Nikdy bych už neudělala tu chybu, že bych dětem ručila. Málem jsme přišli o všechno. Zachránil nás v poslední chvíli přítel naší vnučky.

Tatínek s maminkou se na našem domě hodně nadřeli. A stejně tak jsme museli přiložit ruku k dílu i my – jejich děti. Stále jsme dům přistavovali, zvelebovali a přikoupili i sousední pozemek, kde jsme postavili skleník, bazén a altánek.

Pospolu

Žili jsme tam krásný život všichni pospolu – mí rodiče, já s rodinou a bratr. Jenže ten tragicky zahynul na motorce, když mu bylo pěta­dvacet. Když i rodiče zemřeli, zůstala jsem v tom velkém domě sama s manželem a dětmi.

Pak naše dcera i syn dospěli, odstěhovali se do města. Zuzana podnikala v kosmetice, Jirka si založil stavební firmu. Dařilo se jim dobře. Časem si založili vlastní rodiny.

Žádný problém

Jednou na podzim za námi přijel syn a dcera. Ten víkend jsme je neočekávali, ale byli jsme rádi, že se na nás přijeli podívat. Když snědli oběd, rozpovídali se o tom, že je doba zlá a oba se dostali ve svém podnikání do těžkého období.

Prý vše zvládnou, ale musejí si půjčit od banky, která jim ale potřebný obnos nedá, protože mají studující děti a momentálně malý příjem. Pak padla otázka, zda bychom jim jako rodiče neručili domem. Neviděli jsme v tom s manželem problém.

Dětem přece pomůžeme rádi! Když nám po čase přišel ten dopis z banky, dostalo nás to do kolen. Jestli nezaplatíme zbylý dluh a k tomu úroky a penále, tak nám dům zabaví. Volala jsem dětem, ale nezvedaly mobily. Několik dní jsme z toho nespali.

Nikdy v životě jsem nebyla tak zoufalá. A naše děti? Ty nám jen vzkázaly, že nám nemají jak pomoci.

Lukáš něco vymyslí

Měla jsem chuť skočit ze skály. Pak nás ale přijela navštívit vnučka Linda, která studovala vysokou školu. Plakala jsem jí na rameni.

„Neboj se, babi,“ snažila se mě uklidnit, „můj přítel Lukáš určitě něco vymyslí!“ Byla to nakonec rodina toho chlapce, která dluhy splatila a já na ně dům přepsala s tím, že v něm máme s mužem právo dožít. Jsou to skvělí lidé, moc si rozumíme.

Za to, co nám děti udělaly, si ten dům nezaslouží. Už je nevídáme, a ani nechceme. Když si Lukáš vzal naši vnučku Lindu, ulevilo se nám, že náš dům vlastně zůstane v rodině!

Anna (74), Domažlicko