S Radkem jsme byli kamarádi od dětství. Plného radosti. Jenže naše veselé dětské duše vyrostly a v dospělosti zažily nejednu bolest.

Radka jsem znala od sousedů babičky a dědy, kam jsem jezdívala na prázdniny. Byli jsme ti nejlepší kamarádi, strašně jsme se vydováděli, a i když kolem bylo více dětí, my jsme byli největší parťáci. Až si z nás rodiče utahovali, že se jednou vezmeme.

Byl to průšvihář

Těžko říct, jestli by ke svatbě někdy došlo, zda bychom k sobě našli cestu. Je pravda, že v období dospívání jsme si zažili i nějakou tu pusu. Bylo to spíš v rámci poznávání, že bych měla mravenčení v břiše jako při opravdovém zamilování, to říci nemohu.

Radek byl moc hodný kluk, ale měl smůlu, že při nějakých vylomeninách vždy dopadl docela špatně. Zatímco jiné děti se trochu odřely, když spadly z kola, on si vyrazil přední zuby. Věčně měl nějaký úraz. Jinak to byl ale velmi hodný kluk.

Odcizili jsme se

Jak jsme však skoro dospěli, měli jsme nějaké zájmy, tak já jsem jezdila k prarodičům čím dál méně. Najednou jsme měli kolem sebe jiné kamarády a lásky a nějak jsme se sobě vytratili ze života.

Když jsme se potkali, prohodili jsme pár slov, vše bylo naprosto v pohodě. Jakoby ale s tím dětstvím zmizel nějaký vztah. Dům po prarodičích nám zůstal, takže jsem tam jezdila na chatu. A občas jsem potkala Radkovu maminku. Někdy měla i slzy v očích. Nečekala jsem, že něco takového nastane.

Začal mít opravdu velké problémy

Ta tu a tam prohodila, že Radek nemá zrovna nejlepší vztah, a jak bylo fajn, když jsme kamarádili spolu. Jindy jsem se dozvěděla, že měl těžkou autonehodu. Tehdy jsem za ním dokonce byla v nemocnici a bylo to, jako kdybychom se nikdy nepřestali bavit.

Moc fajn. Nicméně, jak se naše životy vrátily do starých kolejí, zas jsme pro sebe navzájem neměli prostor.

Alkohol ho táhl ke dnu

Když se Radek ženil, nemohla jsem na svatbě chybět. Jeho maminka mi ale stranou s pláčem svěřila, že si vybral hroznou ženu. A měla pravdu. Všichni viděli, jak ho deptá, nakonec kvůli ní začal pít.

Opět nastala chvíle, kdy jsme se jednou sešli v hospodě a on se mi svěřil se svými bolestmi. „Měli jsme se vzít my dva,“ pronesl s úsměvem. To byl poslední večer, co jsem ho viděla.

Pak jsem odjela z chaty a za pár týdnů jsem se dozvěděla, že Radek zahynul při autonehodě. Byl pod vlivem. Vyčítám si, že jsem mu mohla pomoct. Naznačoval mi to.

Bětka D. (62), Písek