Byl to jedináček a já pro něj chtěla jen to nejlepší. Vše jsem mu dovolila. Tu chybu už asi nikdy nenapravím a teď mám strach, co s ním bude.

Můj manžel od nás odešel, když byly malému Kamilovi tři roky a můj táta zemřel krátce nato. Už nebyla v rodině žádná pevná mužská ruka. Snažily jsme se s mou mámou malému vynahradit všechno. Kromě svého zaměstnání jsem chodila uklízet a máma dělala věnce.

Pracovaly jsme obě do úmoru, aby náš chlapeček nestrádal! Dávaly jsme mu tolik lásky, kolik jsme jen mohly. Kamil ale neměl v životě žádnou silnou autoritu. Už ve školce s ním byly problémy. Nechtěl do ní chodit a dělal strašné scény.

Postavila jsem se k tomu špatně. Kamila jsme do školky nenutily a hlídala ho babička. Ve škole se mu nelíbilo ještě víc, protože se musel učit. Často jsme ho nechávaly doma, na obědy nechodil, protože mu nechutnaly.

Zbožňovaný

Kroužky ho nebavily. I když jich zkusil mnoho, u žádného nezůstal. Měl špatné známky, a přitom to byl tak chytrý chlapec! Dostal se jen na učňák, kde začal holdovat cigaretám a alkoholu. Na to mu kapesné nestačilo, tak loudil na babičce.

Když mu babička peníze nedala, začal si je brát z mé peněženky. Několikrát jsem mu to vytkla, ale on si z toho nic nedělal. Doma se mi nic neztrácelo, zato babičce ano! To mi ovšem dlouho tajila, aby zbožňovaného vnuka kryla. Modlila jsem se, aby syn už konečně nastoupil někam do zaměstnání.

Je pozdě?

Jenže Kamil už je ze školy venku patnáct let a nespočítala bych, kolik za tu dobu vystřídal zaměstnání. A kolikrát byl na podpoře. Moje máma dávno zemřela, a tak tahá syn peníze na hospodu a cigarety jen ze mě.

Jakmile mi ale přijde důchod, už je v pohotovosti. Doma s ničím nepomůže, sedí na gauči a kouká se psem na televizi. Už vím, že jsem měla být tvrdší máma a být zásadová hned od jeho nejútlejšího dětství.

Já mu ale chtěla dopřát co nejvíc lásky i za otce, kterého neměl. Co s ním jednou bude, až tady nebudu? Snad neskončí jako bezdomovec…

Jana (63), Sušice