Cikánka mi v mládí vyložila z ruky osud, který se splnil. Toužila jsem taky mít tu schopnost číst lidem z dlaní. vesmír mě nejspíš vyslyšel a já ten dar dostala.

Bylo mi tehdy krásných sedmnáct let a bylo to samozřejmě v době, kdy se o věštění toho moc nevědělo. Kartářky a léčitelé sice existovali, ale své praktiky provozovali tajně. Když mě tehdy oslovila na ulici cikánka, neodehnala jsem ji.

Byla jsem zvědavá, co mi poví. Vlastně jsem si tajně přála, potkat někoho, kdo mi vyvěští osud, abych si mohla vyzkoušet na vlastní kůži, jestli to funguje. Zahleděla se mi do dlaně a začala mi vyprávět, že maturitu málem neudělám, protože otěhotním.

Vyhozené peníze

Přišlo mi to směšné. Byla jsem ve třeťáku a žádného kluka jsem neměla. I když si toho kluka nakonec vezmu, nebude to žádné štěstí, pokračovala s výkladem. On bude voják a doma bude mít svou lásku.

I když za ním odejdu, nebudu šťastná a vrátím se domů s holým zadkem. Už jsem to nechtěla dál poslouchat a smála jsem se, že to jsou nesmysly. Jenže ta ženská pokračovala dál. Budu prý máma samoživitelka a začnu si také vydělávat věštěním budoucnosti.

Až ve čtyřiceti letech potkám toho pravého. Říkala jsem si, že tahle věštba byly vyhozené peníze, ale alespoň jsem si vyzkoušela…

Voják přišel

Za několik měsíců jsem potkala na vesnické zábavě Mariana, vojáka ze Slovenska. Pak jsme se viděli jen párkrát a já otěhotněla. Mé rodiče z toho málem trefil šlak, protože jsem měla před maturitou. Brečela jsem a vzpomínala na cikánku a její věštbu.

Během svatby jsem necítila onu euforii, jakou zamilované nevěsty mají. Byla to velká slovenská svatba, akce pro celou vesnici. Odešla jsem daleko od své rodiny a na slovenském statku jsem dělala první poslední.

Narodila se mi Marcelka, můj muž mi ale už v té době byl nevěrný. Se svou bývalou láskou. Hádky byly na denním pořádku, až jsem jednoho dne sebrala pár věcí a malou dceru a vyrazila rychlíkem domů.

Zavrhla jsem všechny chlapy na celém světě a uzavřela se do své práce a samoty se svou dcerou. Živila jsem se různě, abych nás zajistila. A tehdy jsem se dostala ke kartám a posléze k věštění z ruky. Nejprve to byla kniha, která mě zaujala. Dostala jsem ji od kamarádky, které jsem často vyprávěla o cikánce.

Závěr věštby

Pečlivě jsem ji studovala a zkoušela své předpovědi nejprve na známých a zadarmo. Pak jsem se odvážila vzít si nějaký ten peníz. Nakonec jsem absolvovala kurz. Na závěr cikánčiny předpovědi jsem si vzpomněla až krátce po oslavě svých čtyřicátých narozenin.

To když mi jednou přišel domů opravář praček. Jak jsem Romana uviděla, okamžitě přeskočila jiskra. Nikdy jsem nebyla tak zamilovaná a hlavně šťastná, jako s ním.

Tereza (59), Písek