Domů     Naši lásku se nám rodiče marně snažili rozmluvit
Naši lásku se nám rodiče marně snažili rozmluvit
6 minut čtení

Odkvetly sněženky a bledule, na loukách žlutě svítily podběly. Jaro o sobě dávalo vědět, a jako by šeptalo: Už ses konečně zamilovala?

Jaro přímo vyzývá k tomu, aby se člověk zamiloval. A ten, komu se to nepodaří, si potom připadá jaksi nepatřičně. Jako by byl zaostalý nebo tak něco. Na to jaro před mnoha lety si dobře vzpomínám. Dala jsem si předsevzetí zamilovat se, jakkoli to zní absurdně.

Protože některé holky ze třídy, naštěstí ne všechny, se už chlubily všelijakými zkušenostmi, a tak si člověk připadal takový nějaký opožděný. Jenomže se mnou to bylo vachrlaté. Máma byla neúměrně přísná a táta cholerik.

To se pak těžko chodí na rande, notabene když mě ani nikdo na žádné rande nepozval. Také s námi bydlela staropanenská teta Blažena, tátova sestra, která vypadala jako můj táta v sukních. Byli si nápadně podobní. Teta vyhlížela taky trochu jako chlap.

V městečku se žertem šuškalo, což se ke mně doneslo, že mě hlídá trojhlavá saň. Neuměla jsem si představit, jak bych se s takovým dozorem dostala z domu, jak říkávala s pohoršením teta Bláža, za nemravným účelem.

Odkvetly sněženky a bledule, louky žlutě svítily podběly a lesní mýtinky se bíle třpytily sasankami.

Sen o motorkáři

Spolužačky se po vyučování scházely s kluky a pyšně o tom druhý den o přestávkách referovaly. Jim se to chlubilo, když pocházely z normálních rodin! Jedné noci se mi zdálo, že jedu s jakýmsi moc pěkným, skoro by se dalo říci výstavním klukem na motorce.

Vzbudila jsem se skoro plačky, neboť mi bylo jasné, že to navždy zůstane jen marným snem. Ta představa jako by se mi zadřela do mozku, nedokázala jsem myslet na nic jiného, o čemž svědčily i dvě pětky z matiky a čtyřka z biologie.

Byly i takové, kterým se svištět na motorce s hlavou přitisknutou na široká záda v koženkové bundě podařilo, například Monika, jejíž rodiče provozovali na náměstí řeznictví.

Fata morgána

Měli dost peněž i známostí na to, aby jejich Monča chodila přepychově oblečená, a to pak nebyl problém uhnat motorkáře. A pak se ten sen, světe, zboř se, vyplnil. Honza ze třetí bé se mě zeptal, jestli bych třeba nechtěla svézt.

Nejdřív jsem se domnívala, že je to nedorozumění a že se Honza spletl, ale když se na mě koukal pořád dál a usmíval se, tak jsem ze sebe přiškrceným hlasem vypravila, že teda jo.

V téže vteřině jsme si to frčeli městečkem a holkám na chodnících lezly oči z důlků. Byla by to fantazie, nebýt toho, že táta zrovna koukal z vrátek, jestli nejde listonoška.

Když zmerčil motorku, jak hrká přes kočičí hlavy, nejdřív si myslel, že je to nějaká podivná jihočeská fata morgána. Hned vše vyklopil tetě Bláže, která na verandě háčkovala. „Nevěřím,“ řekla teta, „že by naše holčička sedla na ďáblovu mašinu.

Taková inteligentní dívka!“ Táta zavyl: „Na tyhle oči jsem to viděl!“

Silniční lišej

Když jsem se zanedlouho přiloudala s provinilým výrazem domů, vystartovali na mě všichni tři, máma, táta i teta Bláža, a tak jsem se sesypala a přiznala. Vše eskalovalo, když ze mě během výslechu dostali i jméno majitele té mašiny.

„To nemyslíš vážně!“ sípal otec. „Taková rodina! Strejda emigroval do Ameriky a sestřenice přes Jugoslávii do Rakouska, jsou to nepřátelé režimu!

Co tvoje studia, holka nešťastná?“ Máma a teta Bláža naříkaly, že prý nejenže jsem sedla na motorku, ale ještě ke všemu nevhodnému mladíkovi. Jenomže copak se dá srdci diktovat?

Ostatně na dveře ťukaly moje osmnácté narozeniny, byla jsem skoro dospělá, a navíc v osmnácti už musí mít holka něco za sebou, jinak by si připadala méněcenná. Teta Bláža ode mě vyžadovala slib, že už nikdy nikomu na motorku nesednu, tak jsem jí to slíbila.

Leč hned dva dny jsme se zase už řítili uličkami. Asi jsme se však řítili až moc, a tak jsme vlivem prudkého zabrzdění přeletěli přes řídítka a chvíli leželi rozpláclí na křižovatce před školou.

Skoro nic se nám nestalo, jen banality, drobnosti zvané silniční lišej. Byli jsme odření, bohužel i v obličeji, který mi drobně krvácel, a pohmoždění. Nápadně jsem kulhala na pravou nohu.

Když jsem se takhle za hodinu dostavila na laboratorní cvičení z fyziky, žasnoucí vyučující chtěl volat záchranku. To jsem zhatila, tak si aspoň později postěžoval naší třídní, že jsem mu přišla do hodiny krvácející.

Záležitost se řešila mimo jiné i na třídní schůzce, kam chodívali moji rodiče ruku v ruce a teta Bláža na ně čekala na lavičce před školou.

Tři vlčí máky

Z třídní schůzky přišli všichni tři domů a připomínali tři vlčí máky nebo onu trojhlavou saň. Divže jim nešlehal z tlam oheň. „Máš zákaz vycházení,“ rozhodl otec. „Počkej,“ šeptala teta Bláža.

„Nemůže mít zákaz vycházení, když chodí do školy.“ Máma dokola naříkavě opakovala: „Jak můžeš chodit na výuku zakrvácená?

Co si o naší rodině lidi pomyslí?“ Zakázali mi všechno, televizi, snad i rádio, vycházky v parku, dokonce i Klub mladých diváků a telefonování s kamarádkami. Směla jsem jen chodit do školy a pak se doma učit.

Na třídní schůzce totiž zároveň vyšlo najevo, že je můj prospěch katastrofální a že rodičovský sen o mých vysokoškolských stu­diích je možná jen blud. Ale mou a Honzovu lásku všechny ty překážky do země nezadupaly, naopak.

Vídali jsme se jen o přestávkách nebo pak v době oběda v jídelně, ale stačili jsme si toho spoustu říci.

Konečně sami

Před koncem školního roku jsme vymysleli lest. Trojhlavá saň mě, pravda, hlídala svědomitě, ale přes den chodila do práce, jinak to ani v té době nešlo, kdo nepracoval, toho zavřeli. A tak jsem si vymyslela chorobu.

Stačilo sníst křídu a strčit teploměr do čaje, znáte to. Byla jsem zelená a rtuť šplhala až bůhvíkam. S těžkým srdcem mě odvedli k doktorovi, který zachmuřeně krčil rameny, pak uložili do postele, pečlivě zamkli a spěchali za prací.

A to už se přes plot hbitě přehoupl Honza. Konečně sami! Strávili jsme spolu celé dopoledne, a ne jedno. Tímto způsobem jsem hluboko do hlíny pohřbila vysokoškolský sen svých rodičů. Na podzim jsme se s Honzou narychlo brali, už jsem ani nestihla odmaturovat.

A trojhlavou saň, když se trochu uklidnila, což přirozeně nějakou dobu trvalo, jsme solidně zaměstnali.

Teta Bláža chodila městem pyšně s kočárkem a na malého synovce pletla a háčkovala, což byl její koníček, máma vařila kašičky a táta chechtajícím se kamarádům v začouzené hospodě vyprávěl, jak se mě marně snažil uhlídat před nevhodnými nápadníky a poslat na studia.

Radka (63), Třeboň

Související články
3 minuty čtení
Každý nám říkal, jak jsme perfektní pár, já jsem ale věděla své. Naše manželství stálo na pokraji krachu, který se nedařilo zvrátit. Bylo mi pětadvacet, když jsem oblékla svatební šaty a Mirkovi slíbila lásku a věrnost na celý život. Vůbec by mě tehdy napadlo, že se naše manželství otřese v základech už tak brzy. Po sedmi letech se začaly na naší obloze objevovat první mráčky. Vždy jsme se d
3 minuty čtení
Můj muž je gentleman, vždy se zastával slabších, což se projevilo již na základní škole ve chvíli, kdy jsem nutně potřebovala pomoci. Byla jsem holka krev a mlíko, a to už na základce. Klukům jsem se líbila a dávali mi to najevo nejrůznějšími způsoby, obdivnými pohledy, zamilovanými psaníčky, všelijakými řečičkami, tu hloupými, jindy ještě hloupějšími. Jeden mi napsal „miluji tě“ křídou na zeď
4 minuty čtení
Prodávala jsem pánské obleky v malém butiku. Práce mě moc bavila. Jedna naplánovaná schůzka s novým zákazníkem dopadla nečekaně. Byl čtvrtek po poledni, když přišel on. Vysoký, trochu nejistý, ale usměvavý. Měl objednaný termín na výběr svatebního obleku. Vzala jsem ho do oddělení s našimi nejkvalitnějšími obleky – vlněnými, jemnými na dotek, s precizně vypracovanými detaily. Jako první jsme zk
3 minuty čtení
Normální člověk se sotva těší na konec prázdnin. Když mi bylo sedmnáct, loučila jsem se v té depresivní době s Tomášem a brečela jsem. Vzpomínám si, jak těžce jsem vždycky nesla, když končily prázdniny. A nejhorší ze všeho to bylo v době, kdy jsem se zamilovala do Tomáše. Bylo mi sedmnáct, jemu o rok víc. Byla jsem naivní, venkovská dívenka, on světem protřelý lufťák z velkého města. Umírala js
3 minuty čtení
Ze žárlivosti je člověk schopen udělat leccos. Jsem už daleko rozumnější než zamlada, zdaleka ne tak vznětlivá a bláznivá. Ale stále zamilovaná. Vdobách, kdy jsme s mým mužem teprve chodili, jsem docela dost žárlila. Naštěstí mě to už nepronásleduje, protože s tím by se nedalo žít, v lepším případě bych skončila jako rozvedená, opuštěná ženská, v horším ve vězení. Jezdívali jsme na chatu jeho r
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Fotografie od jezera Loch Ness: Žert, nebo skutečnost?
enigmaplus.cz
Fotografie od jezera Loch Ness: Žert, nebo skutečnost?
V roce 1972 svět žasne nad fotografiemi amerického hudebníka a vědce Roberta Rinese (1922–2009) pořízenými u jezera Loch Ness. [gallery ids="158512,158511,158513"] Zřetelně je na nich vidět útv
Kámasútra v kameni: Zachycují indické chrámy orgie?
epochalnisvet.cz
Kámasútra v kameni: Zachycují indické chrámy orgie?
Nepřehlédnutelné jsou už z dálky, skutečné překvapení nabízí ale až detailní pohled na jejich fasády. Chrámy v indickém Khadžuráhu totiž mají velmi nezvyklou výzdobu. Jejich zdi jsou poseté stovkami reliéfů, které zachycují divoké sexuální praktiky.   Britský vojenský geodet Cornet James Franklin nevěří vlastním očím. V roce 1819 totiž v džungli střední Indie objevuje pozapomenuté chrámové
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
Jedná se o jednu z největších a nejoblíbenějších akcí ve městě. Slavnost sklizně vinné révy je spojena s kulturním programem, hudebními vystoupeními, degustacemi vína, burčáku a dalších pochutin. Kulturní program bude probíhat opět na několika scénách – Mírové náměstí, historická scéna, divadelní nádvoří, hradní nádvoří, Tržnice Felixe Holzmanna, Dominikánské náměstí a klub Baronka. http://mkz-ltm.cz/mimoobjekty/program/vinobrani-2025-6126.html
Stanfordský vězeňský experiment: Když se z dozorců vyklubou tyrani!
21stoleti.cz
Stanfordský vězeňský experiment: Když se z dozorců vyklubou tyrani!
Z jedné skupiny dobrovolníků se stanou vězni a z druhé jejich věznitelé. Tak lze popsat základ experimentu, realizovaného v létě 1971 na kalifornské Stanford University. Cílem bylo sledovat, jak se ch
Barvy podzimu ve špercích LOEE
iluxus.cz
Barvy podzimu ve špercích LOEE
Podzim je obdobím, kdy příroda maluje své nejkrásnější tóny – zlatavé, cihlově červené, hořčicově žluté, borovicově zelené. A my se chceme obklopovat teplými barvami, které podtrhují emoce, eleganci i
Studánka u lesa léčila lidi i zvířata
skutecnepribehy.cz
Studánka u lesa léčila lidi i zvířata
Nevěřila jsem, že dokáže energie místa uzdravovat. Až mi poradila bylinkářka léčivou studánku. Viděla jsem tu vodu pít divokou zvěř, a tak jsem ji zkusila. Od chvíle, co zemřel můj muž, začalo se všechno v mém životě hroutit. Syn se odstěhoval do daleké ciziny a já zůstala sama. Do toho mě začalo trápit zdraví. Lékaři mi sdělili, že
Kvůli Ulici to má u Novákové doma vřít
nasehvezdy.cz
Kvůli Ulici to má u Novákové doma vřít
Nečekaný příchod herečky Sandry Novákové (43) do seriálu Ulice okamžitě vyvolal vlnu nevole mezi fanoušky, ale očividně měl také rychlý dopad na její manželství s režisérem Vojtěchem Moravcem (38).
Perfektně naložení utopenci
tisicereceptu.cz
Perfektně naložení utopenci
Na utopence nutně potřebujete dvě základní věci – kvalitní buřty a poctivě kyselý lák. Po popíjení se budou hodit. Ingredience 20 ks kvalitních špekáčků náplň 3 feferonky nakrájené na kolečka
Zašlá sláva: Perličky z lázeňského života
historyplus.cz
Zašlá sláva: Perličky z lázeňského života
Zcestovalý panovník Edwarda VII. chytla u srdce česká příroda Britský král Edward VII. (1841–1910) rád cestuje. Do světa vyráží reprezentovat svou zemi, jednat se státníky nebo ze zdravotních důvodů. Mariánské Lázně poprvé navštíví v roce 1897, tedy v době, kdy ještě nesedí na trůnu (vládl od ledna 1901). A byť se záměrně ubytuje pod jiným jménem, jeho
Letadlo těžší než vzduch
epochaplus.cz
Letadlo těžší než vzduch
Už nejstarší mýty vypráví o létání. S křídly to zkouší už Ikaros, který ale vyletí příliš blízko slunci, jež jej spálí. Křídla se i v průběhu středověku a novověku staví z peří, ale i z jiných materiálů, a odvážní vynálezci s nimi skáčou z věží a pod věžemi si lámou nohy. I Leonardo da Vinci (1452–1519) propadne létání a navrhne hned
Už vám není dvacet? A co má být?
nejsemsama.cz
Už vám není dvacet? A co má být?
Právě nyní nejlépe víte, že zralá pleť chce pravidelnou péči, něhu a respekt. My vám zase prozradíme ty nejlepší triky. Spolu se středním věkem přichází i menopauza, kdy dochází ke snížení tvorby ženských hormonů estrogenu a progesteronu. To má mimo jiné vliv i na pleť a pokožku. Asi nejčastěji se menopauza na pokožce projeví suchostí. Proto je potřeba
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i