Na to místo jsme jezdili často. Vždycky to byl báječný odpočinek v srdci přírody. Stačilo ale málo a chata se proměnila v děsivou past.
Byla sice mlha a pršelo, my ale navzdory počasí ujížděli nadšeně vlakem vstříc skvělému víkendu. Nikdo z naší party nepochyboval, že si volno na chatě u lesa užijeme, i kdyby lilo jako z konve. Vždyť i posezení u krbu a karty či jiná hra bude mít své kouzlo.
Od nádraží jsme šlapali statečně do prudkého kopce. Bahno ani mokrá tráva nám radost nekazily. Už jsme chatu viděli a přidali do kroku. Jenže uvnitř nás čekalo nepříjemné překvapení. Do chaty teklo.
Až v tu chvíli jsme si uvědomili, že jsme v ní dosud pobývali jen za hezkého počasí. Málem nám nestačily hrnce, kbelíky a další nádoby, které jsme rozestavěli tam, kde skrz střechu kapalo. Teprve poté jsme zatopili v krbu, abychom se zahřáli. Večer přežijeme a zítra se vrátíme raději domů!
Na stromy
Druhý den pršelo taky. Sbalili jsme věci a vyrazili na nádraží. Jenže z vysoké trávy se proti nám vynořil divočák. Zarazili jsme se na místě jako kůly. Kolem prasete se objevilo proužkaté nadělení. Byla to bachyně s mláďaty.
I stateční muži před nimi šplhají na stromy. My nebyli výjimkou. Někdo šplhal, někdo běžel na terasu chaty. Bachyně běhala od stromu ke stromu a od nich k terase, kterou se pokusila zbořit. Zoufale jsem hledala klíč od chaty. Když vypadl konečně z batohu, tak proletěl rovnou škvírou v podlaze terasy.
Držela nás v šachu
Byli jsme v pasti. Nezbylo než volat o pomoc. Do toho pršelo čím dál víc! Bachyně se selátky stála trpělivě uprostřed mýtinky a hlídala, aby jí někdo z nás náhodou neproběhl. Na ústup se očividně dát nechtěla.
Tak nás držela v šachu téměř dvě hodiny, kdy nás kdosi konečně uslyšel. Na okraji lesa se objevila jedna žena z nedaleké vsi. Nadskočila hrůzou, a upalovala pryč než si jí bachyně všimne.
Naštěstí ve vesnici přivolala pomoc! Na tento zážitek z mládí nikdy nezapomenu, vybaví se mi vždycky, když jdu na houby.
Ilona (64), Trutnov