Všechny ty povinnosti ve škole jsou pro děti velkou zátěží. Když nastanou prázdniny, měly by si je pořádně užít. Dcera a zeť to ale nechápou.

Na své dětství vzpomínám ráda. S bratrem jsme byli vedeni k poslušnosti, je pravda, že náš táta někdy sundal řemen a nějakou jsme schytali přes zadek. Nikdy to ale nebylo tak hrozné! Vždycky jsme si ten výprask zasloužili.

Co se ale týkalo prázdnin, naši byli toho názoru, že si musíme pořádně odpočinout a hlavně vybít energii, která se v nás nahromadila sezením ve školní lavici. Proto nás nikdy nehonili v létě spát brzy, naopak jsme mohli běhat kolem domu dlouho do noci.

O škole se nemluvilo celé léto, až tak dva týdny před koncem prázdnin padla zmínka, že se nám to už blíží – a rozhodně nás nikdo nehnal do učení.

Nechápu je

V duchu mého dětství vyrůstala i moje dcera Markéta. Nikdy jsem na ni nevyvíjela přehnaný tlak, aby seděla nad učením dlouhé hodiny. Nehonila jsem ji ani do žádných nesmyslných kroužků, které dítě vůbec nebaví.

Vždycky jsem apelovala na to, že se musí venku vyběhat, protože potřebuje pohyb, čerstvý vzduch a kamarády. Vůbec tudíž nechápu, co to do ní, a hlavně do mého zetě, vjelo, že po mých vnoučatech tak šlapou.

Jako by s někým soutěžili, kdo bude mít lepší vysvědčení a bude mít větší úspěchy ve sportu.

Už mi je nepůjčí?

Každé prázdniny se těším, jak si vnoučata vezmu na chalupu, a budou si užívat prázdniny. Vnuk Martin a vnučka Leontýnka jsou u mě rádi. Jenže dcera se zetěm mi je půjčují rok od roku s větší a větší nevolí.

Loni mi je přivezli i s mnoha knihami, které měl vnuk za léto přečíst. Zeť, jeho táta, mu navíc kladl na srdce, že musí každý den ráno běhat, aby nevyšel z tréninku, neboť z něj prý roste nadějný fotbalista. A vnučka?

Měla jít do školy až za dva roky a já dostala příkazem, že ji mám učit písmenka a počítat až do padesáti. Přišlo mi to hrozné, takové nároky na tak malé děti, zvlášť, když si mají užívat léto, sluníčko, prázdniny.

Celých čtrnáct dní, co byla vnoučata u mě, jsme se na to prostě vykašlali, chodili jsme na koupaliště, do lesa na borůvky, prostě jsme si užívali léta plnými doušky tak, jak to podle mě má být. Děti byly šťastné!

Samozřejmě se to ale dcera dozvěděla a udělala mi přednášku, jak nebudou děti ve škole zvládat výuku, a že si nepřeje, aby se celé prázdniny flákaly. Nakonec pronesla, že mi je příští rok už nepůjčí.

Martínek i Leontýnka to obrečeli, říkali, že se jim u babičky líbí a že chtějí přijet zase za rok. Marně jsem se snažila dceři a zeťákovi vysvětlit, že jejich přístup není správný.

Jsou šťastné

Je mi těch dětí moc líto! Tyto prázdniny mi ale ještě pomohla náhoda. Dcera si zlomila nohu, a tak se jí hodilo, abych si ty dva malé drahoušky k sobě vzala dokonce na tři týdny.

Sice jsem zase dostala přikázáno, co s nimi všechno mám číst, počítat a opakovat, já to ale dělat nebudu. Běhají od rána do večera kolem domu a našli si tady i kamarády. Vidím, jak jim oči září, jak jsou šťastné! A o to přece jde, ať si dcera a zeť říkají, co chtějí!

Anna (67), Most