Můj syn Petr byl vždycky takový tichý moula, nemohla jsem se dívat na to, jak mají jeho děti odmalička radši mámu. Musela jsem to změnit.

Brát se nemuseli, syn Petr si našel Alenu v tanečních a chodili spolu tři roky, než se vzali. Měla jsem ji celkem ráda, znala jsem její rodiče a byla to dobrá rodina. Jenže už po narození první vnučky se ukázalo, jaká Alena je. Začala si Elišku uzurpovat pro sebe, byl z ní mamánek.

Nechtěla se nechat pochovat od nikoho jiného, jen od své matky. Utěšovala jsem se tím, že se to s druhým dítětem změní. Opak byl pravdou. Po narození vnuka jsem viděla, jak si Alena buduje silnou pozici matky a mého syna odsouvá jako otce na druhou kolej.

Jednou ostrouhám?

Když jsem na to upozornila Petra, tak jen mávl rukou, že takový vztah děti přece ke své matce mají. Je prý normální, že máma u malých dětí hraje první housle. Marně jsem se mu snažila vysvětlit, že později už nic nezachrání.

A co když se třeba rozvedou? Alena bude mít děti zcela ve svém vlivu a syn ostrouhá – a já jako babička s ním. To se nesmělo stát. A proto jsem musela začít kout železo, dokud bylo žhavé. Podlamovat silnou pozici snachy v očích jejích dětí.

Tatínka zbožňují

A tak se už několik let tvářím jako nejlepší babička, která je ochotná kdykoli pohlídat a postarat se. Není víkend, aby nebyla vnoučata u mě a také o prázdninách si je beru.

Snachu jsem poslala do práce, že děti zvládnu už jako maličké, s úsměvem ji posílám na večírky a posezení s kamarádkami.

A pak nezapomenu dětem náležitě vysvětlit, že maminka má radši své kamarády, divadlo, práci, než je, zatímco tatínek sedí večer doma a stará se.

Nebo jsou vnoučata u mě, své babičky, která je má moc ráda a udělá si na ně čas vždycky. Po několika letech už vidím plody své strategie. I když mají děti svou mámu rády, tatínka zbožňují víc.

Libuše (68), Plzeňsko