Dana je moje jediné dítě. Byla jsem na ni sama, proto jsem jí chtěla dopřát vše, po čem toužila. Dnes poznávám, že to asi byla chyba.
S tatínkem Dany jsme byli krátce. Opustil nás, když jí byly necelé dva roky. Sice platil alimenty, ale jinak se o dceru nezajímal. Založil si novou rodinu a ta původní mu byla ukradená. Bohužel ani po letech, kdy se Dana rozhodla vyhledat otce, neměl zájem.
Jen její nevlastní sestra chtěla poznat tatínkovu minulost. Je to smutné, a právě o to víc jsem se snažila Danušce vše vynahradit.
Dala jsem jí vše, co chtěla
Platila jsem jí i školy, aby vystudovala, co se jí líbilo. Dávala jsem jí poměrně volnost, protože nebyla zlobivé dítě. Vlastně je hodná, nemohu jí toho ani moc vyčítat. A přesto skončila tak, jak se mi nelíbí.
Žila si svoji pohádku
Dana poznala ještě během studia na vysoké škole Marka. Pocházel z Belgie a mé dceři namaloval budoucnost narůžovo. Byl z bohaté rodiny, takže si Dana užívala nejen krásného bytu právě v Belgii, ale i vily s výhledem na jezero Como v Itálii.
Nemluvila jsem jí do života
Občas žila v Česku, kde dělala servírku, pak třeba i skoro celý rok byla v zahraničí, kde prý pomáhala ve firmě rodičů Marka. Neřešila jsem to, říkala jsem si, že je dospělá. A nechtěla jsem jí mluvit do života a ničit jí sen, který se jí plnil.
Doufala jsem, že si třeba i něco našetří. Uplynulo sedm let a Dana se s Markem rozešla. Protože ale byla zvyklá pobývat v zahraničí, domů se jí vracet nechtělo.
Zahodila své vzdělání
Tvrdila mi, že dělá barmanku a přijde si na slušné peníze. Sice mi to přišlo škoda, když studovala i vysokou, ale opět jsem jí nechtěla mluvit do života. Uživila se, tak jsem to neřešila. Jenže uběhlo několik let.
Je jí čtyřicet a bydlí u mě
Daně bylo skoro čtyřicet a vrátila se domů, že ji to v zahraničí už nebaví. Samozřejmě jsem ji nechala bydlet u nás v bytě. Počítala jsem s tím, než si něco najde.
Jenže měsíce ubíhaly a Daně se zjevně tenčilo to málo, co stihla našetřit.Dana mi sice pomáhá doma, jenže to společné bydlení je očistec.
Je to lemra líná!
Dívala se po nabídkách na práci, jenže má strach, že v oboru, který vystudovala, se už neuchytí. Barmanku se jí dělat nechce, protože Češi jsou prý jiní, navíc u nás by se z toho platu prý neuživila. Takže nemá práci, partnera, myšlenky na rodinu už zavrhla.
Začala pít, čímž jen eskalovaly naše hádky. Kamarádky mi říkají, že musí dostat šok, že ji musím vypakovat z bytu. „Je to lemra líná!“ pronesla dokonce jedna z nich. Jenže mějte to srdce vyhodit své jediné dítě, i když mu je už čtyřicet.
Vzdám se domova?
Nevím, co s tím. Už jsem i zvažovala, že náš byt vyměním za dva menší. Jenže to není řešení. Tak se Dana na vlastní nohy nepostaví. Navíc to není tak jednoduché. Vím, že bych to neměla dělat, ale mám jen ji. Nechci ji hodit přes palubu.
Nevidím východisko
Mám před důchodem a nevím, co si počít. Protože dceři už moc nepomůžu. Také ale vidím, že jakmile budu i víc doma, bude společné bydlení ještě horší. Snad se ta moje holka konečně vzchopí.
Jana B. (63), Kladno
