Kubíčkův vztah ke mně mi imponuje, i když mají jeho rodiče obavy, že to už přehání. Místo přítelkyně se zabydlel u mne – své milující babičky.

Můj milovaný nejstarší vnouček byl vždycky moc hodný, tichý, slušný a mluvil jen spisovně. S manželem jsme si říkali, že ho dcera se zetěm dobře vychovali. Když dostudoval a začal pracovat, byli jsme rádi, že z domova nikterak nepospíchal.

A nás, prarodiče, navštěvoval denně, protože jsme bydleli jen o dvě ulice vedle.

Domů na oběd

Užívali jsme si každého dalšího roku s ním. Co až si najde dívku a založí si vlastní rodinu? To už nás nebude potřebovat, říkala jsem, a ta představa mě děsila.

Když se blížil jeho jednatřicátý rok, a stále nám nepředstavil žádnou vážnou známost, začala mít dcera se zetěm obavy.

Marně se těšili na vnoučka. Já vnuka ale omlouvala. Vždyť má pořád času dost! Konečně si našel dívku Janičku. Všichni se radovali, dcera se zetěm našlapovali kolem nich a čekali, kdy konečně řeknou, že se budou brát, nebo dokonce – že čekají rodinu!

Po víc jak roce oznámili, že spolu zkusí bydlet. Našli si malý byt, zařídili ho a začali nový život. A v tu chvíli jsme pochopili tu strašlivou realitu. Kuba chodil denně nejdřív z práce domů k mamince, pak ke mně a až potom domů k přítelkyni. Neexistovalo, aby vynechal.

Přišel ke mně

Viděli jsme Janě na očích, jak už toho má dost. Za celý rok, co bydleli spolu, nebyli nikde na víkendovém výletě, každý víkend Kubíček trávil u nás, nebo u svých rodičů.

Nejprve se mu snažil domluvit zeť jako jeho táta, párkrát zkusila dcera sama vymyslet pro ně výlet, ale dopadlo to tak, že přijel autem v sobotu ráno před dům a dcera musela jet s nimi.

Jana se s ním rozešla a nakonec ruply nervy i mé dceři, která Kubíčkovi vynadala, že se chová jako malé dítě. A tak se vnuk nastěhoval ke mně. Ví dobře, že mám pro něj slabost.

Manžel z toho není nadšený, říká, že nedělám dobře, ale kam by měl jít jinam, než ke své babičce? Snad si časem přece jen najde nějakou hodnou přítelkyni, která by mu nahradila mámu, nebo dokonce obětavou babičku!

Alena (76), Liberec