Domů     Nastěhoval se k nám strýček
Nastěhoval se k nám strýček
4 minuty čtení

Přijel nečekaně a zůstal téměř měsíc. Líbilo se mu u nás a my ho nedokázali vyhnat. Nezbylo než se vzepřít, abychom si zase užívali soukromí!

Muž, který se u našich dveří zjevil bez ohlášení, tvrdil, že je manželův vzdálený strýc. Neměli jsme to srdce ho odmítnout a pozvali podivného hosta dál. Po večeři se chytil za srdce a sténal, že se mu udělalo slabo.

Potřeboval jídlo

Nabídla jsem mu nocleh, přestože na mě manžel dělal za jeho zády jakési posunky. Netušila jsem, co mají znamenat. Pana Oldřicha jsem uložila v pokojíku pro hosty a šla si odpočinout k televizi. „Prosím tě, já vůbec o žádném strýci nevím!

Nikdy jsem toho chlapa neviděl,“ rozčiloval se manžel a já jen krčila rameny. Chlácholila jsem ho, že zítra určitě onen pán odejde. Nestalo se tak. Zůstal ležet a odmítal se hnout. Dokonce jsem mu musela přinést i snídani do postele.

„Jsem nemocný, prosím, nevyhánějte mě, domů to mám daleko,“ prosil a mně ho bylo líto. Dny ubíhaly a Olda byl u nás už jako doma. Dokonce i koš vynášel. Ale nic víc. Nechal se živit, ale vždycky mu chutnalo. Přijel totiž bez jediného zavazadla.

Vykrmili jsme si ho

Ocitli jsme se v bezvýchodné situaci. Neměli jsme sílu vyhnat člověka, kterému už jistě bylo kolem sedmdesáti a zdravím také nekypěl. A tak jsme si postupně na Oldíka zvykli, přestože se k nám choval jako k nějakým sluhům.

„Mám chuť na řízky, kdy už je, paní Iveto, uděláte?“ ptal se mě pokaždé, když dostal k obědu čočku s vejcem nebo těstoviny. Jedli jsme s manželem skromně. Kvůli financím i zdraví. Proč se přecpávat a potom muset hubnout? Oldovi se to nelíbilo.

Údajný strýc u nás za těch pár dnů pěkně přibral! Na otázky z rodiny odpovídal nějak vyhýbavě, prý už mu paměť tak neslouží.

Byl úplně cizí

Jednou mě oslovila před domem sousedka z patra nad námi. Prý když nejsme doma, slyší nahlas rádio! Ptala se mě, jak je to možné. Svěřila jsem se jí a ona se podivila: „Proč nezajde manžel někam na matriku? Měl by vypátrat, zda je ten muž opravdu strýc.

Pokud ne, není co řešit, ne?“ Měla pravdu a já hned hnala za manželem. Byl tím nápadem úplně nadšený. „Už mám toho mého strýčka plné zuby. To bude koukat!“ zvolal nadšeně a okamžitě se vydal shánět údaje o Oldovi. Přišel až večer.

Měl v ruce nějaký papír a hned mi z něho citoval: „Tak Olda není můj strýc ani náhodou. Příbuzný je jen podle příjmení. Jedná se o shodu jmen! Dokonce mám adresu jeho opravdových příbuzných,“ radoval se a zavolal Oldíka k večeři.

Onemocněl doopravdy

Hned mu sdělil, co zjistil. Oldík mnoho nadšení neprojevil, ale manžel byl neoblomný. „Zítra po snídani se rozloučíme. Jdi navštívit nějaké jiné dobrodince, náš hotel zavírá!“ Podivila jsem se manželově ráznosti. Takového jsem ho vůbec neznala!

Hned ráno jsem připravila falešnému strýčkovi snídani a vydatnou svačinu. Těšila jsem se, jak se rozloučíme. Jaký budeme mít konečně klid! Jenže Olda nevstával. Blížilo se už poledne, když jsem se odvážila zaklepat na jeho dveře. Spal jako zabitý!

Manžel s ním lehce zacloumal. Domníval se, že nás strýček chce přelstít a bude předstírat nějakou hroznou nemoc. Třeba rýmu! Žertoval, ale bylo to vážnější, než jsme mysleli. Oldovi bylo vážně špatně.

Strýček pro všechny

Naložili jsme ho do auta a odvezli do nejbližší nemocnice. K našemu údivu ho všichni znali. Vítali ho a plácali po zádech. Přidal se i lékař: „Tak co, Oldíku, kde jste byl tentokrát?

Zase u nějakých příbuzných?“ ptal se ironicky a mladá sestřička po jeho boku se rozesmála. Pan doktor se na nás usmál a vše vysvětlil. „Víte, tady pan Oldřich je náš pacient z oddělení pro dlouhodobě nemocné.

Občas se sebere a jde navštívit nějaké neznámé lidi, kterým tvrdí, že je jejich strýc. Vy jste ale vydrželi nejdéle. Takhle dlouho nikde nepobyl!“

Stýská se nám

Odechli jsme si. Oldíka jsme mohli zanechat v péči nemocnice a sami jít s klidným svědomím domů. Cestou jsme se stavili na obědě na oslavu, že jsme konečně sami. „Je tu nějak smutno, viď?“ zeptal se před spaním manžel a já přikývla.

Napadlo mě, že bychom si Oldíka mohli k nám brát na víkendy. Aby nám ani jemu nebylo smutno!“

Iveta D. (66), Tábor

Související články
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
3 minuty čtení
Manžel mi byl nevěrný snad na kaž­dém kroku. Nikdy jsem v sobě nenašla sílu od něho odejít. Až dnes si užívám své sladké pomsty. Hned po maturitě jsem se vdala, protože jsem otěhotněla. Můj Venca byl na vojně, tak se ženil ve vojenském. Jenže už na svatbě to začalo. Když se nahlas četla blahopřání, jedno bylo velmi jízlivé. Jak jsem se záhy dozvěděla, poslala ho Vencova milenka, kterou si našel
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může