Asi nejsem jediná, koho to potkalo. Ale až příliš pozdě jsem zjistila, že mi moje matka řídí život a já tak žiju ten její, nikoliv svůj.

Moje máma byla doma vždy generál a táta byl typický podpantoflák… Máma ho jen úkolovala a on ani neodporoval.

Rozhodovala o všem

Když jsem byla trošku starší, dali mě na výběrovou školu s rozšířenou výukou jazyků, takže jsem musela dojíždět přes celé město a nemohla jsem chodit s kamarády ze sousedství po škole na hřiště. Hezky se uč, ať máš strejčka!“ poslouchala jsem stále.

Stejné to bylo se střední školou. Já chtěla na konzervatoř, ale matka ze mě chtěla mít učitelku. Šla jsem tedy na gymnázium, po kterém následovala vysoká škola. Oboje jsem nenáviděla. A to ani nemluvím o kroužcích, které jsem někdy měla až do setmění.

Máma pořád vykládala sousedkám, jak je pro ni náročné vozit mě po škole na kroužky. Ale nikdo se mě nezeptal, jestli to chci.

Neměla jsem dětství

Kolikrát jsem usnula v autě nebo brečela a nechtěla vystoupit a jít na kroužek, protože jsem byla moc unavená. Nebo jsem si chtěla jít hrát ke kámošce, ale naši dali přednost kroužkům. Chyběl mi život s lidmi v mém věku.

Přes všechnu snahu rodičů jsem prostě jejich ambice nesdílela. Nevím, jak dlouhý životní úsek mi naplánovali, jestli už měli vybraného i ženicha, ale jednoho dne jsem toho měla dost.

Dali mi totiž milostivě na výběr, jestli půjdu na pedagogickou fakultu nebo na filozofii na češtinu. Tajně jsem si podala přihlášku i na anglickou literaturu, a když jsem se tam dostala, oznámila jsem rodičům, že jsem si školu vybrala sama a stěhuji se.

Táta zalapal po dechu

Máma se rozbrečela. „To nám nemůžeš udělat,“ začala vydírat, když si utřela slzy. „Právě naopak, jsem plnoletá a můžu si konečně rozhodovat sama,“ namítla jsem. Hádali jsme se tehdy dlouho a ostře.

Když mi pak začali říkat, kolik úsilí, času a peněz do mě investovali a že jsem selhala, utvrdilo to jen mé přesvědčení, že kolej byla správné rozhodnutí. Od té doby jsem pro rodiče velké zklamání.

Definitivně jsem pro ně ztratila jakoukoliv cenu, když jsem zanechala školy ve čtvrtém ročníku.

Úplně mě odstřihli

V té době jsem už měla dítě se spolužákem. Vše jsem zvládala sama, od mámy jsem nic nechtěla, i když jsme měli moc málo peněz. Pak přišla osudová nabídka, abych pracovala jako modelka v zahraničí.

Takovou příležitost jsem si nechtěla nechat ujít a manžel mě podporoval. Uměla jsem perfektně anglicky a čekaly mě tancované módní přehlídky ve Švýcarsku, v Norsku a Švédsku.

Bonusem bylo, že práce to byla vždy tak na týden v měsíci, takže jsem měla i dost času na dítě. A za plat, který bych jednou po škole dostala tak za půl roku. Pro moji matku to byla ovšem rána. Její plány jsem zhatila a nemám titul. Už nikdy mi to neodpustila!

Renata R. (55), Praha