V manželství se Zdeňkem jsem prožila situaci, o které jsem si vůbec nedovedla představit, že by někdy mohla přijít.

Průběh mého vztahu se Zdeňkem, mým manželem, byl asi takový, jaký bývá ve většině dlouhodobých partnerství. Poznali jsme se, když nám oběma bylo něco málo přes dvacet pět let.

Nějakou dobu jsme se jen tak vídali, pak jsme spolu začali bydlet a po třech letech vztahu jsme se vzali a založili rodinu.

Spokojené manželství

Naše manželství bylo spokojené a podobné asi celé řadě jiných. Ve spoustě věcí jsme si se Zdeňkem rozuměli, někdy jsme ale měli dost odlišné názory a uměli jsme si kvůli tomu i pořádně vjet do vlasů. Většinou jsme se však hodně rychle zase usmířili.

Vždycky jsme věřili, že jakoukoliv krizi vyřešíme. Skoro nikdy jsme neměli konflikt kvůli výchově dětí nebo vedení domácnosti.

Občas jsme se lehce chytli kvůli nějaké vyslovené hlouposti, třeba když mi Zdeněk mluvil do vaření nebo když já jsem opakovaně usínala u filmu. Prostě takové nedůležité šarvátky, které byly hned zapomenuty.

To největší napětí ale začalo narůstat po řadě let, když jsem začala chápat, že mého muže už přestává zajímat náš intimní život. Byla jsem z toho smutná, protože společně prožívaná vášeň byla něčím, co nás léta velmi spojovalo.

Všechno však dospělo až do bodu, kdy se nekonaly ani žádné „manželské povinnosti“.

Rady z časopisů

Já jsem se rozhodně krátce po čtyřicítce necítila jako žena, která by už na tělesnou lásku neměla myslet. Netroufala jsem si ale přímo o tom se Zdeňkem promluvit, nevěděla jsem, jak mu to říct.

Nastudovala jsem sice nějaké rady z časopisů, jak manžela po letech svést, avšak do jejich praktické realizace se mi moc nechtělo. Bála jsem se, že by to skončilo trapasem. Poradila jsem se proto s kamarádkami.

Měla jsem dvě dobré kamarádky už ze školních let, kterým jsem se mohla svěřit prakticky s čímkoliv, včetně velmi důvěrných i intimních věcí, protože jsem věděla, že to zůstane jen mezi námi třemi a nikdo další se o tom nedozví.

Překvapilo mě, jak se obě dvě shodly v tom, co mám udělat. Řekly mi, abych si našla milence.

Jak si najít milence?

V první chvíli jsem tenhle nápad razantně odmítla. Kamarádky mi sice tvrdily, že bych nemusela mít výčitky, protože to vlastně budu dělat pro udržení manželství, ale i tak jsem o tom nechtěla ani slyšet.

Když se mi to pak ale později večer rozleželo v hlavě a chviličku jsem o jejich návrhu i reálně přemýšlela, říkala jsem si, že bych stejně nevěděla, jak si nějakého milence najít. Nebyla jsem typem, který by se rozechvěl touhou při pohledu na atraktivního muže.

Potřebovala jsem k tomu i něco víc – romantiku, inteligenci, porozumění. Bála jsem se, že bych se mohla zamilovat a místo záchrany svého manželství ho nadobro zničit.

Setkání

Pak do mého života vstoupil Aleš. Potkali jsme se na jednom školení a já jsem si brzy řekla, že pokud už mám skutečně udržovat nějaký tajný mimomanželský vztah, pak právě s ním.

Čím déle jsem ho pak znala, tím víc jsem byla přesvědčená o tom, že je to muž, kterého potřebuji.

Jasně daná pravidla

Ze začátku jsem kvůli své nevěře měla výčitky svědomí, ale ty postupně ubývaly. Aleš se stal v mém životě určitou jistotou. Měli jsme celkem jasno o hranicích, které ani jeden z nás nehodlá překročit.

Kdyby se do mě Aleš zamiloval a nějak mě nutil, abych se rozvedla, byl by okamžitě konec. On s tím souhlasil. Pro něho to bylo jednodušší, protože už byl rozvedený. Setkávali jsme se u něho v bytě v jiné pražské čtvrti.

Celou tu dobu jsem si myslela, že můj manžel o ničem neví. Na jeho chování se nic nezměnilo. Po roce a půl mého poměru s Alešem ale přišlo odhalení v důsledku nečekaného setkání v centru Prahy.

Zdeněk mě a mého milence uviděl, jak si na ulici dáváme polibek na rozloučenou. Nehlásil se ke mně a pokračoval v chůzi. Teprve doma jsme si upřímně promluvili. Manžel řekl, že o mém vztahu něco už dávno tušil, a pak se o tom z různých indicií přesvědčil.

Vysvětlil mi, že v důsledku stresu a zdravotních problémů, které mi zatajil, se vyhýbal našemu intimnímu soužití. Viděl na mně, jak tím trpím, a proti řešení, které jsem zvolila, nic nenamítal. V tu chvíli jsem si uvědomila, jak moc svého manžela stále miluji.

Spolu už napořád

Svůj vztah s Alešem jsem potom okamžitě ukončila a se Zdeňkem, mým skvělým manželem, jsem dodnes. K té rok a půl trvající epizodě s nevěrou se už téměř nevracíme a považujeme ji za uzavřenou. Oba nás to nějak poučilo a svým způsobem to posílilo i náš vztah.

Radka H. (62), Praha