Vždy jsem věděla, že hezké ženy to mají snazší. Proto jsem tuto myšlenku chtěla vnuknout i mé dceři. Bohužel.

Sama jsem poznala, jak je snazší, když koketujete s muži. Jak je fajn, když se vám dvoří, můžete si pak vybírat vhodného partnera. Měla jsem k tomu však i předpoklady.

Hubenost především

Lidé z mé strany rodiny byli štíhlí, navíc jsme byli i sportovně založení. Můj muž také rád sportoval, hodně ale i pracoval, takže neměl tu správnou životosprávu.

Nebyl zcela schlank, tehdy mi to však bylo jedno. Jen mi nedošlo, jak se to může projevit na dceři. Geny dělají své.

Neměla na to

Radka, naše dcera, také sportovala, ale ještě raději si četla. V pubertě se nám trochu zaoblila, takže jsem jí dávala rady, aby nenakynula moc. Dost jsme se hádaly, já to ale přičítala pubertě. Dcera poslouchala doma, že má zhubnout, nešetřili ji ani spolužáci.

Měla bulimii

Dcera bohužel po každém jídle odcházela na toaletu, kde jídlo zvracela. Hubla a každý ji chválil, jak se jí to povedlo. Ona sama byla nešťastná, protože viděla, že si jí lidé váží jen kvůli té povrchní záležitosti.

Nikomu nic neřekla. Když někdo nadnesl, jestli je zdravá, jen odsekla, že s ní furt není nikdo spokojený.

Už mi dejte pokoj!

Když Radka dospěla, opět se trošku zaoblila. A já si neodpustila pár poznámek. Rozumná a vyspělá žena se však ohradila, že znovu zvracet nebude. Byla jsem jako opařená, netušila jsem, co se tehdy v její pubertě dělo. „Protože jsi byla posedlá jen vzhledem!“ vmetla mi do tváře.

Onemocněla mi

Chtělo se mi plakat. Najednou jsem měla pocit, že jsem jí zničila život. Měla totiž potíže se srdcem, což mohly způsobit potíže s příjmem potravy. V tomto jsem totálně selhala. I když okolí mělo také svůj vliv, já jsem měla být ta, která ji chránila. A nebylo tomu tak.

Simona J. (65), Opava