Po padesátce jsem skončila sama. Jak se to mohlo stát, že se na mě všichni vykašlali. Co je ode mne odehnalo?

S manželovým náhlým a rázným odchodem jsem se smířila, co ale nesu opravdu těžce, je to, že moje dcery se v exmanželově nové ženě vidí. S Josefem jsme byli sehraná dvojka, alespoň to o nás všichni tvrdili.

Měli jsme dobré nápady a odvahu pustit se do podnikání. Jak to dopadne, mě ani v nejčernějším snu nenapadlo.

Vybudovali jsme svůj sen

Můj ex je vyučený kuchař a číšník, zatímco já mám vystudovanou ekonomickou školu. Už na prvním rande se mi svěřil, že by jednou chtěl mít vlastní podnik. Svítily mu tak zaníceně oči, byl toho plný. „Víš, mám jasnou představu, jak bych chtěl vařit!

Nebaví mě dělat, co mi druzí nařídí, tím spíš, že vím, že hosty šidí!“ Byl tak zapálený, že nadšením nakazil i mě. Plánovali jsme společnou budoucnost. Vzali jsme se, našli prostor, zadlužili jsme se a do rekonstrukce jsme se pustili i vlastními silami.

Manželův sen byl i mým snem a bylo úžasné vidět, jak se nám plní. Po několika letech jsme dokázali z malého podniku vybudovat restauraci, která měla skvělou reputaci a neustále plno.

Vše nám klapalo

Když vše fungovalo, pořídili jsme si i dvě dcery. Byly to krásné roky, měli jsme se rádi, měli jsme se dobře. Jenže pak k nám do podniku nastoupila Dominika, krásná, mladá, dvacetiletá servírka.

Nikdy jsem neměla důvod pochybovat o manželově věrnosti, nikdy jsem přehnaně nežárlila, ale jakmile jsem ji spatřila, a především to, jak se točí kolem mého muže, bylo mi všechno jasné. Bohužel manžel podlehl a co hůř, zamiloval se.

Já byla příliš hrdá na to, abych dokázala jeho nevěru skousnout. Možná by si užil a vrátil se k nám, ale bylo mi jasné, že naše manželství by bylo navždy poznamenané. Už bych mu prostě nedokázala věřit.

Požádala jsem o rozvod

Manželovi jsem nechtěla dělat nějaké scény, to jsem neměla zapotřebí. Domluvili jsme se na vypořádání majetku i kontaktu s dcerami. Holky byly v pubertě a mně táhlo na padesát.

Manžel byl volný, zůstal mu podnik, ze kterého mě vyplatil, nechal si chatu a auto, mně a dcerám zůstal náš byt. Manžel si s Dominikou pořídil dům a myslel v něm i na naše holky. Rozhodně jsem neměla v úmyslu bránit dcerám v kontaktu s otcem. Protože bydlíme nedaleko od sebe, dcery k němu chodily, kdykoliv se jim chtělo.

Ukradla mi manžela i dcery

Jejich otec je zbožňuje a skvěle se o ně stará dodnes. A já žárlím. Jak jsem na Dominiku nežárlila, že mi ukradla muže, o to víc žárlím, že mi bere dcery. Moje dcery jsou z ní nadšené, na návštěvy u táty se těší a jsou častěji u nich než u mě.

Totálně mě naposledy Josef dorazil: „My už s Dominikou děti neplánujeme! Bohatě nám stačí ty naše dvě!“

Dana D. (53), Cheb