Domů     Proč se to stalo právě nám?
Proč se to stalo právě nám?
3 minuty čtení

Vím, je mnoho podobných osudů. Ale stejně si říkám: „Proč právě my?“ Dcera přišla o lásku. A vnučka? Ta se nedočkala, až ji tatínek vezme za ruku a povede do školy.

Dan byl můj zeť. Od prvního setkání sympaťák. I když jsem byla na chlapce mé dcery Anežky přísná, za něj jsem byla ráda. A i proto, že se s Anežkou našli brzy. Brali se v 25 letech a o rok později se jim narodila Anička.

Byli opravdu šťastná rodina, plná lásky, milovali jeden druhého a nepotáceli se v hádkách a nevěrách jako jejich vrstevníci. Bohužel druhé miminko na svět nepřišlo. Anežka potratila. S Danem si řekli, že další dítko odloží, až Anička nastoupí do první třídy. Jenže k tomu už nedošlo.

Kde je milovaný tatínek?

Byl to divný den. Celý týden bylo krásně. Slunce, příjemné počasí. Ale tu středu bylo dusno. Navečer přišla bouřka. Dan si s Anežkou a Aničkou slíbili, že si zahrají Člověče, nezlob se!

Vždy se vracel kolem sedmé večer domů. Odbila osmá hodina, a Dan nikde. Někdy se zdržel, ale dával vědět. Přesto jej Anežka nechtěla rušit.

Když nebe plakalo, Anička si sedla k oknu a smutně vyhlížela tatínka. Anežka dcerku utěšovala, že tatínek určitě brzy přijede. Skoro plačtivá dcerka ji donutila Danovi zavolat. Telefon však nebral. To už Anežka znervózněla.

Telefon mi vzal úplně někdo cizí

Podruhé telefon zvedl někdo cizí. Anežka byla v šoku a bála se. Muž na druhém konci byl zdravotním bratrem. Sdělil mé dceři, že její manžel měl vážnou nehodou. V tu dobu byl na přístrojích. Dcera byla zcela paralyzovaná, nevěděla, co má dělat. Pak mi volala, já okamžitě přijela, abych pohlídala naši Aničku.

Já bych ho zachránila

V nemocnici nečekaly na Anežku dobré zprávy. Dan byl v kómatu. Nebyl to moc pěkný pohled. Vzala jej za ruku, mluvila na něj, ptala se, jestli má přivést Aničku. On však nereagoval. Nejspíš. I když Anežka říkala, že snad jí lehce stiskl ruku.

Když se vrátila, Anička žadonila, že druhý den musí za tatínkem. „Já ho pohladím a probudí se,“ viděla to pozitivně svýma dětskýma očima.

Opravdu odešel už navždy?

Ráno bylo to nejčernější. Volali z nemocnice, že Dan v pět hodin zemřel. Anička ještě spala. „Co mám dělat, jak jí to mám říct?“ plakala mi do telefonu. Okamžitě jsem za dcerou zase jela. V té atmosféře se před Aničkou nedalo utajit, co se stalo.

Opatrně jsme jí řekly, že tatínek odešel do nebíčka. Pamatuji, že jsem si naivně myslela, že to nějak vezme. Že ta nevinná dětská duše neví, co znamená ten fatální konec. Ale Anička začala tak strašně plakat!

Nezlobím se na tebe,  můj tatínku

Dcera se zhroutila, Anička si začala povídat pro sebe. Zničehonic. Oslovily jsme proto dětskou psycholožku. Ukázalo se, že holčička mluví s tatínkem. Jestli ho viděla, nebo si to říkala jen tak pro sebe, to netušíme. Nechtěly jsme jitřit její rány.

Řekla jen stručně, že si s tatínkem ráda popovídá. Jednou jsem slyšela, jak říká: „Já se na tebe nezlobím, že jsi odešel.“ Je to strašné. Tak malá, a vy jí nemůžete pomoct, protože to, co se stalo, je nevratné.

Barbora H. (59), Karlovy Vary

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.