Opakovaně se mi zdál děsivý sen. Budila jsem se zpocená hrůzou, a tak jsem musela jeho významu přijít na kloub.

Děsivý sen se mi pravidelně vracel a já se budila se srdcem v krku a zpocená hrůzou. Noční můry jsem mívala pravidelně při každém úplňku! Už jsem z toho byla zoufalá. Nevěděla jsem, jestli mám všechno řešit s psychiatrem nebo psychologem.

Touha po klidnějším bydlení

Byla jsem zvyklá většinu života žít ve městě. S manželem a dětmi jsme obývali byt v panelovém domě na sídlišti na kraji Prahy. Později, když syn a dcera, jak se říká, vyletěli z rodinného hnízda, jsme přemýšleli s Michalem, mým manželem, co dál.

Domeček v horách

Byt jsme měli v osobním vlastnictví, ale na stáří jsme si chtěli pořídit spíš nějaké menší a klidnější bydlení. Oba dva jsme byli celkem aktivní a měli jsme rádi turistiku, proto jsme toužili po nějakém pěkném domečku někde v horách.

Hledali jsme dlouho, nijak jsme nespěchali. Nakonec se nám podařilo sehnat domek tři plus jedna v pěkném stavu nedaleko Božího Daru. Ideální bylo, že manžel byl zedník na volné noze a já účetní, takže jsme práci mohli najít i tam.

Proto jsme neváhali a podepsali jsme rezervační smlouvu. Stěhování následovalo o měsíc později a proběhlo celkem rychle a bezproblémově.

Idylické bydlení

První dva týdny jsem si nové bydlení doslova vychutnávala. Oproti Praze tam byl naprostý klid. Nedaleko našeho domku byl krásný les, kam jsme s manželem často a rádi chodili na procházky.

Byla jsem moc spokojená a domnívala jsem se, že lepší rozhodnutí jsme udělat nemohli. Pak ale přišla noc, která byla první z delší řady takových, na něž bych nejradši zapomněla. Zdál se mi totiž příšerný sen.

Křičela jsem ze spaní

Byla jsem v tom snu mladá a kráčela večerní krajinou směrem ke kolejím. Tam jsem se postavila a čekala. Stála jsem čelem k přijíždějícímu vlaku, který se rychle blížil. V poslední chvíli jsem chtěla utéct, ale už to nešlo.

Následoval prudký a smrtelný náraz, po němž jsem se probudila. Manžel byl také vzhůru a lampička na nočním stolku svítila. Michal se na mě díval starostlivě a ptal se, jestli jsem v pořádku. Prý jsem ze spaní křičela.

Sen se mi stále vracel

Také jsem byla celá zpocená. Vyprávěla jsem Michalovi, co se mi zdálo. Celý den jsem potom byla hodně zaražená, pořád ve mně ten sen dozníval. Ještě několik dnů jsem o tom snu přemýšlela a přes den se mi v myšlenkách vracel.

Bála jsem se následující noc usnout a uklidnilo mě, když jsem ji prožila v klidu. Čím více jsem se od oné noční můry vzdalovala, tím víc jsem ji brala jako nepříjemnou věc, která se zkrátka asi každému někdy v životě přihodí.

Měsíc v úplňku

Jenže za necelý měsíc se všechno opakovalo, dokonce skoro přesně jako předtím. Dobře jsem si před usnutím uvědomovala, že je zrovna úplněk – měsíc docela ostře svítil i do naší ložnice a musela jsem zatáhnout závěsy.

Poté, co jsem hrůzný sen s jedoucím vlakem prožila znovu, mě napadlo podívat se, jestli náhodou tehdy také nebyl měsíc v úplňku. A skutečně byl!

Bála jsem se další noci

Bylo to divné a podezřelé nejen mně, ale také manželovi, kterému jsem se se vším svěřila. Další noci s úplňkem jsem se pak bála a jak se blížila, byla jsem čím dál nervóznější.

Stalo se mi to znovu a jen se tak potvrdilo, že mě ten krutý výjev s tragickým koncem pronásleduje pravidelně.

Prášek na spaní

Nechápala jsem, co se to se mnou děje. Aby se to neopakovalo počtvrté, vzala jsem si před dalším úplňkem silné prášky na spaní. Nebylo to nic platné, všechno se zopakovalo i počtvrté. Tehdy jsem se rozhodla, že musím vyhledat nějakou odbornou pomoc.

Byla jsem vystrašená

Nechtěla jsem navštívit psychologa nebo psychiatra, protože jsem se necítila nijak nemocná, pouze vystrašená. Také bych jim to asi špatně vykládala. Michal mi našel jednu paní, která se zabývala ezoterikou.

Při rozhovoru se mnou mi řekla, že se moje noční můry nejspíš vztahují k něčemu, co se stalo v tom našem novém domě.

Pátrali jsme po historii domu

Začali jsme tedy pátrat po jeho historii. Vyptávali jsme se místních lidí. Zpočátku to vypadalo, že nikdo nic neví, ale pak manžel promluvil s jedním hodně starým pánem.

A ten si vzpomněl, že v domě kdysi dávno bydlela rodina s mladou dcerou, která byla nešťastně zamilovaná. Když ji její vyvolený odmítl, skočila pod vlak.

Její duše už došla klidu

Pomyslela jsem si, že se to nejspíš stalo za noci s úplňkem. Jakmile jsem přišla na příčinu svých nočních můr, tak zmizely a už se neopakovaly. Možná si jen ztracená duše mladé sebevražedkyně přála, abych se seznámila s jejím příběhem.

Dokonce jsme manželem vypátrali i její hrob, kam jí pravidelně každý rok na výročí jejího úmrtí nosíme květiny.

Miroslava N. (67), Krušnohorsko