Moje dcera se znovu provdala a vnoučata si novou babičku oblíbila. To nemůžu přenést přes srdce. Dělám všechno proto, aby u mě byla raději.

Kamil nebyl jako manžel sice pro dceru žádná výhra, ale přece jen to byl otec našich vnuků a jeho máma se do jejich hlídání nikdy nehrnula. Dá se říct, že jsem v tomto směru byla oblíbenější a nejmilovanější babičkou já. Vilma měla radši svou práci a společenský život.

Lepší tatínek

I když jsem chápala, že nebyla dcera v tomto manželství moc šťastná, tak mi to nahrávalo. Byla jsem to totiž já, komu dávala ráda hlídat své děti a ony ke mně přilnuly. Říkaly mi, že jsem jejich nejmilovanější babička Věruška a já byla šťastná jako blecha.

Jenže pak se to změnilo. Jednoho dne si řekla dcera dost a od manžela odešla. Bylo to pro ni těžké. Rok trvalo, než se zeť trochu uklidnil, dlouho dělal potíže. Byla jsem to hlavně já, u koho našla dcera zázemí a její děti bezpečí.

Po nějaké době potkala ale naše Hana jiného muže a zamilovala se. Návštěvy u nás nebyly najednou tak časté Manžel to snášel lépe než já. Říkal, že to časem přejde, až se vzájemně jeden druhého nabaží.

Já si to ale vysvětlovala tak, že dceru její nový partner nikam nepouští. Když jsem na dceru uhodila, tvrdila, že tomu tak není. On je prý úplný opak Kamila. Má rád rodinu a i děti. Tomu jsem nemohla uvěřit!

Našli si dokonce domek nedaleko od rodičů nového partnera. A začali jezdit k nim více než k nám. Začalo mi to vadit. Jak mohou rodiče Mirka mít rádi naše vnoučata, když nejsou jejich?

Najednou nechybíme?

A bylo jen hůř! Dříve dcera volala i několikrát denně, teď se ozvala jednou za tři dny. Hrozně jsem tím trpěla a psala jí esemesky. Často mi na ně dlouho neodpověděla. Občas jsem už nevydržela a po třetí jí napsala: „Ty se mnou nemluvíš?“

Dcera mi na to odpověděla, že se její časté volání stalo povinností a že si na sebe ušila bič. Teď je Hana doma, protože čekají miminko. Třetí dítě a manžel mě marně utěšuje tím, že budou jednou rádi, když jim pohlídám.

Třebaže má teď dcera času dost, volá mi jen obden. A tak volám vnoučatům a vysloveně loudím, aby přijeli na víkend. Většinou mi řeknou, že pojedou ke druhé babičce, ta ale jejich babičkou přece není!

Intriky a lži

A tak jsem se nakonec uchýlila k výmyslům. Když u nás posledně byla naše vnoučata Kubík s Alenkou, vyprávěla jsem jim příběh, který jsem si vymyslela. O tom, jak na naší vesnici jednou žila podobná rodina.

Taky si mysleli, jak jsou nevlastní babička a děda hodní, a když se jim narodil skutečný vnuk, přestali mít ty nevlastní rádi. A taky jsem jim barvitě vylíčila, jak museli na statku dřít a vděku se nedočkali. A nakonec je nevlastní otec vydědil a šli do světa o žebrácké holi.

Jistě, není to samozřejmě pravda, ale určitě budou mít to nové dítě, vlastní, mnohem radši, než ta naše vnoučata. Kubík s Alenkou mi nevěřili, ale já jsem přesvědčená, že přijde chvíle, kdy pochopí a rádi se vrátí. Protože my jsme vlastní!

Věra (73), Plzeň