S dcerou jsme chodily bruslit do těch míst často. Jednou se dostala do nebezpečí. Zachránily ji dvě podivné dívky na bruslích.
Jako kdyby se to stalo včera. Zamrzlá plocha jezera se leskla jako vybroušené zrcadlo. Zdálo se, že se zima ještě nechtěla loučit. Teplota toho dne padla hluboko pod bod mrazu.
Tehdy mi dcera, které bylo dvanáct let, řekla, že by šla ráda bruslit na jezero nedaleko našeho domu. „No tak, mami, těšila jsem se na bruslení celé dopoledne. A z dějepisu jsem dostala dnes jedničku!“ argumentovala Veronika. „Dobře, přemluvila jsi mě!“ souhlasila jsem nakonec.
Dcera vyrazila na jezero
Brusle jsme si obuly až v blízkosti mostu, který se klenul přes řeku Chrudimku. Pak se dcera vydala na okružní cestu podél břehů celého jezera. Poučila jsem ji, aby se nepouštěla příliš ke břehu a část nezamrzlého jezera obkroužila s velkým odstupem.
Ale neměla jsem o ni strach. Nebyly jsme tu poprvé! A dcera byla vždy opatrná. A pak jsem je najednou spatřila!
Jako kdyby byly z jiného světa
Dvě dívky, stejně vysoké, které se držely za ruce a elegantně se pohybovaly na ledě, jako by tančily. Vyhýbaly se bruslícím jednotlivcům a skupinkám. Budily pozornost svými starobylými šaty.
Na hlavách měly kloboučky a na nohou brusle se zavazováním tak vysokým, že sahalo téměř ke kolenům. Jejich upevnění na nohu muselo zabrat celou věčnost. Obě dívky bruslily s úsměvem na tváři. Ohlížela jsem se za nimi dlouho, a pak nemohla najít svoji dceru.
Zneklidněna jsem vyrazila směrem, kterým se rozjela na ledu. Netušila jsem, že se s chlebovými drobty vydala směrem k labutím, které pluly v díře vysekané v ledu. Blížil se soumrak. Červený kotouč zapadal za město jako hořící sopka.
Dceru jsem spatřila v těsné blízkosti vysekané díry. Vykřikla jsem hrůzou! Postava na bruslích zakolísala a sesula se na led. Ještě okamžik a má dcera zmizí pod vodou.
Zjevily se tam náhle
Ve stejném okamžiku se u díry objevily ony dvě dívky, které, jak se zdálo, bruslily po jezeře stále neúnavně ve stejném tempu. Zachytily ruku mé dcery v poslední chvíli. Přijely i s dcerou ke mně. Objala jsem dceru a poděkovala oběma dívkám.
Legenda vypráví
Později jsem se dozvěděla podivný příběh. Kdysi, na konci 19. století, žily dvě dívky, které byly nerozlučné jako skutečné sestry. Jejich rodiče byli velmi úzkostliví a nechtěli je pouštět z domu ven.
Zajímavé ale bylo, že je pouštěli bruslit, jako by se na jezeře nemohlo nic stát. Bruslení se tak stalo jejich nejradostnějšími okamžiky. Ani jedna se nevdala a obě zemřely ve stejný rok.
Už se neukázaly
Od té doby jsem přízraky dívek viděla ještě několikrát. To bylo předtím, než bylo jezero obestavěno moderními domy. Dívky se pak už nikdy neukázaly. Doufám, že došly spravedlivého věčného pokoje.
Lenka S. (59), východní Čechy
