Domů     Dlouho jsem si netroufala přiznat, jak jsem osamělá
Dlouho jsem si netroufala přiznat, jak jsem osamělá
3 minuty čtení

Začala jsem nenávidět sobotní večery, protože paní z bytu nade mnou si pokaždé zvala návštěvy. Hluk a smích bylo slyšet do pozdních nočních hodin a mě to rušilo.

Už mě to opravdu rušilo. Ta žena bydlela o patro výš, mohlo jí být tak něco přes čtyřicet, a když jsem ji potkala na chodbě nebo ve výtahu, působila docela spořádaným dojmem.

Zjevně chodila do práce, člověk by řekl, že je to normální slušná ženská, až na ty soboty, kdy žila společenským životem.

Pokaždé za ní přišel nějaký muž, mám podezření, že ne vždy tentýž, že se jednalo o různé muže, povídali si na balkoně, někdy hodně hlasitě. Bylo slyšet cinkání sklenky o sklenku, pak smích. Hluk utichl zpravidla až po půlnoci.

Nejsem nejmladší a dávno nespím, jako by mě do vody hodil. Potřebuji klid, abych usnula. Ty soboty mi vadily. Zvlášť když bylo léto a otevřená okna, to se pak chichotání rozléhalo, jako by mi cvrlikali do ucha přímo v ložnici.

Na schodech

Nikdy jsem nechtěla dělat v domě rozbroje. Jsem slušná, tichá vdova na penzi, žiji sama, a když za mnou jednou za uherský rok přijede dcera, je to pro mě svátek. Ctím pravidla a řád a vyžaduji totéž od druhých, na tom přece není nic divného.

Když jsem sousedku jednou spatřila sedět na schodech vedoucích k ní do pátého patra, myslela jsem, že je opilá. Měla jsem chuť povědět jí pár břitkých slov, ale vypadala tak zuboženě, až mi jí bylo líto. A tak povídám: „Nepotřebujete pomoct?“ Kývla a rozplakala se.

Odvedla jsem ji nahoru do jejího bytu, uložila ji do postele, uvařila čaj. Zahuhlala: „Promiňte, jsem na antidepresivech, není mi dobře.“ Nedalo mi to a rozčileně jsem zasyčela: „Ale o sobotách býváte překvapivě veselá, nemám pravdu?“

Vděčné oči

Začala se omlouvat. Vysvětlovala: „Víte, mně před třemi lety zemřel manžel při autonehodě. Ještě jsem se z toho nedostala. Těžko snáším samotu. Aspoň jednou týdně si sem někoho pozvu, bratrance, kolegu, kamaráda. Abych nebyla pořád tak hrozně sama, víte?“

A tak jsem ke svému úžasu získala dobrou kamarádku. Začala jsem tím, že jsem jí v bytě vzorně uklidila, už to chtělo, a vyhodila veškeré poloprázdné i skoro plné lahve, které jsem tam našla.

„A co kdybych k vám v sobotu pro změnu přišla já a přinesla třeba něco dobrého k snědku?“ nabídla jsem se.

V té chvíli jsem si uvědomila, že jsem vlastně také zoufale osamělá, ale netroufala jsem si to přiznat. Přítelkyně by se mi hodila. Zvedla ke mně vděčné oči a přikývla. Zjistily jsme, že si i přes věkový rozdíl báječně rozumíme. „Ani moje máma na mě nebyla tak hodná jako ty,“ pověděla mi nedávno.

Alžběta (68), Havířov

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud