Procházky ve skalách mi dělaly dobře, každé ráno jsem se cítila mnohem líp. Kameny ze mě nejspíš vysávaly nemoc, až jsem se téměř uzdravila. Jsem vděčná!
Když jsem se tu zprávu dozvěděla, měla jsem chuť skoncovat se životem. Našli mi nádor, který se už nedal operovat.
Když mě přešel první šok z diagnózy, přesvědčila mě tchyně, abych se vykašlala na ruch města, vzala si dovolenou a přijela k nim na chalupu, kde si trošku odpočinu.
Chaloupku měli na severu Čech, jezdila jsem tam málo a dost nerada. Vždycky totiž po mně chtěli, abych s nimi chodila po lesích. A taky do skal, které byly poblíž. Turistiku jsem ale odjakživa nesnášela.
Raději jsem si zalezla do nějaké kavárny nebo do kouta zahrady a nechala manžela a děti, aby vyrazili do přírody sami.
Mocné amulety
Teď jsem byla najednou zlomená. Tchán s tchyní si umanuli, že mě vyléčí. Smála jsem se, když mi vařili čaje z různých bylin a vyráběli pití ze zeleninových šťáv. Nejodpornější byla z červené řepy!
Cpali do mě houby v různých podobách a já nakonec rezignovala a jedla a pila všechny ty jejich výtvory, abych jim udělala radost. Nejhorší bylo, když mě vlekli každý den po ránu na procházku do skal…
Po třech týdnech jsem se docela rozhýbala, a dokonce jsem se začala na ty ranní sportovní výkony těšit. Překvapila jsem samu sebe. Společně jsme ve skalách cvičili, nádech a výdech, a nasávali energii pískovcových útvarů.
Krásně na duši
Byla jsem vždycky racionální člověk, tak jsem se často pro sebe smála a říkala si – kdyby mě tak viděla moje máma, táta nebo brácha, všichni materialisté, jak vzývám duchy skal, aby mi pomohli!
Po cvičení jsme sbírali kamínky, které jsme pak na zahradě vystavili slunci a večer je mnuli v dlaních a čerpali z nich mocnou energii, jak zdůraznil tchán. Na chalupu jsem se vracela z města vždy celá schvácená.
Dala jsem si řepovou šťávu a usnula v křesle. Po vycházkách do skal jsem spala tvrdě, ačkoli jsem běžně nemohla bolestí spát, tady nebylo po bolesti ani vidu. Dokonce se mi lépe dýchalo. Tak jsem strávila na chalupě u rodičů manžela měsíc.
Začaly prázdniny a moje dospívající děti přijely, aby byly s námi na prázdniny. Tvrdily, že vypadám po měsíci mnohem lépe. Druhý den jsme vyrazily společně do pískovcových skal a překvapila jsem je podruhé svou fyzičkou.
Bylo mi tak krásně na duši. S nemocí jsem se smířila. Užívala jsem si každou minutu života.
Lékaři jenom žasli
A vůbec mi nepřipadalo divné, že se den po dni cítím lépe. Po prázdninách jsem nasedla a jela zpátky do města. Měla jsem absolvovat kontrolní lékařská vyšetření. Byla jsem smířená s osudem. S dobrou náladou a veselou myslí jsem nastoupila před lékaře.
A ti se nestačili divit. Mysleli si, že jim selhaly přístroje. Výsledky byly ale nakonec jasné. Můj zdravotní stav se zlepšil natolik, že zlé prognózy byly zažehnány. Stále jsem tu a užívám si života.
Eva (71), Praha
