Od dětství jsem trpěla záhadnou nemocí. Nikdo mi nedokázal pomoct. Až minulý život ukázal příčinu.

Prvně se mi to stalo jako miminku a s naprostou pravidelností se problém opakoval vždy na jaře, v dubnu nebo v květnu. Tu záhadnou nemoc, která neměla zjevnou příčinu, nedokázal nikdo nikdy rozluštit.

Až do mých třiatřiceti let, kdy jsem se od jedné ženy dozvěděla něco neuvěřitelného. V čem spočívala ta podivná choroba?

Skvrny se objevily a zmizely

Na dlaních se mi objevily krvavé skvrny. Prvně mě to postihlo v půl roce. Rodiče z toho byli vyděšení a okamžitě volali pohotovost. Lékař se tvářil nepříjemně a rodiče podezíral, že mi ublížili. Skvrny samy od sebe po několika dnech zase zmizely. Do roka a do dne se ale na mých malých dlaních objevily zase.

Psychický problém?

Tak se to opakovalo rok co rok. Byla jsem zdravá, skvrny naskakovaly na dlaních bez příčiny. Když jsem dospívala, poslali mě také k psychiatrovi, zda se nejedná o psychickou záležitost.

Zpovídali mě, s kým se stýkám, zda nejsem fanaticky věřící třídní nepřítel a podobně. Pak je napadlo, zda to není nějaká alergie.

Hledala jsem vysvětlení

Po revoluci, když se objevili různí léčitelé, ezoterici a věštci, jsem se snažila přijít záhadě na kloub sama.

Bylo mi přes třicet let, na svou „alergickou reakci“, jak jsem to nazývala, jsem si už zvykla, ale přesto jsem toužila znát důvod, proč se mi taková věc s pravidelností stává. Dlouho se mi nedařilo najít správného člověka. Až jednou.

Byla to náhoda, když do našeho města přijela se svou besedou jistá doktorka, která se zabývala minulými životy.

Putování do minulého života

Navštívila jsem její ordinaci. Vedla mě mými životy a hledala. Problém našla přesně tam, kde tušila. Ocitla jsem se v dobách starého Říma, byla jsem chlapec, sotva patnáctiletý, křesťan, kterého přibili ke kříži.

Prožívala jsem strašnou bolest a dlouhé umírání. Viděla jsem svou zoufalou matku i otce, kteří plakali. Bylo to tak bolestivé, že jsem se ještě dlouho po regresi nemohla uklidnit.

Utrpení jsem překonala

Když jsem od doktorky odcházela, říkala jsem si, jak s tím teď budu žít? Ale opak byl pravdou. Už ten večer před spaním jsem si uvědomila ostatní životy, kterými jsem mezi tím dávným a současným v regresi procházela.

Byly krásné, byly odměnou za utrpení mé čisté duše. Díky nim jsem trauma překonala. Od té chvíle se mi krvavé skvrny na dlaním už nikdy neobjevily. Konečně jsem mohla začít normálně žít.

Alice B. (67), Opava