Chtěla jsem, aby se moje dcera dobře vdala. Našla si šikovného chlapce. Jenže před svatbou brečela, že to není ono.

Nečekala jsem, že od ní něco takového uslyším. „Mami, já prostě nevím,“ plakala Tereza, která měla Filipa, svého nastávajícího, ráda, ale neuměla si představit, že to bude láska na celý život.

Konejšila jsem ji, že je jen nervózní. Dodnes si říkám, jestli jsem nezpůsobila spoustu bolesti, když jsem ji nechala se vdát.

Neměli se brát? Možná jsem to zkazila.

Tereza se vdávala v devatenácti, na počátku tisíciletí to bylo poměrně brzy. Ještě před svatbou mu prý byla tu a tam nevěrná.

Když se pak začali snažit o miminko, byl to pro ni jistý signál zahnízdění a už si jisté avantýry odpouštěla. Bohužel se jim ale nedařilo počít dítě. Rok, dva, pět let. Terka už byla nervózní.

Její muž byl neplodný, přesto otěhotněla

Filip nechtěl o vyšetření ani slyšet, Tereza ho ale nakonec přemluvila, aby ty nepříjemné věci podstoupili alespoň u známého lékaře rodiny. Verdikt byl neúprosný. Lékař sdělil, že Filip je prakticky neplodný.

Vzhledem k tomu, že Terezin muž neměl moc v lásce ty návštěvy doktora, nevadilo mu, když si diagnózu vyslechla Tereza sama. Rozhodla se mu to zatajit, protože mu nechtěla ublížit. Pak ale bojovala s tím, že nebude mít dítě.

Paradoxně brala ohled na muže, kterého si vlastně ani nechtěla vzít. Najednou ale musela řešit problém, který vlastně přivedl on do toho vztahu.

Kamarádky poradily „kukačku“

Anebo to šlo zařídit jinak. S kamarádkami se o tom Tereza bavila a byla v šoku, kolik jejích známých má nebo zná lidi v okolí, kteří mají tu „kukačku“ doma. Tedy dítě, které má jiného biologického otce, než je manžel jeho matky.

Také jsem byla v šoku, Tereza se však neodvážila mi říct, že s tou myšlenkou také koketuje. A tak se vrátila ke svému dřívějšímu stylu života.

Stále o tom neví

Tereza opět měla milence. Tehdy prý na potenciální amanty ale koukala jinak. Jestli byli dost hezcí, chytří… Trochu konkurz na plemenného býka, aby měla to nejúžasnější dítě. Svěřila se mi. Dnes má dospělou dceru, kterou s láskou vychoval i Filip.

Že ale jejím otcem není, nýbrž jde o dávného milence, to netuší. To ví jen Tereza a já. Musela si ulevit, a tak to řekla mně. Musela jsem jí pomoct sejmout tu tíhu, i když je to těžké lhát Filipovi i vnučce. Ale je to Terezy rozhodnutí.

Nechce jim nic říct

Protože jsem jediná osoba, která to tajemství zná, musela jsem se Terezy zeptat. Jestli hodlá svým blízkým říct pravdu. Zda třeba někdy informuje otce vnučky. Nechce o tom ani slyšet. Minimálně vnučka by ale měla znát pravdu.

Blanka R. (67), Cheb