Domů     Hýčkat si na prsou nenávist bývá vysilující
Hýčkat si na prsou nenávist bývá vysilující
3 minuty čtení

Je těžké zbavit se nenávisti. Zvlášť, když bylo člověku prokazatelně ublíženo. Myslela jsem, že budeme s bývalým mužem kvůli jeho zradě nepřátelé do konce života.

Nenáviděla jsem ho. Byla jsem přesvědčena, že s tou nenávistí i umřu, že si ji vezmu s sebou do hrobu, v němž budu tiše a zarputile ležet a nenávidět do skonání světa. Bylo to vysilující, protože nenávist bere energii, optimismus a radost ze života.

Člověk je jak růže ve stínu. Neroste, chřadne, vadne – a zuří. Stačí si na toho bídáka vzpomenout, a už si musíte sednout, protože pod vámi podklesávají nohy a srdce buší, až strach.

No, ale zbavte se jí, té nenávisti, když vám manžel uteče se servírkou, nechá vám na krku děti a starosti, a ještě vám sebere chatu, kterou právě ty děti milovaly, a jezdí tam s tou svou servírkou a společným capartem.

A tohle batole má všechno, nač ukáže, zatímco vaše děti se musejí uskromňovat. Dvakrát obracíte každou korunu, i koupit čokoládu je už marnotratnost, a když jede třída na lyžák, vaše děti nejedou, protože na to nemáte peníze. A spolužáci se jim chechtají.

Zapomenout

„Nikdy,“ řekla jsem jim rezolutně. „Jen přes mou mrtvolu. To mě musíte nejdřív zabít. A to se pak oslava narozenin stejně bude muset odvolat, když už nebudu na světě, no ne? Místo narozenin mi půjdete na funus.“ Syn Ma­tyáš si unaveně odfrkl:

„Mami, už jsi s tím trapná. To všechno už bylo, je to pryč, voda to vzala, voli ji vypili.“ Vykulila jsem oči: „Chceš tím říct, že mám zapomenout, co mi tvůj otec způsobil?“ Terezka, moje dcera, namítla: „Je to náš táta a má nás rád.

A když pořádáš velkou rodinnou oslavu svých kulatin, chceme ho tam mít. Říkal, že by přišel rád, že je čas zapomenout na staré křivdy.“ Zvolala jsem: „Jo tak zapomenout? To by se mu líbilo!

Zapomenout, jak mi utekl s osmnáctiletou servírkou, divže ji tenkrát nemuseli zplnoletit!“ Matyáš houkl na Terezu: „Pojď, prosím tě. Tohle je prohranej boj. Máma si nedá říct.“ Křičela jsem za nimi: „No ještě řekněte, že jste na jeho straně! Uvědomujete si, jak strašně mi ublížil?“

Kde ho máte?

Udělala jsem vše, aby se oslava narozenin vydařila, vařila jsem a pekla dva dny v kuse, ba i nechala opravit střechu altánu, aby na hosty nepršelo. Ale Matyáš s Terezou mi po celou dobu připadali smutní.

A taky pořád tak divně pokukovali směrem ke vrátkům, až mi to došlo. „Tak kde ho máte?“ zachrčela jsem. Stál tam s kytkou. Po třiceti letech jsme si, rudí a v rozpacích, podali ruce.

Podařilo se mi promluvit. „Pojď dál,“ vysoukala jsem ze sebe. „Máme jahodové koláče, mívals je rád.“ Když jsme přicházeli do altánu, všimla jsem si, že se mé dospělé děti usmívají tak hezky, jako už dlouho ne.

Ludmila (62), Brno

Související články
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
3 minuty čtení
Bývalá žena mého muže mi dělala ze života peklo. Intrikovala a štvala proti mně svého syna, až padla poslední kapka. Začala jsem se bránit. Můj muž se s exmanželkou nerozešel v dobrém, ale má s ní, bohužel, syna. Hned na začátku našeho vztahu jsem byla svědkem jejich scény. Z ničeho nic k nám ta ženská přivedla syna, že prý chce vidět tátu. Spíš ale chtěla ona obhlídnout mě. Neměla jsem z ní do
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.