Domů     Gábince by bylo osmnáct
Gábince by bylo osmnáct
2 minuty čtení

Byla by plnoletá. Moje vnučka. Co by asi dělala? Čím by se chtěla stát? Měla by život před sebou.

Když se vám stane něco takového, smíříte se s tím, že dítě už není mezi živými. Jinak by vás ta nejistota zničila. Stejně si ale občas řeknete: „Ona určitě někde je a je moc spokojená.“

Byla naše sluníčko

Gábince bylo tehdy osm let. Bydleli jsme v menším městečku, tehdy děti chodily do školy a ze školy bez doprovodu. Obzvlášť v místě, kde se nic nestalo. Děti šly do školy, a když přišly domů, zase vyběhly ven s kamarády. Jako kdysi Gábinka.

Vyhrožoval dětem

Děti lítaly venku, chodily do zahrad, kde byly malé chatky. Tam trhaly ovoce, hrály si tam, což popudilo majitele, pokud tam přijeli a načapali je. Jednou nám Gábinka vyprávěla, že jeden chlap na ně řval, že jim uřeže prsty a pošle je rodičům. Že by on…

Prostě zmizela

Děti si tam onoho dne hrály na schovku. Tehdy Gábinu viděly naposledy. Byly ale malé, takže neřešily, že je pryč. Šly jinam a pak zamířily domů. Když se můj syn a jeho žena začali ptát po dceři, děti jim řekly, že si myslely, že Gábina prostě odešla. Kamarádi dostali od svých rodičů vyhubováno, že kamarádku nehledali.

Nikdo nic neviděl

Vydali jsme se Gábinu hledat, povolali jsme i policii. Zapojili se sousedé i dobrovolní hasiči. Nikde ani stopy. Nikdo nechápal, jak mohla tak nepozorovaně zmizet. Prohledali jsme i různá zákoutí, studny, díry, kam by spadla.

Druhý den na víkend přijeli majitelé chatek, takže je zpřístupnily policii. Nikde nic.

Udělal jí něco on?

Onen muž, který dětem vyhrožoval, přijel později večer. Také pustil policii dovnitř, přitom prý pronesl něco ve smyslu, že byla jen otázka času, kdy se spratkům něco stane. I když jsme upozornili na jeho výhrůžky, nikdo mu nic nemohl dokázat.

Ale snad bych si ani nepřála, aby jí on něco udělal. Gábinka prostě zmizela, nikdy jsme ji už neviděli.

Jarmila L. (65), Zlín

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.