Toho kolegu neměl nikdo příliš v lásce. Tvářil se jako morous, byl to samotář a protiva. Přitom stačilo tak málo.

Stáli jsme tam spolu sami a on mlčel. Koukal do křoví a mně to přišlo divné. Tak jsem ho oslovila. Nezdál se být nadšený. Odpovídal jedním slovem a nastalo vždy ticho, které jsem přerušila opět já sprchou dalších vět.

Schůzky na cigárku

Už mi docházely nápady, o čem mluvit. Říkala jsem si, že to bylo naprosté fiasko. Když jsem ale šla na své cigárko druhý den, objevil se. Dali jsme se do řeči a dál se už domlouvali na společných kuřáckých schůzkách.

Nakonec jsme šli na rande, abychom si mohli konečně pořádně popovídat, ty desetiminutové kuřácké pauzy nám nestačily.

Společné zájmy

Mirek byl skoro o deset let starší než já, ale člověk by mu tu padesátku na krku vůbec nehádal. Byl rozvedený, bezdětný. Po našich rozhovorech jsme zjistili, že máme hodně společného – názory, humor i určitou bezstarostnost.

Mirek mi řekl, že jsem ho zaujala svým pohledem na život, jasnou představou, co chci.

Usazovat se také nechtěl

Já se před ním netajila tím, že než se jednou usadím a budu mít rodinu, že chci žít, cestovat a nemít starosti, jaké měli naši, když si nás s bratrem pořídili. Sama máma mi radila, ať si nejdřív něco užiji. A Mirek mi dával za pravdu.

Prý mi rozumí a má to teď stejně. Ženatý už jednou byl, rodinného života si s exmanželkou užil dost. Byla prý extrémně žárlivá, pořád mu něco vyčítala, kontrolovala ho a on si připadal jako ve vězení. Až si jednoho dne řekl dost a podal žádost o rozvod.

Sehraná dvojka

S Mirkem jsme se scházeli čím dál častěji, a protože jsme si spolu dobře rozuměli, tak jsme si nakonec řekli, že bychom spolu mohli žít. Mirek měl velký byt, splácel hypotéku. Já bydlela v podnájmu, ten jsem pustila a nastěhovala se k němu.

Byli jsme spokojená dvojka. Pracovali jsme, po práci chodili s kolegy nebo kamarády nebo i sami na skleničku. Víkendy jsme trávili v posteli, ale i na výletech. Já nevařila, většinou jsme si někam na jídlo zašli nebo jsme si ho objednali domů.

Spokojený vztah

Mirek se zdál také spokojený, ale ne dlouho. Zhruba po roce občas naťukl, že bychom se mohli posunout v našem vztahu dál. Já na to řekla, že mi to takto vyhovuje.

Chtěl rodinu

Jenže Mirek si nedal pokoj, sem tam se mu nikam nechtělo nebo mi navrhl, že bych mohla něco uvařit. Pak začal mluvit o tom, že moc za cestování utrácíme a měli bychom začít šetřit, až nás jednou bude víc. Mirek prostě náhle otočil.

Řekl mi, že mu bude padesát, a uvědomil si, že se chová, jako by mu bylo o patnáct let méně. Jeho vrstevníci už mají rodiny a děti. Nakonec přede mnou poklekl s prstenem. Měla jsem sto chutí mu říct, co blbne, ale nakonec jsem kývla. Nechtěla jsem mu ublížit.

Rozchod

Milovala jsem ho, ale vdávat jsem se ještě nechtěla. Tak trochu jsem doufala, že když řeknu ano, že mu to bude stačit a dá chvíli pokoj. Jenže to jsem se spletla. Mirek pak mluvil už jen o svatbě a dětech.

Nakonec jsem mu řekla, že já to takhle nechci, a rozešli jsme se. Ale ne na dlouho. Oběma se nám stýskalo, tak jsme to po pár měsících slepili.

Deset let

Vše se mezi námi zklidnilo a nechali jsme věcem volný průběh. Po půl roce jsem pak otěhotněla, a když se narodila naše dcerka, tak jsme se vzali. Letos oslavíme už desetileté výročí.

Jsem šťastná, že to takhle dopadlo, protože mám báječného manžela a úžasnou dceru.

Dana B. (55), Praha