Můj syn se topil v řece a já neuměla plavat. Ve vážné situaci mi přispěchal na pomoc záhadný muž, který Mirka vytáhl z vody.

Když jsem se rozvedla, zvykala jsem si na roli matky samoživitelky. Nového tatínka jsem synovi nehledala a vedla ho k samostatnosti. Chtěla jsem, aby se dokázal o sebe postarat, kdyby se mi, nedej bože, něco stalo.

Měl pro strach uděláno

Vzhledově mi byl Mirek dost podobný, ale povahu po mně určitě nezdědil. Zatímco já se celý život držela zpátky, byla opatrná a bázlivá, on se do všeho vrhal po hlavě. Právě schopnost postavit se strachu však syna kdysi málem stála život.

Rád plaval, takže jsme hodně chodili do bazénu a v létě vyráželi na venkovní koupaliště. Já plavat neumím, zato Mirek je vodní živel. Plave od čtyř let a miluje také potápění.

Rozběhl se do řeky

Krátce po Mirkových desátých narozeninách jsme spolu vyjeli k Berounce. Bylo tehdy opravdu parné léto, slunce pálilo a mezi sálajícími domy se nedalo vydržet. Od vlakové zastávky jsme silou vůle dokráčeli k řece a našli si u ní pěkný plácek.

Sedli jsme si na deku a Mirek samozřejmě na nic nečekal. Rychle ze sebe shodil oblečení a upaloval do vody. Byl dost velký proud a hladina po deštích vysoko, já ale věřila v jeho plavecké schopnosti. Mirek plaval ve vodě a mě přepadla únava.

Lehla jsem si do stínu a vypadalo to, že tam snad usnu, když mě najednou probralo z letargie synovo volání o pomoc. Dostal se na hloubku a proud ho odnášel pořád dál. Mně v tu chvíli ztuhla krev v žilách. Popadla jsem dlouhý klacek a chvátala jsem k vodě. Vůbec jsem tehdy nemyslela na to, že z ní mám strach.

Neznámý zachránce

Mirkovi se podařilo alespoň trochu přiblížit ke břehu, chytil se nějaké větve a zuby nehty se jí držel. Já však k němu přes hustou vegetaci nemohla proniknout. Propadala jsem panice a synovi ubývaly síly. V kritickém okamžiku se však zjevil náš anděl strážný.

Zničehonic odněkud vyběhl muž ve středním věku, který neváhal ani vteřinu. Skočil do vody, vzal syna na záda a doplaval s ním ke břehu. Syn byl vyděšený, celý se třásl, ale byl v pořádku. Našemu spasiteli jsem se vrhla kolem krku.

Chtěla se mu nějak odměnit, on však vše tvrdošíjně odmítal. „Tohle by udělal každý,“ mávl rukou. Nabídla jsem mu, že ho pozveme na dobré jídlo a pití, jenže on zůstal neoblomný. Říkal, ať si peníze necháme a zbytečně neutrácíme.

Měl prý předtuchu, že dneska bude někdo potřebovat jeho pomoc, a jeho podezření se naplnilo. Pak se náhle rozloučil. Někam spěchal, takže jsme si sotva stačili podat ruku.

Zmizel beze stopy

Poté jsem ho už nikdy neviděla. Snažila jsem se našeho zachránce vypátrat, psala jsem výzvy, aby se mi přihlásil, vyptávala se na něj lidí ve vsi, ale marně. Jak záhadně se tam tenkrát zjevil, tak záhadně se i vypařil.

Synovi je dnes třicet, má manželku a krásnou dcerku, přesto oba na statečného zachránce i po letech vzpomínáme. Že by nám tehdy pomohl anděl strážný?

Lucie H. (55), Humpolec