Netoužila jsem po majetku ani drahých dovolených. Mým snem byla velká a soudržná rodina. Rodina, kde se budou mít všichni rádi a budou držet při sobě. Nakonec se mi sen splnil.
Vlastně k tomu cíli byla ale dost klikatá cesta, což jsem ovšem netušila. Vdala jsem se brzy, ještě mi nebylo ani dvacet. Ale v dobách mého mládí to bylo celkem normální. Vždyť při maturitě byla skoro polovina mých spolužaček těhotná.
Ani já jsem nebyla výjimkou. S manželem jsme se stačili nastěhovat do jedné podkrovní místnosti za symbolické nájemné a už musel odjet na vojnu.
Tehdy to tak bývalo, člověk se s tím musel smířit. Všichni jsme to brali za zabitý čas, klukům se to zajídalo, ale nedalo se jinak.
Chtěl si jen užívat
Když se manžel vrátil, čekal ho syn, kterého vlastně vůbec neznal. Ani my jsme se téměř neznali, tak byly počátky našeho manželství víc než těžké. Můj manžel byl ještě takový kluk, co toužil po zábavě.
Já byla máma a připadala jsem si proti němu stará, přestože jsem byla mladší o dva roky. Jeden čas jsem dokonce uvažovala o rozvodu, ale tehdy mi domluvila moje milovaná babička. „Chce to toleranci, holčičko.
Vždyť on je teprve na startu, kdežto ty jsi už dávno vyběhla.“ Pochopila jsem, jak to myslí, a dopřála svému Jirkovi jeho kýženou svobodu. Narodilo se nám druhé dítě a z manžela se stal najednou vzorný otec. Hodně pracoval a věnoval se dětem.
Děti byly na prvním místě
Přestěhovali jsme se konečně do většího bytu a já zjistila, že jsem opět, tentokrát neplánovaně, těhotná. Jirka nebyl moc nadšený, ale já se na další dítě těšila. Vždycky jsem toužila po velké rodině! Můj sen se mi splnil víc, než jsem předpokládala.
Narodila se nám totiž dvojčata. Bylo těžké sehnat kočárek, a ještě těžší děti uživit. Na sunar padla celá moje mateřská! Po večerech jsem na děti šila a pletla. Manžel si sehnal k práci ještě brigádu. Skoro vůbec jsme se neviděli.
Moji i jeho rodiče nám sice občas děti pohlídali, ale nikdy nám nepomohli finančně nebo materiálně. Prý ať se staráme, když jsme si pořídili tolik dětí!
Překvapil nás
Čas plynul a děti dospívaly. Z našeho nejstaršího synka se stal student střední školy. Jednou přišel takový zaražený, a prý že se mnou potřebuje mluvit o samotě. Podivila jsem se, protože měl vždycky blíž k manželovi než ke mně.
O chvíli později z něho vypadlo, že jeho přítelkyně, první láska, čeká dítě. Bylo jim oběma šestnáct!
Zatoužil po lásce
Málem jsem omdlela a hned se zeptala, co na to říkají její rodiče. Dozvěděla jsem se, že ji vyhodili z domova a ona nemá kde bydlet. Samozřejmě šla k nám a naše rodina se rozrostla o dalšího člena. A později i o naše první vnouče.
Hanička ani nepřerušila studium. Porodila o prázdninách. Užívala jsem si miminka a po večerech chodila uklízet. Žila jsem jen pro děti a neuvědomila si, že nejsem jen matka, ale i manželka.
Svého muže jsem brala jako samozřejmost a vůbec mě nenapadlo, že by se to mohlo změnit. Bohužel, změnilo. Našel si přítelkyni a odešel bydlet k ní. Nic mi nevyčítal, ale přemluvit se nenechal. Uznala jsem svoji chybu a prosila ho, aby s námi zůstal.
On byl ale neoblomný. Prý touží po lásce a důvěrnostech, které jsem mu už mnoho let nedala.
Pořídil si dítě s jinou
Proplakala jsem snad půl roku. Úplně jsem se složila. Najednou mi došlo, jak moc jsem byla sobecká. Uskutečňovala jsem svůj sen, ale na ten jeho jsem se nikdy ani nezeptala. Nic jsem mu nedopřála! Jediné, co mě těšilo, bylo, že se nerozvedl.
Když jsem se ale doslechla, že spolu čekají rodinu, znamenalo to pro mě skoro konec světa. Najednou byl jeho odchod od rodiny tak definitivní! Narodila se jim holčička a moje děti ji přijaly za svoji sestru. Dokonce chodily vozit kočárek!
Chválila jsem je za to, ale cítila jsem hořkost, kterou jsem se snažila nedávat najevo. Pomalu jsem začínala počítat zbývající roky do důchodu, když mi Jiří zavolal s prosbou o setkání.
Byla jsem překvapená, protože v jeho hlase byla jakási důležitost či naléhavost. Samozřejmě jsem souhlasila.
Moc se mi líbil
Přišel a já na něm mohla oči nechat. Už dlouho jsem ho přece jen neviděla a jeho zjev mě překvapil. Nechal si narůst vousy a hodně zhubl. Zmužněl! Najednou jsem v něm neviděla toho kluka, kterým vždycky pro mě býval. Byl to muž, a to moc hezký muž!
Ostatní chlapi měli pivní bříška, ale on měl svaly a taky opálenou pleť. Navzdory všemu bych se mu nejraději vrhla do náruče. Snažila jsem se ovládat.
Měl návrh, vlastně prosbu
„Chtěl bych se vrátit. Stýská se mi,“ řekl pomalu, rozvážně a pokračoval: „S přítelkyní jsme se rozešli. No, spíš ode mě utekla a dceru mi nechala! Co je to za mánu, že opustí své dítě?“ Skoro jsem ho ani nenechala domluvit. Souhlasila jsem, aby se vrátil!
A tak se z nás, tentokrát snad už navždy, stala velká super rodina. Získala jsem zpět manžela, a s novou dcerou jsme se měly hned od začátku rády. Byla totiž celá po mém muži!
Anna P. (66), Litvínov
