Koupě nového auta nám způsobila peklo. Sousedka, jindy milá a vstřícná, se změnila ve fúrii. Začala se chovat jako smyslů zbavená.

Na nové auto jsme si poctivě šetřili pět let. Nechtěli jsme si brát nějakou půjčku, tak neuplynul měsíc, kdybychom si do takové té velké skleněné cihly nevhodili nějaký ten peníz.

Spořili jsme

Někdy i několik tisíc! Podle toho, zda měl někdo z blízkých narozeniny nebo my neměli nenadálé výlohy. Ale peníze dál přibývaly a my zase tolik neutráceli. Úspory konečně dosáhly částky, za kterou se dalo pořídit malé nové autíčko.

Naše nadšení z auta neznalo mezí. Nemohli jsme se nabažit jeho barvy i jízdních vlastností. Bohužel, stejně jako naše štěstí neznalo mezí, stejně tak na tom bylo rozhořčení sousedky. „No, to si tedy žijete!

V dnešní době nové auto, na to jen tak někdo nemá!“ konstatovala a ani nám ho nepochválila.

Nepřála nám naprosto nic

Zůstala jsem stát jako opařená. To bych od ní nečekala! Kdyby to bylo nějaké luxusní auto, trochu bych tu naštvanost chápala. Její závist mě nepříjemně překvapila. Vždyť jsme si na to auto poctivě našetřili!

Hned nás pomluvila u dalších sousedů, a manželovi dokonce řekla, že vypadá v autě jako tlustý šnek v ulitě. Urazil se. Já si v duchu říkala, že má tak trochu pravdu. Ale navenek jsem samozřejmě stála při manželovi.

Neuplynul týden, kdy bychom neměli vypuštěné kolo, nebo dokonce ucpaný výfuk. „Už toho mám dost,“ zakřičel jednou ráno manžel, když našel na dveřích auta velký škrábanec. Vůbec nepochyboval, že za všemi nepříjemnostmi je ona. Naše sousedka.

„Já to té ženské vrátím. To si za rámeček nedá!“

Byla samá ochota

Šel na ni zazvonit. Otevřela dveře a tvářila se jakoby nic. „Jdu vás poprosit, zda byste nám zalévala kytky na chodbě,“ požádal. Usmála se a blahosklonně přikývla. Byla najednou samá ochota.

„Odlétáme příští týden do Karibiku, musíme si ty svoje peníze užít,“ řekl jí a dodal: „No, potom se asi budeme stejně stěhovat. Kupujeme vilu s bazénem! Je to dobrá investice.“ Poslouchala jsem ho tajně pootevřenými dveřmi a nevěřila vlastním uším.

Co jí to povídá? Co si to vymyslel? Takovénesmysly!

Závistí asi pukne

Manžel se vrátil úplně nadšený. Přeříkal mi slovo od slova rozhovor se sousedkou. Neměla jsem odvahu mu říct, že jsem všechno už stejně vyslechla. Ale důvod jeho nezřízeného lhaní mi stále nedocházel. „Ta ženská pukne vzteky.

Je tak zlá, že se jí určitě naplní žlučník a udělá kámen. Měla jsi vidět, jak se tvářila. Určitě dostane minimálně žlučníkový záchvat! A možná i migrénu,“ smál se. A já nakonec s ním!

Trochu ve mně hrklo, když sousedku odvezli do nemocnice.Nebyl to žlučník, jak předvídal manžel. A mně se hned docela ulevilo.

Irena B. (67), Zlín