Domů     Stařeček mi přišel vyprávět o vichřici století
Stařeček mi přišel vyprávět o vichřici století
2 minuty čtení

Seděla jsem v archivu a studovala materiály na seminární práci. Najednou se přede mnou objevil starý muž a začal mi vyprávět…

Studovala jsem historii v době, kdy ještě neexistovaly počítače. Všechny informace ke studiu jsem musela najít ve starém školním archivu a v knihovně.

Moje seminární práce se tehdy týkala velké bouře, která udeřila v naší zemi v roce 1929. To odpoledne pršelo, a tak mě psí počasí alespoň nestresovalo tím, že se dá prožít odpoledne jinak, než sezením nad hromadou knih a novin.

Neznámý muž

Nehybný vzduch a nekonečné ticho v archivu náhle prořízla slova neznámého muže. Objevil se přede mnou jako přízrak a sedl si proti mně. „Byl jsem tehdy malý kluk, kdy na naši vesnici zaútočila ta vichřice století!“ řekl a hladil si svou vousatou bradu.

Překvapeně jsem zakývala hlavou. „Ten den byl čtvrtek. Celý den bylo horko a dusno. Všichni jsme čekali, že přijde bouřka. Ta ale překonala všechna naše očekávání!“ Začala jsem si to rychle zapisovat. „Vše začalo kolem sedmé hodiny večer. Nejdříve se zatáhlo.

Byli jsme zrovna na polích. Už jsme ale nestihli doběhnout do vsi. Vichřice přilétla na rychlých perutích. Domy a stodoly začaly vybuchovat jako při dělostřelecké přípravě.“ Vyprávěl mi celý příběh a já zaujatě poslouchala a snažila se zapsat každé jeho slovo.

„Vichřice napáchala hroznou škodu. Věžičku s korouhví kostela smetla ze střechy. Sady vykácela jako gilotina. Nejhorší ale bylo, že si vyžádala i lidské oběti!“ pokračoval.

Jeho jméno

Když hovořil o obětech, zaleskly se mu v očích slzy. Sklonila jsem hlavu nad svými zápisky. Když jsem se znovu podívala před sebe, místo, kde seděl nečekaný pamětník, bylo prázdné. Zmizel! Stačil mi ale říct své jméno.

Většinu informací, které mi řekl, jsem opravdu našla a ověřila v kronikách. A pak, na jedné ze starých fotografií, jsem spatřila asi desetiletého chlapce. Nad jeho hlavou bylo napsané jméno inkoustovým perem, jméno, které patřilo tomu staříkovi. Dodnes si to neumím vysvětlit.

Helena (54), Šumperk

Související články
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
3 minuty čtení
Netušila jsem, jak krásně dokáže podzimní příroda kouzlit. Při tom pohledu jsem zapomněla na smutek a starosti. Mé nemocné tělo se jako zázrakem začalo léčit. Když jsem se vdala podruhé, tak mi bylo pětačtyřicet let. Děti jsem už měla velké a můj druhý muž také. Další jsme neplánovali. Byl to pro mě tehdy náročný rok, protože se na nás začaly sypat problémy ze všech stran. Nejhorší bylo, že se
3 minuty čtení
Jako malá holčička jsem slýchávala, že dům mých prarodičů přitahuje neštěstí a straší v něm temný stín. Málem jsem té povídačce uvěřila také. Když jsem byla malá, bydleli jsme v domě u prarodičů, protože mí rodiče tehdy jako chudí novomanželé neměli na bydlení. Babička mi tehdy vyprávěla o zlu, které v domě sídlí. Jako dítě jsem valila oči a všemu věřila. Prateta i místní mi to potvrdili. Ka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.