Domů     Všechno začalo pekelnou hádkou
Všechno začalo pekelnou hádkou
3 minuty čtení

Se sousedem jsme se příliš neznali, paradoxně nás sblížilo, že jsem vyslechla jeho hádku se ženou. Nebyla zdaleka první, moc jim to neklapalo.

Od sousedů se hádky občas ozývaly, ale tentokrát to bylo přespříliš. Soused řval, jako by ho na nože brali. Byla jsem zvědavá, a tak jsem se schovala do stodoly.

Odtud se dalo pootevřenými dvířky pohodlně koukat do vedlejší zahrady, kde soused hulákal na manželku, která seděla na houpačce a v mém vzorném poli nebyla: „No samozřejmě! Jak jinak! Jsem největší sukničkář na okrese!“ Řval na celou obec.

Bohužel byl natolik bystrý, že zjistil, že vše sleduji, a zavřeštěl: „Jen ať to všichni slyší, i paní tady odvedle!“ Příliš jsem ho neznala, ale říkalo se, že je společenský, snad i hraje v nějaké kapele. Se ženou si občas vjeli do vlasů, ale nikdy ne tak hlučně.

Nejhorší na světě

Když jsme se ráno potkali u vrátek, ve spěchu se mi omlouval: „Mrzí mě to. Vypěnil jsem. Žena si myslí, že jsem nejhorší chlap na světě. Asi jsem moc řval, co?“ Ujistila jsem ho, že mě tím nijak nepohoršil a že chápu, že člověk občas dostane vztek.

Dodal, že dělá, co může, snaží se, ale doma neslyší pochvalu, jak je rok dlouhý. Pak nastartoval vůz a zmizel za zatáčkou. Dlouho jsem pak v ta místa koukala a říkala jsem si, že je to sympaťák. Pak jsem tu myšlenku zaplašila a pustila se do práce.

Pracovala jsem tehdy z domova, dělala z korálků náramky a náušnice. Muž ode mě před dvěma lety odešel, připadala jsem mu nudná. Chtěl zábavnou ženu, tak si zkrátka za mě našel mladší a společenštější náhradnici.

Myšlenky se mi honily hlavou, občas jsem koukla z pootevřeného okna, a vtom zaznamenala, že sousedka nasedá do auta se dvěma kufry.

Po půlnoci

Když chlapík odvedle přijel z práce, překvapeně lomcoval klikou, nečekal, že bude zamčeno. Uvnitř objevil prázdné manželčiny skříně. Ač jsme se příliš neznali a říkali si jen dobrý den, tentokrát na mě zazvonil, asi se z toho potřeboval vypovídat.

„Tak odešla,“ vychrlil na mě. „Teda promiňte,“ zarazil se, „jestli vás to obtěžuje, zase zmizím.“ Byl vyřízený. Uvařila jsem mu heřmánkový čaj na nervy. „Ale já jsem fakt hodnej, slušnej chlap,“ hořekoval.

„Občas si dám někde panáka nebo zavtipkuju s kolegyní, ale nic horšího nedělám. Teď jsme měli firemní večírek, vrátil jsem se po půlnoci, to byla pro ženu poslední kapka.“ Nadhodila jsem, že se třeba vrátí.

Nakonec jsem byla ráda, že se nevrátila, ukázalo se, že si s Otou rozumíme, stal se z nás spokojený pár.

Romana (64), Šumpersko

Související články
3 minuty čtení
Nikdo jsme tehdy netušili, že se u mé sestry Aničky začíná projevovat zapomnětlivost. Sedla do špatného vlaku a nevěděla, kde je. Pomohl jí ochočený krkavec. Krkavci jsou učenliví. Dokážou věrně napodobovat zvuky z okolí, dokonce i lidský hlas. Jeden takový šikula pomohl mé starší sestře, když se dostala do úzkých. Dodnes na příběh o opeřeném hrdinovi vzpomínáme... Sestra Anička k nám jezdila n
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.