Moje nejlepší kamarádka se vdávala o pár let dřív než já. A tak se rozhodla sezvat všechny kamarády, holky i kluky, na pořádný večírek.

K této příležitosti si tenkrát vybrala chalupu svých rodičů, kam jsme všichni o prázdninách jezdívali a milovali jsme to tam. Kousek od stavení byla říčka, kde jsme se mohli koupat, všude kolem lesy a louky.

Měli jsme na toto místo nádherné prázdninové vzpomínky. Od toho osudného večírku ale už toto místo vnímám trochu jinak. Bohužel. Bylo mi už skoro třicet a byla jsem téměř jediná nezadaná.

Nějak jsem nezapadla

Z rodného města jsem odešla na pár let studovat do města a za ty roky se prostě pár věcí změnilo. Moji spolužáci ze střední byli všichni bez výjimky zadaní a někteří už měli i děti školou povinné a o to víc si užívali víkend bez závazků.

Musím říci, že jsem si mezi nimi zpočátku připadala trochu jako outsider. Moje kamarádka Romana si brala Tomáše, se kterým jsem ji seznámila já. Když jsem ještě na střední dělala brigádu na poště, dělal tam řidiče.

Často jsme se zapovídali a časem jsme se skamarádili. Měli jsme spoustu společných zájmů a já měla pocit, že se Tomášovi líbím. I on se mi líbil, ale měla jsem vyšší ambice. Navíc jsem věděla, že odcházím na vysokou, a nechtěla jsem žádný vztah na dálku.

Zase jsem cítila chvění

Bohužel hned první večer jsem si uvědomila, že se mi Tomáš líbí víc než dřív. I on na mě celý večer koukal a mně to dělalo nějak moc dobře.

Romana se starala o hosty a lila do sebe jednu sklenku vína za druhou, zatímco Tomáš seděl venku u grilu a griloval pro naše hosty vše, co mu přišlo pod ruku. „Nebavíš se?“ zeptal se mě, když viděl, jak stojím kousek od grilu.

„Ale to víš, že ano,“ usmála jsem se na něj a on mi úsměv oplatil. Zahřál mě až v patě. Jako kdyby mnou projel blesk. Zase jsem cítila to chvění, tu touhu. „Co to děláš?“ pomyslela jsem si. Začali jsme si povídat a brzy sklouzli od práce k osobnějším tématům.

Ani jsme si nevšimli, jak čas letí. Povídali jsme si tak dlouho, že ostatní už mezitím začali odpadávat. Většina z nich v dosti podroušeném stavu. No, asi jsme na tom nebyli o moc líp.

Neodolala jsem mu

V tu chvíli se objevila Romana a oba nás objala. „Moji dva nejmilejší lidé, já jdu spát,“ zadrmolila a málem u toho upadla. Nakonec se nějak odebrala na lože. Přidržovala se sice zábradlí, ale schody nakonec vyšla obstojně a my tak zůstali sami.

Tomáš navrhl, jestli se nepůjdeme podívat ven na hvězdy. V přítmí zahrady jsme se začali líbat, a nakonec se vášnivě milovali. Nikdy jsem nebyla tak vzrušená a necítila, jak moc toho chlapa chci.

Byla jsem jim za svědka

Nevím, jak jsem se dostala do postele, ale ráno bylo drsné. Měla jsem kocoviny hned dvě. Alkoholovou a ještě morální. Naštěstí jsem velmi rychle pochopila, že se Tomáš cítí podobně, ale rozhodl se dělat, jako by se nic nestalo.

A já s radostí na jeho hru přistoupila. Ten úlet rozhodně nebyl dobrý nápad. Nevěstě jsme to pochopitelně nikdy neřekli a já jim za tři týdny odsvědčila svatbu. Všechno proběhlo celkem v pohodě, ženich na sobě nedal naprosto nic znát a já zarytě mlčela.

Nebyl to jen sen?

Stále se s Radkou přátelíme, a dnes dokonce už ve čtyřech i s mým manželem. S Tomášem jsme se o tom, co se oné noci, nikdy nebavili a já už někdy dokonce začínám pochybovat, zda se to vůbec stalo, nebo se mi to jen zdálo. Vím ale, že to byl krásný sen.

Jitka P. (58), Trutnov