Domů     Zmizelý pes přinesl lásku
Zmizelý pes přinesl lásku
3 minuty čtení

Když se mi zaběhl pes, kterého jsem hlídala, krve by se ve mně nedořezal. Naštěstí se ale objevil sympatický chlap a přivedl mi ho.

V době, kdy mladí, tedy syn se snachou, odjeli na rekreaci, jsem se jim starala o psa. Nikdy jsem žádné zvíře neměla, byla jsem v tomto směru nováček, ještě ke všemu dost vyděšený.

Přestože pes byl dobrák, kříženec všeho možného, žádné bojové plemeno, byla péče o něho náročná. Zejména procházky mi dávaly zabrat.

Pes musí mít volnost

Chodili jsme do blízkého lesíka, a jelikož zvíře bylo neukázněné a nikdo ho nenaučil, jak se správně chovat na procházce, byl to očistec. Syn se snachou prosazovali, aby se zvíře cítilo svobodně. „Pes přece není žádný voják, aby plnil rozkazy,“ oznámili mi.

V tom případě byl tedy chudák ten, kdo s ním musel jít ven. Zvíře sebou divoce cukalo, štěkalo, rozčilovalo se. Snad to bylo i tím, že na mě nebylo zvyklé. Bála jsem se odepnout mu řemínek, a tak mě vleklo. Prolétli jsme kolem lavičky.

Muž, který si na ní četl noviny, dostal záchvat smíchu. Rozčílilo mě to a zaječela jsem: „Laskavě se mi přestaňte posmívat!“ Na tuhle historku jsem okamžitě zapomněla.

Druhý den jsem si umínila, že psa alespoň na chvilku pustím, aby se trochu proběhl, protože snacha mi kladla na srdce, že je to důležité. Tvrdila, že umí přiběhnout na zavolání. Příliš jsem tomu nevěřila, ale přesto jsem to, já hloupá, udělala.

Zmizel za zajícem

Když jsem odepnula řemínek, chlupáč se u mojí nohy zdržel asi dvě vteřiny, potom začal očichávat cestičku a trošku se vzdálil, ne moc. Nespouštěla jsem z něj oči a v duchu se ujišťovala, že to zvládnu. Ale nezvládla jsem to. Zvíře spatřilo zajíce a zmizelo.

„Ježíšmarjá!“ vykřikla jsem. „Bene! Bene, k noze!“ Pes se neobjevoval. Polilo mě horko. Co řeknu synovi? Že psa, kterého tak miluje, už nikdy neuvidí? „Bene!“ ječela jsem.

„Okamžitě se vrať!“ Ale jediný, kdo přišel, byl ten chlapík, co se mi den předtím smál na lavičce. Vypadal vylekaně, asi jsem ječela moc. Vysvětlila jsem, že se mi ztratil pes. Uvědomila jsem si, že brečím, a bylo mi to jedno.

Společné procházky

Zajímavé bylo, že když ten chlap zavolal „Bene!“, rozhrnulo se křoví a objevil se Ben. Až později jsem se dověděla, že někteří psi, zejména samci, si z žen nic nedělají, autoritu pro ně představuje chlap. Ten se teď opět rozesmál.

„Vy to se psy moc neumíte, viďte,“ sdělil mi. „Už to tak vypadá,“ vzdychla jsem. Pomohl mi odvést Bena domů a den nato na nás ve stanovený čas čekal. Pes ho poslouchal, ač ho vůbec neznal.

Během procházek se zjistilo, že je ten můj psovod taky rozvedený a že jsme si navzájem sympatičtí.

Iveta R. (64), Sušice

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.