dopadnout mělo. Ona se k němu přistěhovala a starala se.

Vše nasvědčovalo tomu, že se bude starat až do hořkého konce, ale život někdy umí překvapit.

Čas odejít

Do roka a do dne se Luboš uzdravil a vystrojil si svatbu na zámku, přesně tak, jak jsme plánovali. Jen s malým rozdílem, s jinou nevěstou. Vyplakala jsem moře ukřivděných slz. Měla to být přece moje svatba. Nerozuměla jsem tomu.

Ukradla mi ho, nebo jsem si ho nechala ukrást? Rojilo se množství otázek, na které jsem nedokázala odpovědět. Přitom život byl fajn, měla jsem se v luxusní vile, kterou táta, než se odebral na věčnost, nechal napsat na mě, fakticky dobře.

Střídala jsem známosti, našla si fajn džob, penězi si mohla zapalovat cigarety, ale něco podstatného mi chybělo. Užíralo mě to zevnitř. Nepomohla ani psychoterapie, ani antidepresiva. Cítila jsem se jako štvanec. Musela jsem to udělat.

Luboš s Ivetou dávno bydleli jinde, koupili si byt tři plus jedna, od spolužačky jsem snadno sehnala adresu. Dovnitř mě pustili bez problémů, Iveta uvařila výtečnou kávu. Atmosféru, která v bytě vládla, jsem neznala.

Bylo to něco mezi srdečností, vlídností a láskyplností. Hrála si tu tříletá Anička, kterou adoptovali, krásná modrooká holčička. Přišla mi ukázat oblíbenou knížku a říkala mi teto. Cítila jsem, že mám v očích slzy, nenápadně jsem si je otřela.

„Přišla jsem si pro odpuštění,“ vyhrkla jsem bez obalu. „Bez něj se mi bude špatně žít dál.“ Oba se chápavě usmívali. „Já bych ti spíš, místo odpouštění, měla poděkovat,“ ozvala se Iveta. Vypadala šťastně.

„Je mi s Lubošem moc dobře.“ Anička jí vyšplhala na klín, Luboš jí položil ruku kolem ramen. „Mně je u vás taky dobře, skoro se mi nechce odejít,“ rozplakala jsem se. Luboš mi účastně stiskl ruku, snad aby dal najevo, že mi doopravdy odpustil. Zvedla jsem se. Byl čas odejít.

Hana (61), střední Čechy

Související články
3 minuty čtení
Klárka. Byla jako svěží vítr, který rozfouká všechny stíny. Dnes už tu je jen ten její. Má vnučka byla jiná než ostatní děti. Odmalička si vytvářela vlastní svět, plný fantazie a zvláštního porozumění pro věci, které jiní přehlíželi. Často jsme spolu chodily ven, do přírody, kde se jí oči rozzářily nejvíc. U stromů, květin, zvířat, tam byla doma. Povídaly jsme si o životě, o světě, o snech, ved
3 minuty čtení
Dlouhou dobu jsem nevěděla, jestli o tom někdy vůbec promluvím. Člověk si spoustu věcí nese v sobě a nechce se v nich zbytečně šťourat. Některé události už tolik nebolí, i když občas dokážou zasáhnout stejně silně jako kdysi. Dnes je mi osmdesát. A přesto mě občas přepadne takový stesk, jaký jsem naposledy cítila ve svých 12 letech. Bylo tehdy jaro. Slunce se konečně odhodlalo svítit naplno,
3 minuty čtení
Nikdy nezapomenu na ten den, kdy jsem šla naposledy za mojí dcerou, abych se s ní rozloučila. Ta bolest byla nesnesitelná. Najednou jsem si uvědomila, že už tu prostě není. Moje dcera Petra byla zdravá, chytrá a krásná dívka. Nepřekvapovala nás žádnými problémy v dospívání, a když dospěla, byla úspěšná a měla jasné plány. Vypracovala se, našla si dobré zaměstnání a potkala Pavla, se kterým plán
2 minuty čtení
Dětství na vsi jsem nesnášela. Nebyla jsem proto ani na jednom třídním srazu. Teď je mi líto, že většinu spolužáků už nikdy neuvidím. Hned, jak to bylo možné, jsem se z té vesnice odstěhovala. Život tam byl středověk. Chtěla jsem do velkého světa, chodit do divadel, na koncerty, setkávat se se slavnými lidmi. A tak jsem si vzala o dvacet let staršího, rozvedeného inženýra, který měl u nás na vs
3 minuty čtení
Ten psík se objevil u našich vrat zničehonic. Nedal se odehnat. Netušili jsme, jak moc nám jednou pomůže a odmění se za to, že jsme mu dali najíst a napít. Bylo to krátce po narození naší malé Janičky. Měli jsme tehdy už tříletého synka Petříka ale s bydlením to vypadalo špatně. Peněz jsme moc neměli a na státní byt se čekalo dlouho. Proto jsme vzali zavděk podkrovím mého rodného domku a bydlel
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Upálení Jana Husa: Proč se z ohně šířil příšerný zápach?
epochaplus.cz
Upálení Jana Husa: Proč se z ohně šířil příšerný zápach?
Středověká inkvizice sází na hodně smolné dřevo a připravuje dvě varianty hranice. Na zem ke kůlu naskládají polena a otepi větví, na které si odsouzenec stoupne. Přivážou ho ke kůlu a další otepi slámy a větviček rovnají kolem něho zhruba do výše jeho kolen. Přesně to čeká Jana Husa. Diváci tak krásně vidí hořící osobu.
Barevný podzim v srdci Šumavy
epochanacestach.cz
Barevný podzim v srdci Šumavy
Příroda je tu tak divoce veselá, až se vám chce radostí vykřiknout. V tomto období navíc září pestrou škálou barev. Šumavské Povydří si v tento čas nelze nezamilovat. Hluboké údolí řeky Vydry charakterizují husté šumavské hvozdy a neustále zvonivě zurčící voda, která vede vašekroky lépe než nějaká GPS. Naučná stezka Povydří je jedna z nejkrásnějších,
Manželství Václava Kopty není tak růžové, jak se zdá?
nasehvezdy.cz
Manželství Václava Kopty není tak růžové, jak se zdá?
Co se v tomhle na pohled idylickém svazku děje? Z kuloárů k nám doputovala zpráva, že manželství herce známého z Jedné rodiny Václava Kopty (60) a herečky ze seriálu ZOO Nové začátky Simony Vrbické (6
V Třeboni byla zahájena stavba nového centra dlouhodobé péče
epochalnisvet.cz
V Třeboni byla zahájena stavba nového centra dlouhodobé péče
Pomáhat tam, kde to má skutečný smysl – taková je dlouhodobá filozofie skupiny Invest Gate a jejího fondu kvalifikovaných investorů Invest Gate Funds SICAV a.s. Tato ryze česká investiční skupina se věnuje projektům, které dokážou spojit dvě důležité věci: zajímavé zhodnocení vložených prostředků investorů a zároveň podporu lidí, kteří ji skutečně potřebují. Už více než
Říše Zingh: Africká kolébka civilizace?
enigmaplus.cz
Říše Zingh: Africká kolébka civilizace?
Vysoké hradby a pod nimi zlaté písečné duny, do kterých se opírá odpolední slunce. Zelené vrcholky tropických stromů, ve kterých prozpěvují ptáci a vřeští opice. A v neposlední řadě zpěněné vlny příbo
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Daniel Arsham a Hublot opět šokují
iluxus.cz
Daniel Arsham a Hublot opět šokují
Průkopnická švýcarská hodinářská značka HUBLOT představuje nejnovější kapitolu své dlouhodobé spolupráce s uznávaným americkým umělcem a ambasadorem značky Danielem Arshamem: Hublot MP-17 MECA-10 Arsh
Kouzlo Egypta: Za faraony po Nilu
nejsemsama.cz
Kouzlo Egypta: Za faraony po Nilu
Pojměte dovolenou trochu jinak! Vydejte se na plavbu lodí, během níž budete objevovat fascinující hrobky egyptských vládců a další zajímavosti na obou březích Nilu. Tady je malý přehled zastávek, na které se rozhodně můžete těšit. Chcete se ohřát i v chladnějších měsících a zažít něco nevšedního? Pro vás jako stvořená bude několikadenní plavba po Nilu, během níž se nejen můžete kochat západy a východy
Jakmile nastane podzim, ručička na váze stoupá
skutecnepribehy.cz
Jakmile nastane podzim, ručička na váze stoupá
Když začne podzim, posedne mě věčný pocit hladu. Snědla bych, na co přijdu. Dříve jsem se nijak neomezovala, a skončilo to málem tragédií. V pubertě jsem to zvládala skvěle, hodně jsem sportovala a ty své váhové výkyvy snadno vyrovnávala. Nedělala jsem si s tím starosti, na podzim jsem prostě měla věčně hlad. Neustálá chuť k jídlu
V Sinajské poušti byla objevena starověká egyptská vojenská pevnost se zkamenělými zbytky těsta v peci!
21stoleti.cz
V Sinajské poušti byla objevena starověká egyptská vojenská pevnost se zkamenělými zbytky těsta v peci!
Na starověké vojenské cestě v severní Sinajské poušti byla objevena dobře zachovalá, asi 3 500 let stará egyptská pevnost, kterou zřejmě nechal vybudovat faraon Thutmose I. Ten rozšířil egyptskou říši
Zdravá sladko-ostrá dýňová semínka
tisicereceptu.cz
Zdravá sladko-ostrá dýňová semínka
Zdravý zob k televizi i skvělý dárek pro přátele. Vyzkoušejte je také! Ingredience semínka z jedné dýně 5 lžic krupicového cukru špetka soli mletý kmín lžička skořice lžička zázvoru špetka
První parník pro české řeky postavil Angličan
historyplus.cz
První parník pro české řeky postavil Angličan
Z Rakouska odešli. Ruston nemusel, ale zůstal loajální Andrewsovi, který mu před lety dal příležitost nastartovat kariéru. Zakotví v Čechách a po Labi mezi Obřístvím a Drážďany brzy začnou pendlovat jejich první parníky. Na londýnském předměstí provozuje loděnici. John Joseph Ruston v ní vyrábí plavidla určená pro říční dopravu na Temži a zároveň opravuje lodě