Domů     Ten pašík si získal každého. Vzpomínáme!
Ten pašík si získal každého. Vzpomínáme!
2 minuty čtení

Prasata jsou nejen šikovná, ale dokonce pořádně mazaná. Jeden takový malý čuník si nás doslova ochočil.

Prarodiče měli velký dům na vesnici, a já tam prožívala kaž­dé letní prázdniny. Měli vždycky plno zvířat, chovali je na maso. Vedle slepic, kachen, králíků i krocanů tam žila také prasátka. Zabijačka bývala častým důvodem veselých rodinných sešlostí.

Prarodiče si vystačili s chovem sami a ještě nás, příbuzné z města, zásobili. Jednou se ale stalo, že se narodilo hned deset selátek. Dvě zemřela hned po narození a jedno bylo tak malinké, že mu dědeček nedával žádnou šanci.

Nerozluční kamarádi

Babička uložila selátko do krabice a šup s ním do trouby. Aby bylo v teple. Krmila ho jako mimino mlékem v lahvičce s dudlíkem a dala mu, jako jedinému zvířeti na jejich malém statku, jméno Jozífek.

Selátko rostlo a babička mu udělala pelíšek pod pecí. Tam rád polehával pes Žofík a nahoře na peci se hřála kočka Míca. Jak čas šel, stali se z těch tří kamarádi. Dokázali si spolu úžasně hrát. Jozífek rostl a už z něho byl pořádný kus.

Do chléva k ostatním se mu ale nechtělo. Za svůj domov považoval kuchyň a pohodlný kobereček před vyhřátou pecí. Babička ho v tom podporovala. „Nemělas mu dávat jméno!“ rozčiloval se děda. „Budeš brečet, až bude zabijačka!“

Pod jabloní

Jak šel čas, Jozífek se naučil pod vedením babičky čistotě. Třeba chrochtl u dveří, když chtěl pustit na dvorek na záchod. Naučil se i několik pěkných cirkusových kousků. Bavil tím nejen naši rodinu, ale celou vesnici.

Rád například nosil na hlavě dědův klobouček. Když dosáhl patřičné váhy a dědeček babičce oznámil, že nadešel pašíkův čas, babička mu na to stroze odpověděla, že pokud Jozífka zabije, tak se s ním rozvede.

A tak nám dělal čuník radost ještě mnoho let, až zemřel stářím. Babička jeho smrt oplakala a nechala ho pohřbít pod jabloní, kde si rád pochutnával na spadlých jablíčkách. Vzpomínka na Jozífka mě provází celý život, tak, že si na vepřovém nepochutnám.

Dagmar (61), Karlovarsko

Související články
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
3 minuty čtení
Manžel mi byl nevěrný snad na kaž­dém kroku. Nikdy jsem v sobě nenašla sílu od něho odejít. Až dnes si užívám své sladké pomsty. Hned po maturitě jsem se vdala, protože jsem otěhotněla. Můj Venca byl na vojně, tak se ženil ve vojenském. Jenže už na svatbě to začalo. Když se nahlas četla blahopřání, jedno bylo velmi jízlivé. Jak jsem se záhy dozvěděla, poslala ho Vencova milenka, kterou si našel
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.