Rodiče mi pořídili sourozence až po dlouhých šesti letech. Jak moc jsem se na malou sestřičku těšila a jak jsem byla šťastná, když jsem ji poprvé spatřila.

Když byla malá, ráda jsem ji vozila v kočárku, uspávala a rozesmávala jsem ji v kolébce. Myslela jsem si, že mě potkalo to nejlepší na světě. Bohužel v průběhu let se naše vztahy začaly pomalu, ale jistě měnit.

Sestra byla od mala velmi vzteklá, panovačná a vše muselo být po jejím. Kdykoliv byl nějaký malér, dokázala rodičům lhát a veškerou vinu vždy svalit na mě. A rodiče její lsti a lži nikdy neprokoukli.

Byla to holt jejich malá Karolínka a já měla už mít dávno rozum. Jenže k čemu mi byl, když si má sestra dělala vždy co chtěla, a i když jsem ji měla hlídat, absolutně mě neposlouchala?

Poraď si!

Časem bylo jasné, že Karolína je hvězdou naší rodiny, zatímco já byla za potížistu. Moc tomu nepřidal ani fakt, že jsem byla často nemocná a měla jsem problémy s kyčlemi. Čím jsem byla starší, tím hůř jsem si doma připadala.

Já měla jen samé zákazy, zatímco o šest let mladší Karolína si vždy dělala, co chtěla. Alespoň že jsme bydleli s babičkou a dědou, kteří mě milovali a já je. Byla ovšem období, kdy byl táta s dědou rozhádaný a já dozadu za prarodiči nesměla.

To mi bylo vždy obzvlášť smutno. S dědou jsme hrávali karty, ping-pong na jídelním stole, hráli šachy a večer mi předčítal libreta oper. Jak jsem ty večery milovala!

Abych utekla z domova, vdala jsem se velmi mladá a měla jsem velmi brzy dvě děti, kluka a holku. Manželství mi vydrželo jen deset let a nebylo moc povedené. Vlastně jsem po celou dobu dělala mámu i tátu a bylo to náročné jak fyzicky, tak citově.

Od rodičů jsem pomoct nechtěla. Matka mi jednou, když jsem chtěla pomoct, řekla: „Chtěla ses vdávat, tak si poraď!“ Vzala jsem ji za slovo a poradila si.

Chlubí se boháčem

Moje sestra byla mým pravým opakem. U rodičů bydlela snad do pětatřiceti let. Sice dlouho studovala, ale pracovat se jí nikdy nechtělo. Rodiče doma uzurpovala a řídila je, jak se jí líbilo.

Nějaké známosti měla, ale když po nějaké době pánové odhalili pravou podstatu osobnosti mé sestry, zdrhli. Kdo by chtěl mít doma zlou, panovačnou a závistivou ženu? Jednou se ovšem sestře podařilo ulovit boháče.

V té chvíli se všechny její špatné vlastnosti ještě prohloubily a stala se z ní namyšlená saň. „Našla jsem si přítele, na kterého ty nemáš. Je to docela hezký padesátník, udržuje se a má vlastní firmu,“ sdělila mi nevyžádanou informaci.

Spolu jsme se totiž prakticky nevídaly a neměly si nikdy co říci. Vůbec jsem nechápala, proč měla potřebu mi tuto informaci zavolat.

Mně nikdy bohatí muži nepřišli nijak zvlášť přitažliví, snad dokonce spíš naopak, protože jsem vždy měla slabost pro muže jiných kvalit!

Povrchní život

Od té doby Karolína jezdí na luxusní dovolené a nepracuje už vůbec, přestože se všude pyšní tituly. Obléká se ještě více snobsky než kdy dřív. Vždy na sebe chtěla upozorňovat a teď konečně nosí samé luxusní značky.

Dokonce i její šperky jsou snad dražší než moje auto. Budiž jí přáno, když má pocit, že konečně našla štěstí. Nechápu ale, že ji ani nenapadlo nějak pomoci našim starým rodičům.

Já se snažím pomáhat, ale jako rozvedená matka jsem nikdy žádnými balíky peněz neoplývala. Kdybych měla na rozdávání, rodiče by byli těmi prvními, komu bych peníze s láskou dala. Moje sestra je ale najednou skoro neznala. Přestala za nimi i chodit. Jim to nepřišlo divné.

Baví ji se jen chlubit

„To víš, Ruda si mě rozmazluje, před týdnem mi koupil nový mobil,“ zavolala mi opět nečekaně. Vlastně mi v poslední době volala každou chvíli a vždy jen proto, aby se pochlubila, co má zase nového. Po telefonu to bylo další auto a potom byt.

Čekala, že budu žárlit? Nebudu. Nemám ji ráda, tak mě její život zkrátka nezajímá. Vlastně jsem s ní byl v kontaktu již jen kvůli rodičům a byla jsem si jistá, že až tu jednou nebudou, se svojí sestrou zpřetrhám vztahy definitivně. To jsem netušila, jaký podraz mi stihne udělat ještě před jejich odchodem.

Podivný telefonát

Sestra si vždy rodiče přivlastňovala a ráda poukazovala na mé chyby, zatímco skvěle zdůrazňovala své přednosti. Je až obdivuhodné, že čím méně jich měla, tím více se jimi pyšnila.

Nevím, jestli jsem se jí teď dotkla, že jsem nežárlila, jak by si přála, ale vymyslela si o mně něco tak hrozného, že mi otec zavolal, řval na mě, jak jsem ho zklamala, a zavěsil. Vzápětí mi přišla sms, že se ruší oslava jeho osmdesátin.

Jak jsem se později dozvěděla, oslava proběhla, jen beze mne. Co jsem provedla, opravdu nevím. Můj táta totiž před týdnem zemřel. Už jsem s ním ani nemluvila, do nemocnice mě za ním sestra nepustila.

Vůbec nechápu, o co jí jde a kde se v ní bere vůči mně taková nenávist. Matka byla vždy na její straně, takže odtud podporu neočekávám. Vysvětlení odešlo s tátou. Zůstala jen pachuť ze sestřiny žárlivosti a smutek, že už táta není.

Pavlína H. (58), Tábor