Po dvou rozvodech už jsem nepočítala s tím, že bych mohla být šťastná. Životní zklamání ve mně zanechalo nejistotu a nedůvěru.

Poprvé jsem se vdávala, když mi bylo dvacet. Tehdy jsme si s Tomášem mysleli, že jsme pro sebe stvoření. To, že tomu tak není, jsem zjistila až po devíti letech. Zatímco já chtěla zakládat rodinu a usadit se, Tomáš to viděl jinak.

Naše názory na budoucnost se rozcházely až příliš. Rozvedli jsme se a na prahu třicítky jsem musela začít znovu. Ve dvaatřiceti jsem se vdávala podruhé. Tentokrát za sobeckého Lukáše, který chtěl mít doma jen kuchařku a někoho, kdo mu vypere ponožky.

Naše manželství, plné manželových nevěr, trvalo dvacet let. Tak dlouho jsem si namlouvala, že jsem šťastná a nic mi nechybí.

Samota byla těžká

Nakonec to ukončil sám Lukáš. Jeho milenka neplánovaně otěhotněla a on ode mě odešel. Bolelo to, ale ve své podstatě to byla úleva. Mohla jsem zase žít podle sebe a dělat to, co chci. Mělo to jeden háček. Byla jsem sama. Celé dny jsem trávila o samotě.

Občas mě z toho vysvobodila kamarádka Lída, kterou znám roky. To uvědomění, že je mi přes padesát let a jsem sama, bylo dost bolavé. Všechny mé kamarádky žily ve šťastných rodinách.

Když Lída přišla s nápadem, abych si založila profil na seznamce, myslela jsem si, že spadla z višně. „Myslím, že v mém věku už je na seznamku pozdě,“ lamentovala jsem nad tím. „Blbost! Prostě to zkus a uvidíš,“ tlačila mě do toho.

Jednoho večera jsme vypily o pár skleníček vína víc a Lída mě natlačila do seznamky. Vypsala jsem o sobě všechno možné i nemožné. Plná kuráže jsem se Lídou nechala vyfotit a práskla vysmátou fotografii na profil. Zapily jsme to další skleničkou vína a dál se vesele bavily.

Kluk ze základky

Ráno jsem na nějaký profil nemyslela a spíše řešila bolavou hlavu. K večeru jsem usedla k počítači a nestačila se divit, kolik vzkazů mám ve schránce. Četla jsem jeden za druhým a byla jsem celá v údivu. Z těch desítek zpráv mě ale zaujala jen jedna.

Byla od jistého Bohumila. „Když už, tak už. Odepíšu mu, nemám co ztratit,“ dodávala jsem si odvahu u počítače. Ten večer jsem si s Bohumilem psala vlastně až do rána. Měla jsem pocit, že ho znám roky. Což byla vlastně pravda. Bohumil byl moje láska ze základky.

Konečně šťastná

Za pár dní jsme se sešli. Ta pomyslná jiskra ze školních lavic mezi námi byla pořád. Zamilovaný pár tvoříme již pátým rokem. Zažíváme spolu to, co nám život doposud nedopřál. Lída si mé štěstí připsala na svůj vrub a já jí mohu jen poděkovat. Na stará kolena jsem poprvé v životě vážně šťastná!

Sabina J. (56), Čáslav