Domů     Pomoc dceři přišla z nebe
Pomoc dceři přišla z nebe
3 minuty čtení

S manželem jsme zažili to nejhorší, co může rodiče potkat. Ve třech letech nám zemřel syn. Po čase jsme se rozhodli pro další dítě.

Máme za sebou s manželem tragický zážitek. Ve třech letech nám zemřel na leukémii syn Honzík. Dlouho jsem se bála znovu otěhotnět, protože ten strach, že bych mohla přijít i o druhé dítě, mě zcela paralyzoval.

Potřebovali jsme čas

Po Honzíkově smrti jsme si dali čas to celé v rámci možností překonat a vstřebat. Až po pěti letech jsme se oba cítili psychicky připravení na druhé dítě.

Naše dcerka

Otěhotněla jsem rychle. Tentokrát jsme častěji chodili na vyšetření, abychom nic nezanedbali. Když nám ve dvacátém týdnu řekli, že čekáme holčičku, začínala jsem se konečně těšit. Zjevně i to mi pomohlo prožít těhotenství v psychické pohodě.

Když jsem se Lucince poprvé podívala do tváře, nemohla jsem se zbavit pocitu, že jsou si s Honzíkem hodně podobní.

Třetí narozeniny

První dva roky bylo všechno v pohodě, ale můj strašák ve mně nadále přežíval. Jakmile dceři něco bylo, byť jen hloupá rýma, jela jsem s ní k doktorce. Pořád jsme ji s manželem hlídali. Po oslavě jejích třetích narozenin jsem cítila, že už se bát nemusím.

Spokojeně spinkala

Manžel to měl stejně. Konečně jsme se uvolnili a Lucince dali více volnosti. Když spala, už jsem u ní neseděla, ale šla jsem třeba uvařit nebo si lehnout. Jedno sobotní odpoledne jsem potřebovala vytřídit věci v podkroví.

Lucinka spala ve své postýlce, takže jsem se na to vrhla. Manžel dělal něco na zahradě. Než jsem odešla nahoru, zkontrolovala jsem Lucinku. Ta sladce spala. Odebrala jsem se tedy k práci. Pak jsem uslyšela Honzíkův hlas: „Maminko! Maminko!“ Znělo to zoufale. Navíc jsem měla pocit, jako by stál přímo za mnou.

Přiběhli jsme včas

Seběhla jsem ze schodů, kde jsem potkala manžela. „Ty mi to asi neuvěříš, ale já slyšel na zahradě Honzíka. Volal maminko! Dal bych ruku do ohně za to, že to byl on,“ hlásil mi.

Vystrašeně jsme se na sebe podívali, jako bychom oba měli pocit, že se nám snažil něco říct. Seběhli jsme do pokoje k Lucince. Ležela v postýlce a dusila se zvratky. Myslím si, že stačilo přijít o chvíli později a stalo by se neštěstí. Rychle jsme ji vzkřísili.

Vzájemné pouto

Tekly mi slzy, protože se mi znovu vrátil ten šílený zážitek s Honzíkem. Nebýt toho hlasu, který nás s manželem upozornil, šla bych do pokoje klidně až za hodinu. To už by bylo pozdě.

Věřím, že se Honzík na svoji mladší sestřičku, kterou nikdy nepoznal, díval a hlídal ji. I když se nikdy nesetkali, pouto mezi nimi zřejmě bylo a bude.

Šárka B. (50), Kladno

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Byla to náhoda, když se maminka a tatínek potkali na seanci, na kterou původně ani jeden z nich nechtěl jít. Jako by je seznámili samotní duchové. Nebýt tajemných sil, nebyla bych zřejmě dnes na světě. Myslím tím kuriózní seznámení mých rodičů. Maminka se o tajemno zajímala spíše povrchně. Jednou se doslechla, že ve městě, kde žila, pořádá jedna paní spiritistické večírky. Kamarádka ji tehdy vy
2 minuty čtení
Nikdy jsem věštecké schopnosti neměla, najednou se mi ale všude začalo ukazovat stejné číslo. Pozdě jsem zjistila, že to je osudové datum a čas. Neměla jsem do té doby žádné zkušenosti s věštěním. Přišlo to náhle. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že vyhraju ve Sportce, uvěřila bych tomu spíš, než že se ve mně projeví věštecké schopnosti a já předpovím katastrofu. Když se to stalo prvně, byla jsem dom
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.