Domů     Kdo nežárlí, nemiluje! Je to ale pravda?
Kdo nežárlí, nemiluje! Je to ale pravda?
3 minuty čtení

Umírala jsem žárlivostí. V naší vesnici žila jedna pěkná ženská vedle druhé. Co když se ten můj manžel do nějaké z nich zakouká?

Vždycky jsem byla žárlivá. Myslela jsem, že to k lásce patří. Přece se říká: Kdo nežárlí, nemiluje. Časem jsem však došla k závěru, že možná žárlím víc než ostatní. Provdala jsem se za hezouna.

Když si vzal brýle proti slunci, koženkovou bundu a džíny, holkám se tajil dech. Mně taky, žárlivostí. Bylo těžké s tou slabostí žít a snažit se, aby se to Petr, můj manžel, nedozvěděl. Postavili jsme si dům v malebné vesničce.

Potají jsem jásala, že jsme vybrali příhodné místo, že tu určitě žijí hlavně důchodci milující klid. Když jsme se však nastěhovali, zjistila jsem ke své hrůze, že jsem se šeredně spletla.

Hned proti nám přes ulici bydlela rodina s asi dvacetiletou dcerou, nádhernou blondýnou. Hospodská z putyky na návsi byla rovněž světlovlasá, vypadala tak na třicet a její hrudník hrozil, že každou chvíli protrhne halenku.

Kde jsi byl?

Pěkná ženská prodávala i v místním obchůdku, a když na mě zazvonila listonoška s doporučeným dopisem, divže jsem nevyjekla. Také ona byla mladá a pohledná.

Můj sen o tom, že tu budeme bydlet jen mezi důchodci, se pomalu rozplýval. Byli tu samozřejmě rovněž, ale atraktivních žen jsem napočítala nejmíň deset. Deset ženských, deset příležitostí k nevěře.

Tak to bude můj konec. Nebylo, komu se svěřit, styděla jsem se, tudíž jsem si tu žila sama se svým trápením a koukala se neustále na hodinky v době, kdy se měl Petr vrátit z práce.

V pět hodin pět minut se mě zmocňovala nervozita a v pět patnáct jsem málem omdlévala.

Když se dveře otevřely v půl šesté, kolikrát jsem se už neovládla a zaječela: „Kde jsi byl?“ Odpověděl s lehkým údivem: „Vždyť jsem ti přece řekl, že musím ještě na poštu.“ A já se zastyděla a sklopila hlavu.

Holka hloupá

No a úplně nejhorší bylo, že jsem se naší vesnicí plnou hezkých žen valila jako tuleň, protože jsem zrovna čekala staršího syna. Jednou jsem se takhle pod tíhou chmurných myšlenek sesypala na lavičku u rybníka.

Zrovna šla kolem místní svérázná babka kořenářka. „Babi, nemáte něco na žárlivost?“ zamumlala jsem. „Leda facku, aby se ti vyjasnilo v hlavě,“ zamumlala nevrlá stařena. „Holka hloupá, ten tvůj tě miluje,“ dodala a zmizela v houští.

Je to nepochopitelné, ale citelně se mi ulevilo. Když jsem pak viděla, jak se můj muž sklání nad novorozeným synem radostí bez sebe, pochopila jsem, že mé obavy byly zbytečné.

Radka (63), Zlínsko

Související články
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
4 minuty čtení
Pozdní příchody, piliny na oblečení a neustálé výmluvy. Byla jsem přesvědčená, že je mi můj manžel Petr nevěrný. Ten teplý červencový večer měl být příjemným rodinným setkáním na zahradě. Všude voněla grilovaná zelenina, děti se smály a moje sestra Dana nadšeně vyprávěla o svých pracovních úspěších. Jenže já jsem v hrudi cítila ledovou úzkost. Židle mého manžela Petra byla už delší dobu práz
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.