Domů     Dlouho jsem si netroufala přiznat, jak jsem osamělá
Dlouho jsem si netroufala přiznat, jak jsem osamělá
3 minuty čtení

Začala jsem nenávidět sobotní večery, protože paní z bytu nade mnou si pokaždé zvala návštěvy. Hluk a smích bylo slyšet do pozdních nočních hodin a mě to rušilo.

Už mě to opravdu rušilo. Ta žena bydlela o patro výš, mohlo jí být tak něco přes čtyřicet, a když jsem ji potkala na chodbě nebo ve výtahu, působila docela spořádaným dojmem.

Zjevně chodila do práce, člověk by řekl, že je to normální slušná ženská, až na ty soboty, kdy žila společenským životem.

Pokaždé za ní přišel nějaký muž, mám podezření, že ne vždy tentýž, že se jednalo o různé muže, povídali si na balkoně, někdy hodně hlasitě. Bylo slyšet cinkání sklenky o sklenku, pak smích. Hluk utichl zpravidla až po půlnoci.

Nejsem nejmladší a dávno nespím, jako by mě do vody hodil. Potřebuji klid, abych usnula. Ty soboty mi vadily. Zvlášť když bylo léto a otevřená okna, to se pak chichotání rozléhalo, jako by mi cvrlikali do ucha přímo v ložnici.

Na schodech

Nikdy jsem nechtěla dělat v domě rozbroje. Jsem slušná, tichá vdova na penzi, žiji sama, a když za mnou jednou za uherský rok přijede dcera, je to pro mě svátek. Ctím pravidla a řád a vyžaduji totéž od druhých, na tom přece není nic divného.

Když jsem sousedku jednou spatřila sedět na schodech vedoucích k ní do pátého patra, myslela jsem, že je opilá. Měla jsem chuť povědět jí pár břitkých slov, ale vypadala tak zuboženě, až mi jí bylo líto. A tak povídám: „Nepotřebujete pomoct?“ Kývla a rozplakala se.

Odvedla jsem ji nahoru do jejího bytu, uložila ji do postele, uvařila čaj. Zahuhlala: „Promiňte, jsem na antidepresivech, není mi dobře.“ Nedalo mi to a rozčileně jsem zasyčela: „Ale o sobotách býváte překvapivě veselá, nemám pravdu?“

Vděčné oči

Začala se omlouvat. Vysvětlovala: „Víte, mně před třemi lety zemřel manžel při autonehodě. Ještě jsem se z toho nedostala. Těžko snáším samotu. Aspoň jednou týdně si sem někoho pozvu, bratrance, kolegu, kamaráda. Abych nebyla pořád tak hrozně sama, víte?“

A tak jsem ke svému úžasu získala dobrou kamarádku. Začala jsem tím, že jsem jí v bytě vzorně uklidila, už to chtělo, a vyhodila veškeré poloprázdné i skoro plné lahve, které jsem tam našla.

„A co kdybych k vám v sobotu pro změnu přišla já a přinesla třeba něco dobrého k snědku?“ nabídla jsem se.

V té chvíli jsem si uvědomila, že jsem vlastně také zoufale osamělá, ale netroufala jsem si to přiznat. Přítelkyně by se mi hodila. Zvedla ke mně vděčné oči a přikývla. Zjistily jsme, že si i přes věkový rozdíl báječně rozumíme. „Ani moje máma na mě nebyla tak hodná jako ty,“ pověděla mi nedávno.

Alžběta (68), Havířov

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
historyplus.cz
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
Zakladatel moderní ruské literatury Alexandr Sergejevič Puškin trpí pocitem, že v něm žijí dvě rozdílné bytosti. Jednou je plodný básník a tou druhou nadutý, domýšlivý hejsek, svárlivý rváč, karbaník a záletník. Vystihl se dokonale…   Světlo světa spatřil Alexandr Sergejevič Puškin 6. června 1799 (podle juliánského kalendáře 26. května) v Moskvě. Nadmíru společenští rodiče přenechávají
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
nasehvezdy.cz
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
Zavládla snad krize i v druhém manželství hvězdy seriálu Kriminálka Anděl Davida Švehlíka (54)? Média herce chválila, že dorazil na premiéru filmu Wirbel do pražského Kina Pilotů, a to i se ženou, u
Posilovna pro zdravé vlasy
nejsemsama.cz
Posilovna pro zdravé vlasy
Zdravé a silné vlasy nemusejí být nedostižným cílem. To, jak vypadají, je odrazem jídelníčku i vlasové péče. Jak posílit slabé vlasy? Jednoduše. Dopřejte jim správnou péči, a to jak zevnitř, tak i zvenčí. Nakrmte je Když je v těle něco v nepořádku, často se to nejdříve projeví právě na vlasech nebo nehtech. Především v zimě je na místě zamyslet se nad tím,
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud