Byla jsem odhodlaná pro lásku udělat cokoliv, ale zjistila jsem, že jenom to zkrátka nestačí. Na tu pravou lásku je třeba dvou.

Zamilovaných příběhů jsem za svůj život přečetla mnoho. Nořila jsem se do smyšlených románů a snila o tom, že i já jednou najdu pravou lásku. A udělám pro to všechno na světě. V patnácti letech se to zdálo jako krásná a jednoduchá představa. Postupem let jsem ale zjišťovala, že snadného na tom není vlastně vůbec nic.

Romantické představy

Na svou první lásku jsem nemusela dlouho čekat. Přišla během školních let. Jmenoval se Jakub, spolužák ze střední školy. Všechno bylo perfektní, růžové brýle zafungovaly bezchybně a Jakub se pro mě stal středobodem celého života.

Svůj volný čas jsem chtěla trávit jen s ním a myslela jsem, že on to má stejně. Romantičtí hrdinové v knížkách se tak chovají. Jenže tu byl háček. Jakub byl romantickému hrdinovi na hony vzdálený.

Moc toho nenamluvil, ale svou nezapomenutelnou finální větou, adresovanou na můj účet: „Už se na mě přestaň lepit!“ poslal náš vztah definitivně do věčných lovišť.

Pošťák s květinami

Na druhou lásku jsem si musela chvíli počkat. Mým dalším partnerem se stal náš pošťák, který mi krom dopisů, pohledů či složenek začal pravidelně nosit kytičky. Ty většinou natrhal někde cestou a mě si tím romantickým gestem naprosto získal.

Tehdy jsem už byla dospělá a po pár týdnech jsem se k pošťákovi Karlovi rovnou nastěhovala. A tak jsem poprvé začala žít s mužem, zamilovaná, přehlížející veškeré jeho nedostatky.

Další rozchod

Říká se, že člověka nejlépe poznáte až ve chvíli, kdy s ním žijete. V případě mě a Karla to tedy platilo rozhodně. Pochopitelně jsem si už od začátku všimla, že není zrovna pořádkumilovný, měl mě ale rád, a to pro mě znamenalo víc.

A tak jsem s upřímnou láskou sbírala po bytě poházené kusy jeho oblečení a neustále umývala špinavé nádobí. Vztah s Karlem však nakonec stejně nevyšel.

Co bych pro lásku neudělala…

O rok později jsem se seznámila s dalším partnerem. Opět bylo všechno perfektní, a dokonce i já jsem byla podle něj perfektní, tedy až na jednu věc. Nelíbilo se mu, že kouřím, a požadoval, abych s tím přestala.

Nebylo to pro mě snadné, ale co bych pro lásku neudělala. Prakticky ze dne na den jsem přestala kouřit, nebylo to ale stejně nic platné.

Snažit se musí oba

Opět jsem dostala „kopačky“ já. Tehdy jsem poprvé pochopila, že snahu musí ve vztahu projevit oba. A tak jsem byla zase sama, ale poučená a přesvědčená, že další muž bude ten pravý. A zdálo se, že opravdu je.

Všechno se vyvíjelo slibně

S Ondřejem, čerstvě vystudovaným strojním inženýrem, nám to spolu zkrátka šlo. Rok jsme spolu chodili, než přišel s tím, že se chce kvůli práci odstěhovat na Slovensko. „Budu se stěhovat,“ oznámil mi jen tak mimochodem, jako by snad se mnou vůbec nepočítal.

Opak byl ale pravdou. Počítal s tím, že půjdu s ním, jen nečekal, že bych proti tomu mohla mít nějaké výhrady.

Prostě se odstěhoval

Nechtěla jsem opustit rodiče, přátele ani kolegy a přestěhovat se tak daleko, nakonec jsem ale usoudila, že kam jde můj milovaný Ondra, půjdu taky. Co bych pro lásku neudělala.

Ondra mi ale nakonec vyčetl, že jsem se prý rozhodovala moc dlouho, a nemyslím to s ním tedy zjevně vážně. Náš vztah zahodil jako papír. Za pár dní se odstěhoval, sám, a já jsem měla opět zlomené srdce.

Muž na inzerát

Chvíli to trvalo, než mi otrnulo, nakonec jsem se ale rozhodla, že si zkusím dát do novin inzerát s jasným a stručným sdělením. „Hledám muže! P.S. Pro lásku už neudělám cokoliv!“ Byla to spíše recese, ale světe, div se, někdo se na ni ozval.

První schůzku jsme měli ve vinárně, kde na mě u stolečku čekal velice sympatický muž.

Pověděla jsem mu úplně všechno

Byla jsem strašně nervózní, už během první sklenky vína ze mě ale nervozita začala padat. To když se můj společník jménem Miloš zeptal, proč jsem zvolila právě takový text inzerátu. „Dříve jsi pro lásku dělala cokoliv?“ zeptal se mě. A tak jsem si pořádně lokla svého bílého vína a dala se do vyprávění.

Jako staří známí

Když jsem o půl hodiny později dokončovala popis své poslední nevydařené známosti, smál se už na celé kolo. Bylo mi jedno, že se mému žalostnému vztahovému životu směje, ostatně k smíchu to bylo a já jsem se musela smát také.

Zejména, když mi začal popisovat on, co všechno byl pro svou bývalou lásku ochoten udělat, a ona si toho vůbec nevážila. Na to, že to bylo naše první rande, nasmáli jsme se s Milošem tak, jako kdybychom byli staří známí.

Konečně ten pravý

Zamilovaný pohled mi tento muž vykouzlil na tváři během jednoho jediného večera, a už nezmizel. Nechtěla jsem jít do dalšího vztahu tak po hlavě, jako do těch předchozích, ale s Milošem to nakonec ani jinak nešlo.

Bylo paradoxní, že právě my dva jsme se museli poznat díky inzerátu, ukázalo se totiž, že právě s Milošem je to konečně to pravé ořechové.

Stále si mě hýčká

Ani jeden jsme se nesnažili toho druhého předělat, právě naopak. Konečně byly síly vyrovnané. Ba co víc, zdálo se, že tentokrát je to právě můj partner, kdo udělá cokoliv jen pro to, aby mi vykouzlil úsměv na tváři.

Třeba mi uprostřed aprílového lijáku doběhne na zahradu pro tu nejkrásnější růži. Nebo mě obětavě poponese v náruči, když mě rozbolí koleno. A věřím tomu, že kdyby dnes netrpěl na bolesti zad, nosil by mě na rukou stále.

Zdena T. (62), Klatovy