Už jsem nebyla ta vitální babička, která by se mohla starat o svá vnoučata a chodit s nimi na procházky. Myslela jsem, že jsem odepsaná. Je zázrak, že dnes zase běhám!

Moc jsem se těšila, až budu běhat s vnoučaty po lesích, jezdit na výlety, vymýšlet různá dobrodružství. S manželem jsme si to krásně plánovali. Jenže můj muž zemřel v padesáti na infarkt a já zůstala sama. Stesk a smutek si na mém zdraví vybraly svou daň.

Dlouho jsem stonala a nakonec mě začala trápit velká bolest zad a hlavně kolen. Dělalo mi problém vyjít do schodů, zvednout se ze židle, dojít nakoupit. Díky nedostatku pohybu jsem přibrala a s nadváhou se objevila cukrovka, vysoký tlak, cholesterol.

Cítila jsem se na odpis. A tehdy se mě nejstarší vnučka Jana na rodinné oslavě zeptala: „Babi, já jsem se přihlásila do kurzu masáží, ale nemám nikoho, na kom bych mohla trénovat. Nemohla bych tě občas masírovat?“

Masáže?

„Pro mě, za mě!“ odpověděla jsem. Začaly jsme lávovými kameny. Bylo to příjemné, byla zima a kameny byly nahřáté. Různě mi je přikládala na záda a nakukovala přitom do svých poznámek z přednášky. Bylo to tak fajn, že jsem při hudbě usnula.

Když jsem se probudila na masážním lůžku, vnučka seděla v křesle a popíjela čaj. „Jak je babi?“ Řekla jsem, že to bylo prima a ráda přijdu zas. Tak jsem začala chodit na masáže k vnučce.

Ty, co jsem předtím absolvovala v našem zdravotním středisku, nestály za nic a vůbec mi nepomohly. Po dvou měsících mě záda už tolik nebolela a kolena se zlepšila taky, protože se vnučka pustila i do nich. Na jaře přišla masáž medová. Ta prý zbavuje jedů.

Vnučka mi namatlala záda i nohy medem a pak mě masírovala. Když jsem se s Janou loučila, povídá mi: „Babi, jdi opatrně, některým lidem se po této masáži točí hlava. Na každého působí jinak!“

Jako motýlek

Vyšla jsem ven, a pamětliva jejích slov, jsem šla opatrně. Tedy, myslela jsem si to do té chvíle, než mě zastavila známá. „Maruško, ty si tu poskakuješ jako zamlada!“ Až v tu chvíli jsem si to uvědomila. Po medové masáži jsem se cítila lehce, jako motýlek.

Tak, jak už dlouho ne! To poskakování mi šlo úplně samo. A tak chodím na masáže k vnučce dodnes a cítím se mnohem lépe. Už jsem v něco takového ani nevěřila!

Janičce se před několika měsíci narodila holčička, moje první pravnučka, a já jezdím zatím pyšně s kočárkem a těším se, jak s ní budu chodit na hřiště a možná i na výlety.

Marie (69), Praha