Domů     Záříš jako hvězda, říkal mi ten modrooký kluk
Záříš jako hvězda, říkal mi ten modrooký kluk
7 minut čtení

Vdala jsem se za Láďu, protože mi připadal seriózní a zodpovědný. Jenomže všechno bylo jinak, vyklubal se z něj lhostejný a nudný chlap.

Začaly letní prázdniny. Kdekdo měl velkolepé plány, sousedé se chystali do Tater, a třeba moje nejlepší kamarádka letecky do Rumunska.

Už se nemohla dočkat, předváděla mi slamák s růžovou stuhou a parádní pruhované plážové šaty, v obojím se chystala oslňovat větrem ošlehané domorodce. „Hlavně se neptej, kam jedu já,“ zanaříkala jsem. „Měli byste si promluvit,“ nabádala mě.

„Řekni Láďovi, že takhle to dál nejde. Jste spolu už dva roky, a nikdy nikam nejedete. Proboha, proč?“ Pokrčila jsem rameny. Jela bych k moři, až bych brečela. Nemělo smysl vysvětlovat, co už jsem jí říkala stokrát.

Láďa je ředitel, bude v práci, pořád, bez ustání, až do roztrhání těla, víkendy a prázdniny nevyjímaje. Je oddaný továrně, nic jiného jej nezajímá. Proč jsem si ho vzala? Připadal mi seriózní, na rozdíl od kluků, kteří se mnou chodili do třídy.

To byli puberťáci praštění pavlačí, kdežto Láďa, ten měl úroveň. Tak třeba Rybařík mi na chmelu kdysi řekl, že udělá úplně všechno pro to, abych s ním šla na rande. Třeba i zkonzumuje žížalu.

„Tak jo, ale vyberu ti ji sama,“ odpověděla jsem se smíchem a našla pořádnou, tlustou, vykrmenou. Rybařík se při pouhém pohledu na ni pozvracel – a bylo vymalováno. Proti takovým byl můj Láďa král.

Alespoň se snažil

Časem mi jeho serióznost začala lézt na nervy. Možná byl spíš nudný než seriózní. Od rána do večera sedával nad papíry, v práci a potom i doma. Nic s ním nebylo. Kdysi jsem chodívala na tancovačky, tak ráda jsem tancovala.

Když jsem ale takový nápad Láďovi nadhodila, podíval se na mě tak vyděšeně, jako bych mu právě navrhla vrhnout se do nitra sopky. „Jsi jako dítě,“ poznamenal a kroutil hlavou. „Já řídím firmu, chápeš?

Co kdyby mě někdo z podřízených viděl, jak hloupě křepčím na nějakou bezduchou melodii? Ztratil bych veškerou autoritu. Kromě toho nemám ani vteřinu času. Zítra mi přijede delegace z NDR. Ne­umíš se nějak zabavit?

Mám ti koupit štěně?“ Svěsila jsem ramena a šla raději vařit večeři. Zastesklo se mi po Rybaříkovi, nebyl to žádný Einstein, ale byla s ním aspoň psina, byť se nedala považovat za intelektuální humor. Ale alespoň se snažil. Láďa se nesnažil o nic. Jenže já byla ještě mladá na takovou totální rezignaci.

Nikdy to neudělám

Láďa mi někdy připadal starší než moje babička, šmrncovní dáma, která se moderně oblékala, u ohníčku hrála na kytaru, psala milostnou poezii a každý rok jezdila do lázní naparovat se před postaršími lázeňskými šviháky.

„Všichni jedou na dovolenou,“ přesvědčovala jsem další den znovu Láďu, který opět soustředěně brejlil do lejster a svítil si na to lampičkou, protože se schylovalo k půlnoci.

„Jitka letí do Rumunska, Hůlovi jedou do Tater, pořídili si kvůli tomu nový embéčko, babička se chystá do Mariánek jako vždycky, dokonce i naši pojedou v srpnu na Zemplínskou šíravu, a my?“ Láďa vstal od dubového psacího stolu, rozčileně rázoval po pokoji a vykřikoval:

„Já nejsem jako všichni! Copak myslíš, že můžu v podniku týden chybět? Nikdy jsem to neudělal a ani neudělám.“ Den nato mi koupil zájezd do Bulharska. Pro jednu osobu. Nevěděla jsem, zda se mám smát, anebo plakat.

Postupem času jsem se rozhodla, že se budu těšit a že si deset dní u moře řádně vychutnám.

Samotná

Sice budu vypadat jako osamělá chudinka, ale nad to se povznesu. Parádně si zaplavu, projedu se zuřivě houkajícím parníkem, sním tunu zmrzliny a po večerech budu koukat na západy slunce nad mořem a budu šťastná.

„To se nebojíš pustit mě samotnou?“ broukla jsem směrem k Láďovi. „Co jsi říkala?“ vzhlédl od lejster. Už jsem dotaz nezopakovala. Nakoupila jsem si na dovolenou novou letní garderobu, sbalila kufr a o pár týdnů později zamávala manželovi.

Dovolená u moře začínala a já jsem se rozhodla, že si ji přece jen užiju. I když sama, samotná. Jmenoval se Jáchym. Hrnul se do hotelu s hloučkem kamarádů, ale najednou zůstal stát a upřel na mě ty své modré oči.

Zrovna jsem úchvatným krokem manekýnek vyplouvala ze dveří, oblečena do dlouhých bílých letních šatů, zdobených červenými růžičkami.

Když k tomu přičtete dlouhé plavé vlasy, bílý klobouk s dramaticky širokou krempou a slušivé brýle proti slunci, dá se říct, že jsem nevypadala špatně. Kluk praštil batohem o zem a zvolal: „No co vy tady děláte?“ Ta otázka mě rozesmála.

Jsem vdaná

„Tak v osm v přístavu, u sochy Neptuna,“ dodal a vypařil se. Drzoun. Na to zapomeň. Ale po dlouhém a krásném dni, v němž nechyběla plavba po moři, koketování s námořníky, zmrzlina, víno a potápění, jsem najednou nevěděla, co s načatým večerem.

A tak, ani nevím jak, jsem se ocitla u Neptuna. Modrooký kluk, jak se ukázalo, o čtyři roky mladší než já, na mě čekal s růží na dlouhém stonku. „Tak krásná a tak sama?“ zněla jeho úvodní věta. „Jsem vdaná,“ vypálila jsem, aby mě neměl za chudinku.

„V tom případě musí být pan manžel blázen, když vás pustil samotnou.“ Na to nebylo co odpovědět. Poděkovala jsem za růži i za kompliment a zamířili jsme do baru na břehu moře. Byl opravdu ještě mládě. Hned v baru, kam doléhalo šumění vln, mě požádal o ruku.

První hvězda

„Kdybys teď utekla, prohledal bych celé pobřeží, dokud bych tě nenašel,“ vychrlil. Bylo to směšné a dojemné vyznání zároveň. Od manžela jsem nic takového neslyšela ani před svatbou. Přemýšlela jsem, co mi kdy Láďa řekl romantického. Napadlo mě snad jen:

„V práci se slavilo MDŽ, tak jsem ti přinesl chlebíček a tatranku.“ Deset dní s Jáchymem bylo to nejkrásnější, co mě kdy potkalo. Každý večer jsme spolu pozorovali západ slunce, drželi se za ruce a přáli si zastavit čas.

„Podívej,“ ukázala jsem na tmavnoucí nebe. „Vyšla první hvězda.“ Oponoval: „Ba ne. Ta první už vyšla, sedí vedle mě a září jako žádná jiná.“ Potom jsme do noci tančili, hrála nám k tomu jako o život místní kapela.

Když jsme se poslední den loučili, v očích se mu třpytily slzy, stejně jako mně. „Patříš jinam,“ řekl těžce. „Doma na tebe někdo čeká. Ale vzpomínky mi nikdo nevezme, to mi věř.“ Doma na mě nikdo nečekal.

Na památku

Láďa byl v práci. Sama jsem se vláčela s kufrem z autobusové zastávky, a teprve když jsem měla vybaleno a uklidila byt, ozval se klíč v zámku. „Ahoj,“ řekl Láďa. „Nevím, kde mi hlava stojí. Nemáme někde aspirin?“ Ani se nezeptal, jaké to bylo v Bulharsku.

Natočila jsem si do sklenice vodu, sesula se na nejbližší židli a položila si hlavu do dlaní. Sáhla jsem po kabelce, abych se probrala drobnostmi, které by mi připomněly Jáchyma.

Na památku jsem si schovala do peněženky vizitku z našeho oblíbeného baru na břehu moře.

Příjemný hlas

Když jsem ji vyndavala, vypadla z peněženky fotka Ládi, kterou jsem tam nosila už dlouho. Teď ale byla jiná. Láďovi na fotce kdosi přimaloval ošklivé brýle a legrační knír. Přimělo mě to k úsměvu.

Ke znehodnocené fotografii onen tajemný neznámý zastrčil pomuchlaný papírek s adresou a telefonním číslem. „A co bude k večeři, mám hlad,“ neslo se ke mně z Láďovy pracovny. Neodpověděla jsem, zavřela jsem dveře a potichoučku vytočila číslo.

Vzápětí jsem uslyšela Jáchymův příjemný hlas. Domluvili jsme si rande, potom další, a nakonec už jsme bez sebe nedokázali být ani minutu, a tak jsme se navzdory některým překážkám vzali.

Pavlína (60), Rakovník

Související články
3 minuty čtení
Ze žárlivosti je člověk schopen udělat leccos. Jsem už daleko rozumnější než zamlada, zdaleka ne tak vznětlivá a bláznivá. Ale stále zamilovaná. Vdobách, kdy jsme s mým mužem teprve chodili, jsem docela dost žárlila. Naštěstí mě to už nepronásleduje, protože s tím by se nedalo žít, v lepším případě bych skončila jako rozvedená, opuštěná ženská, v horším ve vězení. Jezdívali jsme na chatu jeho r
5 minut čtení
Svůj život jsem promarnila s nesprávným mužem a okamžik, kdy jsem potkala toho pravého, mě málem minul. Nikdy jsem nepatřila k děvčatům, která chtějí dělat kariéru, nebo jen ulovit bohatého chlapa a mít se dobře. Já chtěla najít hodného a chápavého muže a s ním si pořídit velkou rodinu. A našla jsem ho už za studií. Jmenoval se Martin, končil práva, nebyl to sice krasavec, ale byl milý a pozorn
4 minuty čtení
Loni na Prvního máje jsem plánovala, že zůstanu doma. Na lásku jsem neměla ani pomyšlení. Jenže osud si pro mě připravil něco jiného. Přiznám se, že jsem svátky zamilovaných jako První máj nebo Valentýn nikdy nemusela. Tohle povinné dokazování lásky mi přijde ujeté. Když jste navíc nezadaná, zamilované párečky vám lezou na nervy ještě víc. Když jsem se loni prvního května probudila, měla jsem p
3 minuty čtení
Ten muž se objevil v drogerii, kde jsem v té době pracovala. Pořád po mně pokukoval, nakonec se přece jen osmělil a oslovil mě. Byl to Ferda. Táta mi tu neobyčejně povedenou fotku z tábora nechal zasklít. Byla jsem tam ještě s nějakými táborníky, postupem času jsem zapomínala jejich jména i táborové přezdívky, protože šlo hlavně o to, že mi to tam moc slušelo. Bylo mi tehdy patnáct, měla jsem v
3 minuty čtení
Byli jsme s Tondou každý jiný, on ze statku, já z města. Bála jsem se, že jsme příliš rozdílní, než abychom spolu mohli žít. Skoro celé léto jsem tehdy probrečela. Byla jsem nešťastná, i když zase naopak chvílemi šťastná, zasněná a zamilovaná. Byli jsme s Tondou jako oheň a voda. Maminka mě utěšovala, že láska hory přenáší a všechno spraví, jenomže budoucí tchyně si zjevně myslela opak. Byla to
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Rychlé šípy: Který z pětice měl skutečný vzor?
epochaplus.cz
Rychlé šípy: Který z pětice měl skutečný vzor?
Hltáte příběhy pětice kluků zvaných Rychlé šípy? Možná vás napadla otázka, jestli jde jenom o virtuální ideály nebo opravdu existovala takhle slušná a poctivá parta chlapců z masa a kostí. Pojďme se tedy společně podívat, jak to s nimi opravdu bylo. Skautský vedoucí slavného oddílu Dvojka a vizionář Jaroslav Foglar (1907–1999) v temných časech roku
Jennifer Lawrence uvádí kolekci PrimaLuna od Longines
iluxus.cz
Jennifer Lawrence uvádí kolekci PrimaLuna od Longines
U značky Longines není žádným nováčkem, nyní je však mnohem kompaktnější, smyslnější, ženštější. Redesignovaná kolekce PrimaLuna vystihuje vše, čím je značka Longines dnes a čím byla i před sto dvacet
Nejlepší bramborový salát
tisicereceptu.cz
Nejlepší bramborový salát
Dělat si bramborový salát jen na Vánoce by byla věčná škoda. Hodí se vždy samozřejmě k jakýmkoliv řízkům. Suroviny 600 g brambor 3 vejce 4 sterilované okurky středně velká cibule sůl, pepř,
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Stoletý papež zabránil rozpadu církve
epochalnisvet.cz
Stoletý papež zabránil rozpadu církve
V polovině 7. století ve Středomoří vrcholí útoky muslimů. Načas do jejich rukou padne i Sicílie. Jejich nadvláda tam nebude trvat dlouho, ale stačí to, aby z ostrova musela uprchnout většina křesťanských duchovních.   Jedním z nich je i Agatho (577–681), mnich benediktinského kláštera sv. Herma v Palermu. Je mu již téměř 80 let, ale ve svém poslání
Fungies: Bonbony nesmrtelnosti, které mění svět wellness
21stoleti.cz
Fungies: Bonbony nesmrtelnosti, které mění svět wellness
Houby už dávno nejsou jen součástí kulinářských receptů. Moderní věda potvrzuje, že tzv. funkční houby mají výjimečné účinky na zdraví a vitalitu. Právě na tomto poznání vznikly produkty Fungies – chu
Naštěstí nás brzo opustila!
skutecnepribehy.cz
Naštěstí nás brzo opustila!
Už jsem toho za svůj život viděla hodně, ale takovou ženskou, jako je Jarmila, jsem ještě nepoznala. Bydlela jsem na malém městě, v klidné ulici, kde se všichni znají a mají tu rádi svůj klid. Ten jsme tu ovšem měli jen do chvíle, než se přistěhovala ona. Byla to žena, která dokázala svým jazykem a chováním rozvrátit celou naši
TÁBORSKÁ SETKÁNÍ 2025.
epochanacestach.cz
TÁBORSKÁ SETKÁNÍ 2025.
Letošní 33. ročník mezinárodního historického festivalu Táborská setkání bude důstojnou připomínkou dvou loňských významných výročí: 600 let od úmrtí nikdy v poli neporaženého hejtmana Jana Žižky z Trocnova a 40 let partnerství Tábora s německým městem Kostnice. http://taborskasetkani.eu
Ustojí Gránský obrovský tlak?
nasehvezdy.cz
Ustojí Gránský obrovský tlak?
Každodenní život na plný plyn se může Davidu Gránskému (33) pořádně vymstít. Natáčí seriál Kamarádi, hraje v několika divadlech a ve volných chvílích se věnuje manželce Nikole (32) a synovi Mateovi (3
Přišel na zem nový spasitel? Australský pár tvrdí, že je převtělením svatých!
enigmaplus.cz
Přišel na zem nový spasitel? Australský pár tvrdí, že je převtělením svatých!
Existuje celá řada lidí, kteří věří na takzvanou reinkarnaci, tedy, že se po smrti jejich duše převtělí do nového těla. Senzaci pak vyvolalo tvrzení jednoho páru z Austrálie, který tvrdí, že je převtě
5 krádeží královských pokladů: Zinscenoval jeden zločin sám panovník?
historyplus.cz
5 krádeží královských pokladů: Zinscenoval jeden zločin sám panovník?
„Ty cetky mají hodnotu sotva šesti tisíc liber,“ směje se Thomas Blood a přítomným padá brada. Na koho však drzý šarm zajatého zloděje královských klenotů zafunguje, je Karel II. Namísto obvyklé mobilizace popravčího tak zločince nejen propustí, ale navíc mu věnuje výnosnou půdu. Chtěl tím anglický král docílit smíru s opozicí, nebo snad byl do
Jak chytře zkrotíte chlapa?
nejsemsama.cz
Jak chytře zkrotíte chlapa?
Kdo vám dá srdce na potkání, kdo je romantik a kdo spíš dobrodruh, s kterým je těžké udržet krok? Máme pro vás skvělé triky, jak muže snadno prokouknete a dostanete z něj to nejlepší. Beran (21. 3. – 20. 4.) Věčný rebel v srdci. Je jako startovní pistole – rychlý, žhavý a nevyzpytatelný. Když se zamiluje, hned to cítíte, a vrhne se do vztahu