Nemohla mít dlouho děti, a nakonec se stala pěstounkou. Manžel si našel jinou a ona zůstala na tři děti sama. To ji zlomilo.
Vzdala to, a já jsem teď na všechno sama, jen abych děti zachránila před ústavem! Byla to doslova trýzeň. Už řadu let jsem s dcerou neřešila nic jiného než děti, které nemohla mít. Byla to klasika. Spousta marných vyšetření, léčitelů, cvičení a bylinek.
Naděje střídala beznaděj, radost depresi. S jejím manželstvím to bylo taky jako na houpačce. Jednou dobré a podruhé skoro rozvod. Nakonec se oba rozhodli pro pěstounskou péči a těšili se na dítě. Vždyť jich je všude v ústavech plno. Ale anabáze začala nanovo, jen v jiném kabátě.
Úředníci se nepřetrhli
Psychologické testy, pohovory a div ne výslechy. Zdlouhavá školení a výsledek? Nic a zase nic. „Ozveme se vám,“ oznámila dceři úřednice z Kraje. Zda to ale bude ještě v tomto století, se zapomněla zmínit. Uběhly dlouhé tři roky a nic.
Dceřin manžel si našel jinou ženu, která s ním zřejmě úplně okamžitě otěhotněla. To byla pro dceru příšerná rána. Lehla si do postele a odmítala vstát. Prý chce umřít. Do této situace zazvonil telefon, a prý že mají volné dítě. A ne jedno.
Ještě další dva sourozence. V rozmezí pěti let rovnou tři kousky!
Předstírali, že jsou spolu
Dcera vyskočila z postele, jako by jí nikdy nic nebylo, a okamžitě měla plán. Zavolala manželovi a přemluvila ho, aby předstíral, že jsou ještě spolu. Že se u nich nic neděje.
„Přece se můžeme jako rozejít až za měsíc či dva!“ Až nám děti nebudou moct sebrat, protože budou u nás zvyklé,“ prosila ho a on souhlasil. Vlastně souhlasila ta jeho nová, přestože měla před porodem. Byla to hodná ženská a soucitná.
Dokonce svolila, aby se dceřin ještě zatím manžel, protože se nestihli rozvést, nastěhoval zpět domů. To, kdyby ty úřednické stíhačky přišly šmejdit. Což se několikrát také stalo. Nakonec kývly. Děti dceři svěří!
Když jsem je s ní poprvé uviděla, málem jsem omdlela. To nejmladší stále jen plakalo a třáslo se. Pětiletý chlapec vyhrožoval a pral se zrovna s nějakým jiným chlapcem. Skoro z něho šel strach. Byl na svůj věk velký a silný.
Vše je tak těžké
Prostřední holčička se usmívala. Jen nemluvila a skoro neslyšela. Každé z dětí mělo jiného otce, což v budoucnu přineslo nečekaně mnoho problémů. Každý soud se odehrával jinde a každý z otců měl jinou výmluvu, proč se nemůže o dítě starat.
Ten jeden měl devět potomků, druhý byl na drogách a třetí strávil v kriminále víc času než na svobodě. Dcera se do dětí okamžitě zamilovala. Jenže tolik dětí se prostě nedalo zvládnout. Pomáhal její manžel i já. Po měsíci to vzdal a utekl.
Sociálce jsme namluvili, že odjel za nemocnou matkou. Naštěstí nám uvěřila. Děti jen kvetly. Vyrostly a zklidnily se. Úplně se nám měnily před očima. Dcera o ně vzorně pečovala. Možná až moc.
Občas pomohla sousedka
Z ničeho nic začala být podrážděná. Netrpělivá. A taky jí občas ulítla ruka, jak se říká. Nejstaršího kluka zfackovala! On si nenechal nic líbit a dal jí pěstí do obličeje. A ta malá? Hned začala vřískat a opět bylo po klidu. Jakoby se vše vrátilo na začátek.
„Jeď si někam odpočinout! Potřebuješ načerpat sílu!“ domlouvala jsem jí a ona mě radostně poslechla. Tak nějak jsem si vůbec neuvědomila, že zůstanu na ty tři raubíře sama. Bylo to peklo. Zmocnila se mě příšerná únava. Naštěstí mi pomohla sousedka.
Skoro proti mojí vůli. Začala mi s nimi chodit ven a občas i uvařila. Jenže i její občasná pomoc byla málo.
Netuším, zda to vydržím
Dcera se vrátila a byla jako vyměněná. O děti nezavadí ani pohledem. Je jí všechno jedno! „Byla to chyba. Asi ty děti vrátím!“ oznámila mi. Zděsila jsem se. Přes všechny problémy jsem je měla ráda. Nemohla jsem je nechat odejít zpět do děcáku!
Tak jsem vše naplánovala. Pro obědy si chodím do jídelny, nejstarší kuk už chodí do školky, tedy pokud ho nevyloučí.
Občas si nechám pohlídat od nějaké agentury. Něco to stojí, ale vyplatí se to. Jsem na všechno sama, a nevím, jak dlouho to zvládnu. Záleží na dětech, jak se dají dohromady! Já jim rozhodně pomůžu.
Zdena P. (61), Chomutov
