Domů     Sejdeme se za 20 let v květnu
Sejdeme se za 20 let v květnu

Byl máj, a tak jsem se k smrti zamilovala. Dokonce tak, že jsme s Martinem plánovali tajnou svatbu v okresním městě.

Byl máj. Vidím to jako dnes: blížila jsem se k venkovskému nádraží v letních šatech. K vlaku vedla cesta vroubená rozkvetlými třešněmi. Vlak měl jen patnáct minut zpoždění, to byla taky dobrá zpráva.

Když přisupěl, Martin mával z otevřeného okýnka a vesele volal: „Máš občanku?“ Vyhoupla jsem se do chodbičky vlaku. Šinul si to podél řeky a zahrádek do okresního města, kde jsme plánovali uspořádat si tajnou svatbu. Osmnáct nám už oběma bylo.

Nikdo nám to nemohl zakázat. Na úřadě jsme ukázali dokumenty, dohodli se na společném příjmení a rozloučili se s tím, že o čtyři týdny později, v červenci, zde uzavřeme manželství.

Patříme k sobě

Když jsme vyřídili potřebné formality a loudali se zpátky k vlaku, přemýšleli jsme o tom, kde strávíme svatební noc. Fakt je, že peněz jsme moc neměli, leda to, co jsem já vyloudila od babičky a on od mámy. Ani jsme nevěděli, kde budeme po svatbě bydlet.

Nejspíš se zase vrátíme do dětských pokojíčků, ale každopádně budeme vědět, že patříme k sobě a nic nás nerozdělí.

Zamilovaní a bezstarostní

Nic nás nerozdělí, opakovala jsem si, když jsem koukala z okna vlaku na rozkvetlé zahrady nad řekou. Neměli jsme tušení, co se chystá. Byli jsme bezstarostní, skoro ještě děti, po prázdninách nás čekal poslední ročník střední školy.

Těšili jsme se na léto, plánovali jsme, že je strávíme na břehu řeky nebo v kiosku, který byl shodou okolností taktéž na břehu řeky. Zrovna jsem si vybírala svatební šaty. V konfekci v našem městečku, takže žádný zázrak.

Bílé sice měli, ale ne podle mých představ. Rozhodla jsem se, že se je pokusím trochu vylepšit, a nesla je k pokladně, když tu na mě vybafla Martinova mladší ségra Jitka, bledá jako smrt: „Tady jsi! Všude tě hledáme. Martin s tebou musí mluvit.“

Chvíli jenom mlčel

Hrozně jsem se lekla, že se mu něco stalo. Nestalo. Seděl před barákem, v obličeji zelený jak sedma a povídá: „Musím ti něco říct.“ V tu chvíli mi blesklo hlavou, že je konec. Svatba se nekoná. Mlčela jsem, Martin taky, nemohl mluvit, jen chrčel.

Svatba se nekoná

Nakonec ze sebe vysoukal, že rodiče dnes jemu a sestře oznámili, že nazítří se odjíždí do Jugoslávie a odtud do Rakouska – bez zpáteční jízdenky. Rozhodli se emigrovat. Odvezou Martina a Jitku ze země. Na jak dlouho, nikdo nevěděl. Možná i navždy, kdoví.

Všechno bylo pryč

„To nemůžeš!“ vykřikla jsem. Slzely mu oči. Nevěděl, co má dělat. Bylo mu osmnáct a měsíc, mohl tu zůstat, kdyby chtěl. Kdyby se odvážil. „Takže s nimi pojedeš?“ vysoukala jsem ze sebe po dlouhé chvíli ticha. Bezmocně pokrčil rameny.

„Tak nepojedeš?“ zašeptala jsem s nadějí. Ale to už jsem věděla, že mě opustí, že mi zmizí ze života. Dobře že jsem ty svatební šaty ani nestihla koupit, blesklo mi hlavou.

Pomalu jsem odcházela. Ještě jsem se otočila a zavolala: „A kdy se uvidíme? Za dvacet let? V květnu za dvacet let?“ Pak už jsem přes slzy neviděla.

Jako v bublině

Opravdu se to stalo. Opustil mě, bláznivě zamilovanou, šest dní před svatbou. Lze se z něčeho takového vůbec vzpamatovat? Snad. Jen se musíte hodně zatvrdit. Těžko popisovat, jak mi bylo. Žila jsem v bublině. Nějak jsem se dohrabala k maturitě.

Málo jsem mluvila, skoro nejedla a jen zázrakem jsem se neocitla u psychiatra, kam mě chtěli dostrkat naši.

Přišla jsem o kamarádky, chovala jsem se netečně, lhostejně, nikam jsem nechodila, neexistovaly pro mě mejdany, tancovačky, lavičky v parku – a už vůbec ne kluci. Zahrabala jsem se do učebnic. Později, na vysoké, jsem s kýmsi chodila, ale stálo to za starou bačkoru.

Osamělý život

Žila jsem osamělý život. Spojit svůj život s jakýmkoli mužem jsem se ani nepokusila, představa bílých svatebních šatů mě děsila i ve snech. S jedním jsem skoro rok a půl žila, nebylo to ono.

Od Martina přišlo pár pohledů a dva dopisy, ty jsem bez čtení roztrhala a hodila do koše. Ale hodně jsem na něho myslela a představovala si, jaké by to asi bylo, kdyby…

Známý hlas

Přešlo dvacet let, byl listopad 1989 – ani mě nenapadlo, že by se Martin mohl vrátit. Dávno tam má svůj život, pevně tam zakotvil, říkala jsem si. A pak na mě jednou zjara, málem skutečně v květnu, zavolal povědomý hlas. Užasle jsem hleděla do známé tváře.

„Tak jsi to nějak říkala, ne? Za dvacet let na jaře?“ řekl jeho hlas. „No, ano,“ vydechla jsem v šoku. „V květnu za dvacet let.“

Naše pohádka

Objali jsme se a on se bez jakýchkoli úvodů zeptal: „Vezmeš si mě?“ Vytřeštila jsem oči. Připadala jsem si jako ve snu, jako v pohádce. Je to tak, zázraky se dějí. Vzali jsme se přesně tam, kde jsme to kdysi plánovali. A věřte, nebo ne, stihli jsme mít ještě i holčičku.

Alice L. (67), Náchod

Související články
23.7.2024
Zatvrdila jsem se a řekla si, že si už do života žádného chlapa nepustím. Potom jsem našla přede dveřmi kytici lučního kvítí. Všechno začalo tak, že jsem napochodovala ve Štěchovicích na parník. Doprovázel mě můj tehdejší kluk, a musela bych se hluboce zamyslet, abych si vzpomněla, jak se jmenoval. Měla jsem jich fůry. Byly to však samé nezávazné známosti, nic vážného. Věděla jsem, že až to bud
19.7.2024
S Václavem jsme se seznámili, když jsem pracovala jako servírka v hospodě. Václav tu sedával málem každý den. Kdyby mi tehdy někdo řekl: toho si jednou vezmeš za muže, zaťukám si na čelo. Vypadal jako ztracená existence. Vůbec jsem si ho tehdy nevšímala, jen jsem mu nosila jedno pivo za druhým. Často seděl v tmavém koutě úplně sám, jindy s kamarády podobného ražení. Šikovná jako poleno By
19.7.2024
Seznámili jsme se u táboráku. Praskalo dřevo, svítily hvězdy a on tak krásně zpíval. Až jsem si musela otřít slzy. Vzpomněla jsem si na den našeho seznámení, který se podobal tomuhle večeru. Šly jsme s kamarádkou podél řeky, večer byl krásný jako ze sna, a my uslyšely ten hlas. Mířily jsme za ním jako zhypnotizované. Můj idol seděl u táboráku s partou přátel. Když uviděli, jak stojíme a zírá
17.7.2024
Byla to láska z pionýrského tábora. Jardovi bylo devatenáct let a dělal vedoucího malým klukům. Byli z něj úplně paf a já taky. Zamilovala jsem se do něj na pionýrském táboře. Všechny holky to věděly, protože neumím udržet tajemství, všechno na sebe vykecám. Jsem odjakživa taková, máma byla to samé v bledě modrém. Byla jsem v oddíle nejstarších, patnáctiletých holek. Jardovi bylo devatenáct a d
14.7.2024
Věřím tomu, že pokud jsou si dva lidé souzeni, cestu k sobě si v životě nějak najdou. Jenom to někdy trvá opravdu hodně dlouho! Setkání, k němuž došlo po tolika letech v naší městské nemocnici, pro mě bylo velkým překvapením. Byla jsem tam tehdy za nemocnou sestrou a její stav mě docela trápil. Kráčela jsem zamyšlená po nemocniční chodbě, když jsem nechtěně vrazila do muže, který šel naproti. Z
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Velké stěhování Poullain do Francie se blíží?
nasehvezdy.cz
Velké stěhování Poullain do Francie se blíží?
Není žádné tajemství, že má hvězda seriálu Jedna rodina Chantal Poullain (67) francouzský původ. V České republice žije ale už mnoho let, a dokonce v ní prožila i svou doposud nejsilnější lásku. Pa
Záhadná ektoplazma: Zpestření spirituálních seancí, nebo opravdový projev duchovního světa?
enigmaplus.cz
Záhadná ektoplazma: Zpestření spirituálních seancí, nebo opravdový projev duchovního světa?
Tajemný bílý dým se pomalu valí z úst ženy sedící v čele kulatého stolu. Médium má oči v sloup a pro mocnější efekt vydává dávivé zvuky. Osazenstvo účastnící se spirituální seance šílí a lapá po dechu
(F)akta geny: Když se z bratranců stanou bratři
epochalnisvet.cz
(F)akta geny: Když se z bratranců stanou bratři
Co se stane, když si dva bratři vezmou dvě sestry a mají dvě děti? Normálně by děti byli bratranci, ale co když otcové jsou dvě identická dvojčata a matky také dvě identická dvojčata? Pak podle genetiky jsou vlastně sourozenci a ne bratranci.   Vědci jsou dvojčaty fascinováni odjakživa. Už multižánrový vědec Francis Galton v roce
Rej nacistů pod šumavským Františkovem: Ukrývalo podzemí výrobu stíhaček?
epochanacestach.cz
Rej nacistů pod šumavským Františkovem: Ukrývalo podzemí výrobu stíhaček?
Válku prostě musí Adolf Hitler (1889–1945) vyhrát. Pod rukama jeho pomocníčků vznikají po celé Evropě podzemní hnízda, kde se nepřetržitě pracuje na strojích, jež mají třetí říši přinést kýžený výsledek. Nejinak tomu je i na našem území. Spletité chodby ukrývající temná tajemství druhé světové války. Co pohltila země pod osadou zvanou Františkov? Na tlumené světlo
Sleďový salát
tisicereceptu.cz
Sleďový salát
Pro nás trochu nezvyklé, ale oběd ve Švédsku někdy zahrnuje i nakládané sledě. Například v podobě salátu. Potřebujete 4 filety naloženého sledě 4 vejce 2–4 kyselé okurky 1 jablko 2 cibule 1
Hýčkat si na prsou nenávist bývá vysilující
skutecnepribehy.cz
Hýčkat si na prsou nenávist bývá vysilující
Je těžké zbavit se nenávisti. Zvlášť, když bylo člověku prokazatelně ublíženo. Myslela jsem, že budeme s bývalým mužem kvůli jeho zradě nepřátelé do konce života. Nenáviděla jsem ho. Byla jsem přesvědčena, že s tou nenávistí i umřu, že si ji vezmu s sebou do hrobu, v němž budu tiše a zarputile ležet a nenávidět do skonání světa. Bylo to vysilující, protože nenávist
Vše, co potřebujete vědět o parfémech – průvodce
iluxus.cz
Vše, co potřebujete vědět o parfémech – průvodce
Parfémy poutají naši pozornost již po staletí a fascinují nás rozmanitými vůněmi květin, ovoce, zelených tónů, koření, sladkých akcentů, dřeva a mechu. Často, když saháme po vysněném flakonu, si v
5 tragédií na osmitisícovkách: Vylámali si zuby na střeše světa Hitlerovi hoši i výprava feministek?
historyplus.cz
5 tragédií na osmitisícovkách: Vylámali si zuby na střeše světa Hitlerovi hoši i výprava feministek?
Horolezec se ve stanu klepe zimou a přerývaně kašle. „Nikdy jsem nemyslel, že někdo může být tak nemocný a stále naživu,“ vzpomíná na chvíle hrůzy při zdolávání druhé nejvyšší hory světa K2 jeden z účastníků expedice. Dopadne ještě dobře. Z vánice, která kolem něj zuří, se nevrátí čtyři jeho kamarádi…   Je jich 14. Hor,
Nepodceňujte varovné příznaky šoku
nejsemsama.cz
Nepodceňujte varovné příznaky šoku
Léto nepřináší jen radovánky, ale také spoustu patálií v podobě hmyzích štípanců. Kdy je nutné volat lékaře? Komáry láká oxid uhličitý, který vydechujeme, pach našeho potu, piva, silné vůně a také třeba tmavé barvy. Jestli se chcete jejich štípnutí vyhnout, oblečte se do světlých barev, použijte antiperspirant bez parfemace, nastříkejte se repelentem a vezměte si dlouhé rukávy
Slavný cyklista Radomír Šimůnek: O neštěstí nechtěl vůbec mluvit
epochaplus.cz
Slavný cyklista Radomír Šimůnek: O neštěstí nechtěl vůbec mluvit
Cyklokrosový mistr světa z roku 1991 Radomír Šimůnek zažíval kariérní vrchol. Že jsou cesty osudu nevyzpytatelné, pozná na vlastní kůži hned rok následující. Nehodu, kterou způsobí, nechce dlouho komentovat. Snaží se ji vytěsnit ze vzpomínek a novináře, kteří se na ni ptají, s díky odmítá. Zlobiví kluci jako viníci? Berounsko, 19. listopad 1992. Šimůnek sedí
Luxusní styl uprostřed mořských borovic
rezidenceonline.cz
Luxusní styl uprostřed mořských borovic
Rodinná vila ze šedesátých let minulého století dostala díky velkorysému přístupu současného architekta Massima Iosy Ghiniho nejen moderní kvality a soudobé parametry. Odborný zásah jí přinesl i racionální strukturu a dokonalou rovnováhu v rámci přírodního okolí. Při rekonstrukci se soustředil především na hledání nové koncepce souznění celé nemovitosti se zahradou, jež ji obklopuje. „Většinou šlo
Žabí sauna zachraňuje těmto obojživelníkům životy
21stoleti.cz
Žabí sauna zachraňuje těmto obojživelníkům životy
Žáby po celém světě ohrožuje houba Batrachochytrium dendrobatidis. Způsobuje jim vysoce nakažlivé infekční onemocnění, kterému tyto snadno podléhají. Ochranu a čas na zotavení poskytují žábám tak zvan