Za svůj život si babička pořídila pouze dva psy. Z obou se ale vyklubaly naprosto výjimečné psí osobnosti, na které dodnes s láskou vzpomínám.
Měla jsem tu čest je poznat a dodnes, když si na ty dva psy vzpomenu, zalesknou se mi v očích slzy. První byl Rick. Byl to obyčejný „voříšek“, jak se říká podvraťákům.
Jako by se v něm ale nashromáždily ty nejúžasnější vlastnosti nejrůznějších ras. Co mu předci odepřeli na síle, přidali na chytrosti – a laskavosti.
Milovaný Rick
Byl to prostě psí dobrák. Všichni v okolí jej milovali a tím myslím úplně všechny. Nejen naše rodina, ale i sousedi a dokonce i ostatní zvířata. Když mu babička přinesla na dvorek v misce jídlo, pustil se do všeho s chutí. Nikdy však nesnědl všechno.
Část potravy nechal v misce. Huňatou hlavu položil na packy a čekal. A záhy se dočkal. Ze sousedství se slétli ptáci a se štěbetáním se dali do jídla. Byl to neuvěřitelný pohled. Náš Rick zval na hostinu ptactvo ze širokého okolí. Sledoval je dobráckým pohledem a radoval se z toho, jak jim chutná.
Zachránil ho
Dobrák Rick navíc jednou zachránil život chlapečkovi ze sousedství. Tenkrát se tříletý Mireček vytratil z domu a jeho matka si zoufala. Zmizel v okamžiku, kdy si na vteřinku odběhla do kuchyně.
Nedaleko byly nebezpečné skály, jestli se chlapec vydal tím směrem, mohl se z nich zřítit. Na straně druhé tekla zase prudká řeka. Blízko byla také frekventovaná silnice. Nevěděli jsme, kterým směrem běžet dříve.
Už ani nevím, koho tehdy napadlo pustit Ricka. Pes, jako by tušil, že jde o vteřiny, se rozběhl okamžitě směrem ke skalám. Mirečka skutečně vyčenichal, když už hoch stál na okraji srázu.
Šikovně chlapce předběhl a štěkotem dítě „posunoval“ od srázu dál a dál… až do náruče vyděšené matky.
Když dobrák Rick zemřel a babička jej uložila do hrobečku na zahradě, věřte nevěřte, náhle se ze stromu poblíž rozezvučel smuteční chorál.
Ptáci z celého okolí zpívali jako o život – vzdávali tak poslední hold svému zvířecímu příteli, jak moudře usoudila babička.
V lese
Její druhý pes se jmenoval Argo a babičku si zamiloval od prvního okamžiku. Byl to tulák, který se k nám do rodiny vlastně dostal náhodou. Bylo to tenkrát koncem léta, když se babička vydala sama do lesa na houby.
Nešťastně ale na lesní cestě zakopla a vymkla si kotník. Marně se dovolávala pomoci, když v tom se u ní objevil neznámý pes. Dlouho jen tak seděl a pozoroval ji, až se rozhodl, že jí pomůže.
Rozběhl se k nedaleké hájovně a svým štěkotem vyburcoval myslivce. Ten psa následoval do lesa, kde babičku zachránili. Babička nedala jinak, než si toho psího hrdinu vezme domů a bude se o něj starat jako o vlastního.
A on ji oddaně následoval. Vlastně jí byl od té chvíle stále za patami, hlídal ji na každém kroku, jako její osobní strážce. Už nikdy jsem ve sém životě nepoznala tak chytré a oddané psí parťáky, jako byli Rick a Argo.
Alžběta (75), Chomutov