Domů     Tu červenou růži z pouti mám dodnes schovanou
Tu červenou růži z pouti mám dodnes schovanou
7 minut čtení

Naši nedůvěřovali lufťákům, prý že nemají charakter. Ale co jsem měla dělat, když jsem se do jednoho z nich tak moc zamilovala?

V naší obci se starousedlíci koukali na lufťáky skrz prsty. Považovali se tu skoro za nepřátele. Podle místních jen škodili. Když jsme v lese objevili odhozené odpadky, táta chmurně pravil:

„To udělali lufťáci.“ Ti také pravidelně o prázdninách vykoupili chleba, a tak nezbylo na domácí, kteří zuřili. Spíš si měli stěžovat na vedoucí samoobsluhy, která tvrdošíjně objednávala méně bochníků, než bylo třeba. Proč, to nikdo nevěděl.

Na pečivo se v sezoně stály fronty od šesti hodin od rána. Sámoška otevírala v 6.30, ale celkem zbytečně, neboť chleba, rohlíky a šátečky s tvarohem vozili daleko později. Někdy přijeli až v devět a lidem, kteří je proklínali, suše odvětili: „Nemáme jenom vás.

Zkuste si jezdit po celém okrese, a uvidíte, jak je to strašné.“ Vojtu jsem poprvé spatřila ve frontě na chleba. Málem mi vypadly oči. Téměř jsem zapomněla, že tu čekám už dvě hodiny a bolí mě nohy. Byl to velký fešák.

Ani herečky

Ještě mi nebylo ani sedmnáct let. Vyprávěla jsem o něm všem kamarádkám, tehdy jsem ani nevěděla, jak se jmenuje. „Kdybyste ho viděly!“ rozplývala jsem se. „Stál ve frontě na pečivo. Hele: blond vlasy, koženková bundička do pasu.

Džíny z Tuzexu, to se pozná na první pohled.“ Smutně jsem se podívala na svoje tesilky.

„Dokud budeš chodit takhle oblíkaná,“ suše konstatovala Milena, „tak si tě těžko všimne.“ Napadlo mě, že bych si zrovna od ní, protože měla maminku letušku, mohla půjčit k světu vypadající oděvy a nenápadně korzovat po návsi.

Milena velkoryse souhlasila, půjčila mi džíny, tričko s kopretinami z Paříže a černé sako, zjevně nepocházející z Československa, ale z kapitalistické ciziny.

Když jsem se do toho doma navlékla a vítězoslavně se natřásala před zrcadlem, babička se pokřižovala a spráskla ruce. „Holka nešťastná, kdes to vzala?“ zaúpěla.

„Tohle nemají ani herečky v televizi.“ Byla jsem neskonale šťastná, v tomhle bezvadném oblečení si mě přece nemůže nevšimnout. Neponechala jsem ale nic náhodě.

Nakulmovala jsem si vlasy a v duchu si pomyslela, že by se za mnou ohlédl i mnich, natožpak lufťák z Prahy. Tohle bude fungovat, řekla jsem si.

Nedělej nám ostudu

Bohužel jsem se přepočítala, jak už to tak v životě bývá. Pravda, korzovala jsem po návsi jako o život, ale blonďák se neukázal.

Vlastně jen na vteřinu, kdy kolem přefičel na motorce, aniž si atraktivní dívky s navlněnými vlasy, v džínách z Tuzexu a saku z USA jakkoli všiml. Ti kluci jsou tak blbí, pomyslela jsem si se slzami na krajíčku.

Zato jsem neušla pozornosti stařenky Kaftanové, která pohoršeně pravila: „Děvenko, a ví to tatínek, že si tady vykračuješ, oblečená jako nějaká…“ sama se lekla toho, co hodlá vyslovit, „jako nějaká taková povětrná?“ dokončila zjevně opatrněji, než zamýšlela.

Udělala jsem na ni vzteklý obličej.

Mobilní telefony neexistovaly, většina osob v obci neměla ani pevnou linku, telefonovat se chodilo na poštu nebo k předsedovi místního národního výboru, ale i tak stařenka dokázala zpravit o té události mé rodiče rychleji, než by to dokázala soudobá moderní technika.

Když jsem přišla domů, naši už věděli, že jsem na návsi pohoršovala starousedlíky. „Svleč to cizí peří, okamžitě to vrať a nedělej nám ostudu,“ štěkl táta. „Co tomu řeknou lidi?“ zanaříkala babička.

U střelnice

Prázdniny skončily a nastoupil melancholický podzim. Lufťáci se rozutekli do měst, zejména do stověžaté matičky, a tak jsem si říkala, že blonďáčka nejspíš neuvidím dlouho, nebo možná už nikdy, a přepadal mě z toho smutek.

Ani ve snu by mě nenapadlo, že se objeví na svatomartinské pouti. To už vítr ukradl stromům většinu listí a z oblohy se snášel neúprosný drobný déšť. Po lufťácích ani památky.

Bloumala jsem po návsi se stánky, střelnicemi a velkým řetízkovým kolotočem s výrazem raněné srny, oblečená jako obvykle, tedy jako hadrák. Nevěřila jsem svým očím: stál u střelnice a mířil na krepovou růži. Třikrát netrefil.

Rozhlédl se, spatřil mě a omluvně se usmál. To už jsem nevydržela. Táta byl vášnivý myslivec a naučil mě střílet jako Calamity Jane. Co mu také zbývalo, když se místo vytouženého syna narodila holka.

Kupoval mi autíčka a později knihy o fotbalistech nebo válkách. „Ukaž,“ vytrhla jsem fešákovi flintu z rukou. „Nebo se nedoplatíš.“ A tak jsem si tu červenou růži z pouti, kterou mám dodnes schovanou, vystřelila sama.

Bohouš

Představil se mi jako Vojta a strávili jsme spolu zbytek odpoledne. Byla to láska, o tom nebylo pochyb. Krátce jsme spolu chodili, byly to krásné časy.

Vojtěch pak ale putoval na vejšku až do Brna, daleko, předaleko, já zůstala v naší vesnici, kterou mám, přes veškeré její nedostatky, navždy v srdci. Dělala jsem předsedovi sekretářku a ve dne v noci myslela na svého milého.

Psala jsem mu skoro denně, on odpovídal tak jednou za měsíc. Vysvětloval, že není žádný velký psavec. Vídali jsme se, naštěstí. Naši na něj koukali skrz prsty. „Ten luf­ťák si tě nevezme,“ prorokoval táta. „Lufťáci nemají charakter.

Najde si nějakou holku na koleji a ty si vypláčeš oči.“ Taky máma malovala čerta na zeď: „Jak dlouho chceš čekat? Spolužačky se ti vdávají jedna za druhou. Proč se nerozhlédneš po zdejších mládencích? Vím o jednom, který po tobě pokukuje už od základky.

Na rukou by tě nosil.“ Pochopitelně myslela Bohouše. Dohazovali mi ho léta.

Pečený vařený

Pořád jsem poslouchala: „Bohouš umí vařit. No řekni: Kolik mladých kluků vaří? Prý upeče i bábovku. Šikulka. Jiní neuvaří ani čaj. Vyrábí nábytek. Panu Bradáčovi vyrobil poličky do obýváku a botník.“ Neustávalo to.

Časem přišli naši s tím, že si u Bohouše také objednají botník. To aby ho mohli pozvat k nám. Posadili nás vedle sebe jako dva vdolky a číhali, co si budeme říkat. Bohouš byl rudý až za ušima, já zatvrzele mlčela jako hrob.

„Tak pověz, Bohoušku, copak budeš v neděli vařit? Tvoje máti říkala, že vaříš obědy pro celou rodinu,“ snažila se máma. Bohouš něco koktal a já připomněla: „Myslela jsem, že se bude mluvit o botníku.“ Zasáhl táta slovy:

„Můžeme přece hovořit i o jiných věcech, nejen o botníku.“ Navzdory této strašně trapné návštěvě zvali naši Bohouše čím dál častěji.

Pomačkané karafiáty

Po botníku si objednali skříň do obýváku. Máma toužila po vnoučatech, jak jsem jednou vyslechla za pootevřenými dveřmi, a domnívala se, že se jich dočká tímto způsobem. Bohouš byl u nás pečený vařený, a tak se jednou stalo, co se stát muselo.

Zákon schválnosti funguje spolehlivě a přispěchá v těch nejnevhodnějších okamžicích. Byla krásná neděle, na stole oběd, za stolem samozřejmě Bohouš. Zrovna jsem přinášela mísu s polévkou, když někdo zazvonil.

Jakmile jsem otevřela dveře, zjevil se v nich usměvavý Vojta. Řekl, že úspěšně složil státní zkoušky, zpod saka vyndal pomačkané karafiáty a prstýnek, poklekl a požádal mě o ruku. Byla jsem nejšťastnější sekretářka na světě.

Truhlář

Ruku v ruce jsme se šli s tou novinou pochlubit našim, když tu jsem si uvědomila, že v kuchyni sedí také Bohouš. „Kdo to je?“ hlesl Vojta. „To je Bohouš, truhlář,“ vyhrkla jsem okamžitě. „Vyrobil nám botník. Chceš ho vidět?“ Jedním dechem jsem dodala:

„Maminko a tatínku, budu se vdávat.“ Naši i Bohouš mi posmutněle blahopřáli. Bohouš byl v jádru hodný kluk. Udělal nám do nového bytu nábytek do předsíně i do obýváku, a za velice slušnou cenu. A nakonec i on po letech našel tu pravou.

Miroslava (66), jižní Čechy

Související články
3 minuty čtení
Bylo mi osmnáct a na krku jsem měla maturitu. Zrovna v té době jsem potkala v bistru moc hezkého kluka. Byla to láska na první pohled. Začínaly maturity a v rádiu hráli zasmušilou písničku Maturant od skupiny Katapult. Měla jsem přesně promyšlené a rozepsané, co všechno si musím během takzvaného svatého týdne nacpat do hlavy. Bylo potřeba, abych denně vstávala v půl páté a spát chodila po půlno
5 minut čtení
S Kamilem jsme byli manželé třicet let. Myslela jsem si, že je nám dobře a jsme šťastní. Jednoho dne se ale všechno změnilo. Pochopila jsem, že i když někoho známe dlouhá léta a máme ho rádi, tak o něm zdaleka všechno nevíme. I když jsme přesvědčeni o tom, že ho známe dokonale. S některými lidmi zkrátka žijeme dlouhá léta pod jednou střechou a netušíme, že ve své minulosti mají strašné tajemstv
4 minuty čtení
Po rozvodu jsme si šli s bývalým manželem každý vlastní cestou. Roky plynuly a já si na svůj nový život zvykla. Šťastná jsem ale nebyla. Před lety jsem se provdala za svoji první lásku. Byla jsem přesvědčená o tom, že nám to s Milošem vydrží. Když se ale dopustil několika nevěr, rozhodla jsem se rozvést. Oba jsme si našli partnery a žili nové životy. Čas ale ukázal, že to byla chyba. Loni na Vá
6 minut čtení
Po smrti manžela se mi zhroutil svět. Únik jsem v hledala v knížkách. A právě knížky mi jednoho dne přivedly do života spřízněnou duši. Nemohla jsem si přát lepšího manžela, než byl Petr. Seznámili jsme se náhodou během studií, když mě kamarádky přesvědčily, abych šla na večírek. Obvykle jsem si s vrstevníky nerozuměla – připadali mi hluční a dětinští. Petr byl jiný. Jako jediný do sebe nelil a
3 minuty čtení
Bylo stylové zamilovat se, zrovna když se blížil nejkrásnější měsíc v roce. Ale ke svatbě, kterou jsem si tak přála, vedla ještě dlouhá cesta. Nějak jsem neměla na kluky štěstí. Byla jsem tichá a neprůbojná, spíš taková šedivá myška, na rozdíl od kamarádek, které oslňovaly vodopády zlatých či rusých vlasů a energickou povahou. Moji rodiče, a zejména babička, která u nás bydlela, těžce nesli, že
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Absolonová hledá bohatého sponzora, hlaste se!
nasehvezdy.cz
Absolonová hledá bohatého sponzora, hlaste se!
Na dovolenou u moře, na luxusní kabelky, šaty, nebo dokonce na nové auto musí Monika Absolonová (48) zatím zapomenout. Všechny její úspory se totiž rozkutálely. Nejen proto, že má zpěvačka po rozcho
Nový sedan Lexus ES pro novou éru
iluxus.cz
Nový sedan Lexus ES pro novou éru
Lexus představuje v evropské premiéře zcela nový model ES, nová technologie s vysokou úrovní pohodlí a bezpečností. Osmá generace tohoto globálního sedanu prémiové třídy přijde na trh počátkem příštíh
Vlastnil Rudolf II. dýku s Caesarovou krví?
epochalnisvet.cz
Vlastnil Rudolf II. dýku s Caesarovou krví?
Do „třináctých“ komnat Rudolfa II. nahlédne jen málokdo. Augšpurský obchodník Hans Kraft je jedním z vyvolených. „Teď se můžete chlubit tím, že jste viděl, co mnoho jiných ne,“ usměje se na něj císař, když ho provází mezi policemi své kunstkomory.   Pravda, obdobných sbírek existuje v Evropě celá řada, pražská kunstkomora císaře Rudolfa II. (1552–1612) se
Změna ve fungování mitochondrií u laboratorně chovaného parazita
21stoleti.cz
Změna ve fungování mitochondrií u laboratorně chovaného parazita
Vědecký tým z Ostravské univerzity, Biologického centra Akademie věd ČR a dalších evropských a amerických institucí odhalil zásadní změnu v energetickém metabolismu parazita Vickermania ingenoplastis,
Jak černé skříňky odhalují příčiny katastrof?
epochaplus.cz
Jak černé skříňky odhalují příčiny katastrof?
Černé skříňky, ač oranžové, jsou klíčovými svědky leteckých neštěstí. Od pádu ruského Tu-154 v Černém moři až po jejich neuvěřitelnou odolnost v extrémních podmínkách – tato zařízení ukrývají odpovědi na otázky, co se pokazilo. Přečtěte si, jak fungují a proč jsou téměř nezničitelné. Slyšíme o nich ve zprávách v souvislosti s leteckými tragédiemi. Ale víte,
Udržitelnost pod značkou luxusu
rezidenceonline.cz
Udržitelnost pod značkou luxusu
Ještě stále panuje představa, že dům postavený na ekologických principech musí být výhradně minimalistický, až asketicky zařízený. Pokud se ovšem realizace ujmou zkušený architekt s nadanou designérkou, realita vypadá zcela jinak. Hlavním cílem tohoto projektu bylo minimalizovat dopad budovy a jejího provozu na životní prostředí. A protože dům si navrhovali sami majitelé, uznávaný indický architekt
Pochopila jsem, proč mi to místo tolik pomohlo
skutecnepribehy.cz
Pochopila jsem, proč mi to místo tolik pomohlo
Když jsem ztratila manžela, moc jsem se trápila. Netušila jsem, že existuje místo, které vdovám vrací radost a chuť do života. Pomohlo i mně. Můj Jindřich byl naprosto skvělý manžel. Znali jsme se z vysoké školy. Byla to láska na první pohled, zamilovala jsem se hned, jak jsme se potkali na první přednášce. Po škole jsme
Záhada tanečního moru: Proč se stovky lidí unavily k smrti?
historyplus.cz
Záhada tanečního moru: Proč se stovky lidí unavily k smrti?
Křivolakými uličkami Štrasburku se rozléhají divoké výkřiky. Stovky obyvatel města se do hudby extaticky zmítají, svíjejí a všelijak kroutí. Ve tvářích mají zcela mrtvolný výraz a viditelně jsou na konci svých sil. V poskakování ale neustávají, dokud vyčerpáním zcela nepadnou. Co bylo příčinou podivného „tanečního moru“, který v létě 1518 město zachvátil? Štrasburk platí
Směs z lesních hub nakyselo
tisicereceptu.cz
Směs z lesních hub nakyselo
Na nakládání se hodí hříbky, babky, lišky i poddubáky. Suroviny na 4 sklenice 1 kg očištěných hub 2 lžíce octa sůl Na nálev 500 ml octa 1,5 l vody 10 kuliček pepře 10 kuliček nového k
Chcete jít vpřed? Hýbejte se
nejsemsama.cz
Chcete jít vpřed? Hýbejte se
Život je jako jízda na kole, a kdo chce udržet rovnováhu, musí se hýbat. Kila ani roky nejsou překážkou, jen výzvou. Co je nejvhodnější, když sedavý způsob života začíná ovlivňovat zdraví? Je to chůze – nejlepší pohyb venku, při kterém přirozeně posilujete celé tělo. Stačí alespoň třicet minut chůze obden a ve svižnějším tempu. Pokud máte
PETEXPERT DEN 2025
epochanacestach.cz
PETEXPERT DEN 2025
V sobotu 31. května 2025 se v pražském Pesoparku v Uhříněvsi uskuteční první ročník akce pro širokou veřejnost – PetExpert den. Tento celodenní zážitkový program je určen pro všechny milovníky psů, jejich psy i rodiny s dětmi. Akce je zdarma a nabídne praktické ukázky práce se psy, přednášky, odborné konzultace, soutěže, stánky se sortimentem pro
Záhada hromadných úmrtí ptáků: Neznámá síla zabíjí za letu celá hejna
enigmaplus.cz
Záhada hromadných úmrtí ptáků: Neznámá síla zabíjí za letu celá hejna
Je to děsivý pohled. Krajina, kam až oko dohlédne, je poseta těly mrtvých ptáků a z nebe s tupým žuchnutím padají na zem další a další. Jako by snad početné hejno za letu zemřelo ve stejný okamžik. Mn