Ta holka sbírala ráda kamínky a doma jich měla celou sbírku. Na jeden se upnula a věřila, že jí přinese štěstí. A on jí její přání opravdu splnil.

Moje kolegyně, která žila dlouho sama, se věnovala zvláštnímu koníčku – sbírala kameny. Úplně obyčejné. Měla jich doma plno. Kámen, kam se člověk podíval. Jak došla k názoru, že jí právě ten jeden jediný, co vylovila kdesi v potoce, bude pomáhat, nemám zdání.

Nosila ho neustále u sebe, a jak mohla, hrála si s ním. Jakmile jej zapomněla, celá se rozklepala a smůla se na ni lepila na každém kroku. Jakmile ale kámen měla v kapse, dařilo se jí. Ta holka ale neměla štěstí na známosti.

V té době, kdy si vylovila svůj kámen, začaly plesy a ona tak ráda tančila, jenže většinou neměla s kým. Bylo třeba si přiznat, že krásy moc nepobrala a zábavnosti taky ne. Bylo mi jí líto, a tak jsem se rozhodla, že jí pomohu.

V koutě

Před plesem jsem ji učesala a nalíčila, dokonce jsem na ni nasoukala svoje nejlepší šaty. „Musíš si věřit, že dneska potkáš toho pravého, musí to z tebe zářit! A kouzelný kámen máš?“ zeptala jsme se nakonec.

Neměla! Vyděšeně mi oznamovala, že ho zapomněla doma. Nedalo se nic dělat. I bez kamene jí to slušelo, a tak jsme vyrazily na ples. Snahy byly ale k ničemu. Zase proseděla celý večer v koutě, jediný chlap o ni okem nezavadil.

Zařekla se, že na žádný ples už nepůjde. Bylo pro mě velké překvapení, když se na další tancovačce znenadání objevila. Nemožně oblečená, na nose brýle, nenalíčená, na hlavě ten svůj drdůlek a kámen v ruce.

Byl tu ženich

„Jestli je opravdu kouzelný, tak se malovat ani česat nemusím,“ prohlásila. Ten večer mé pochybnosti o  moci kamenu padly. Potenciální ženich se objevil a milou kolegyni požádal o tanec!

Žádný krasavec to sice nebyl, ale jak se časem ukázalo, byl pro kamarádku ten pravý. Vzali se, dnes mají dospělé děti. Když se nad tím zamyslím, dostala daleko lepšího chlapa než všechny mé ostatní kamarádky. Dokonce lepšího než já, dnes už šťastně rozvedená.

Renata (59), severní Čechy