V pradávných dobách se v jeskyních těch skal skrývali tajemní obyvatelé. S okolním světem je spojovala jen uzounká a krkolomná cestička.

Ještě v době nedávné byla veřejnost konsternována děsivou událostí, která se zde udála. Z neznámého důvodu tehdy došlo mezi třemi kamarády dřevorubci v těchto místech k hádce. A u ní nezůstalo.

Během bitky jeden z nich padl, druhý s těžkými zraněními doběhl do vesnice, a třetí? Ten zmizel.

Děsivá událost

Zraněný mladík vyprávěl, jak se kamarád náhle proměnil před jejich očima v démona. Nikdo mu samozřejmě nevěřil. Vesničané vyrazili okamžitě na místo. Nešťastníka našli v kaluži krve, po třetím muži ale nebylo ani vidu. Už se nikdy neobjevil. Od těch dob se ale začala množit svědectví houbařů.

Myslivec byl svědkem

Ze skal se občas ozývalo táhlé vytí. I myslivec se nechal slyšet, jak v noci z posedu sledoval vrávorajícího člověka. Kdo to je? Přemýšlel a už se chystal sešplhat na zem, aby nešťastníkovi pomohl.

Ta bytost se ale zastavila uprostřed paseky, zvedla hlavu k měsíci a začala výt. Myslivec se neodvážil na posedu pohnout. Seděl tam až do rána.

Temné síly ožily

I když od těchto událostí uplynulo přes třicet let, i v současné době se to ve strašidelném lese hemží podivnými příběhy. Lidé mají na pasece nepříjemný pocit, že je někdo sleduje, a někteří dokonce viděli ve skalách postavu vrávorajícího muže.

Nemohla jsem si pomoct, do těchto míst jsem se musela vypravit. Vyzbrojená virgulí. Našla jsem si pařez, který jsem vnímala jako nejzajímavější, a vyndala svůj nástroj z pouzdra.

Jen jsem uchopila virguli za závěs, ucítila jsem takový odpor a napětí, že mnou projelo mrazení od hlavy až k patě.

Chtěla jsem být pryč

Rozmlžil se mi pohled a začalo mi hučet v uších. Vrazily mi slzy do očí a začala jsem popotahovat. Kýchla jsem. Kyvadlo se konečně pohnulo. Pomalu se začalo zvedat, zastavilo se kolmo ve vzduchu a pak mi ho někdo, cítila jsem tu sílu, vytrhl z ruky.

Ta energie mi přetrhla závěs a kyvadlo i s kouskem řetízku odletělo do vysoké trávy. Neodvážila jsem se ho hledat. Jediným mým přáním bylo okamžitě zmizet.

Nebezpečí

Větřík náhle nezafoukal, ptáček nezazpíval, listí nešumělo, hmyz nezabzučel. Vnímala jsem ve své blízkosti něco děsivě nebezpečného. Couvala jsem z prostoru a musela se hodně držet, abych se neotočila a neutíkala. Ať už tam bylo cokoliv, bylo to zlé.

Pronásledoval mě

Rozběhla jsem se konečně po krkolomné cestičce, co mi nohy stačily, a kdykoliv jsem se otočila, zdálo se mi, že vidím obrys muže – více a více se ke mně přibližoval. Když jsem dorazila na rozcestí, měl mě už na dosah. Měl děsivý výraz.

Přeběhla jsem potok a viděla už první domek vesnice. V hrůze jsem se ohlédla. Temná postava byla najednou pryč. Jako kdyby se rozplynula. Od té doby jsem se už neodvážila do těch míst vkročit.

Marcela S. (58), východní Čechy