Domů     Záříš jako hvězda, říkal mi ten modrooký kluk
Záříš jako hvězda, říkal mi ten modrooký kluk
7 minut čtení

Vdala jsem se za Láďu, protože mi připadal seriózní a zodpovědný. Jenomže všechno bylo jinak, vyklubal se z něj lhostejný a nudný chlap.

Začaly letní prázdniny. Kdekdo měl velkolepé plány, sousedé se chystali do Tater, a třeba moje nejlepší kamarádka letecky do Rumunska.

Už se nemohla dočkat, předváděla mi slamák s růžovou stuhou a parádní pruhované plážové šaty, v obojím se chystala oslňovat větrem ošlehané domorodce. „Hlavně se neptej, kam jedu já,“ zanaříkala jsem. „Měli byste si promluvit,“ nabádala mě.

„Řekni Láďovi, že takhle to dál nejde. Jste spolu už dva roky, a nikdy nikam nejedete. Proboha, proč?“ Pokrčila jsem rameny. Jela bych k moři, až bych brečela. Nemělo smysl vysvětlovat, co už jsem jí říkala stokrát.

Láďa je ředitel, bude v práci, pořád, bez ustání, až do roztrhání těla, víkendy a prázdniny nevyjímaje. Je oddaný továrně, nic jiného jej nezajímá. Proč jsem si ho vzala? Připadal mi seriózní, na rozdíl od kluků, kteří se mnou chodili do třídy.

To byli puberťáci praštění pavlačí, kdežto Láďa, ten měl úroveň. Tak třeba Rybařík mi na chmelu kdysi řekl, že udělá úplně všechno pro to, abych s ním šla na rande. Třeba i zkonzumuje žížalu.

„Tak jo, ale vyberu ti ji sama,“ odpověděla jsem se smíchem a našla pořádnou, tlustou, vykrmenou. Rybařík se při pouhém pohledu na ni pozvracel – a bylo vymalováno. Proti takovým byl můj Láďa král.

Alespoň se snažil

Časem mi jeho serióznost začala lézt na nervy. Možná byl spíš nudný než seriózní. Od rána do večera sedával nad papíry, v práci a potom i doma. Nic s ním nebylo. Kdysi jsem chodívala na tancovačky, tak ráda jsem tancovala.

Když jsem ale takový nápad Láďovi nadhodila, podíval se na mě tak vyděšeně, jako bych mu právě navrhla vrhnout se do nitra sopky. „Jsi jako dítě,“ poznamenal a kroutil hlavou. „Já řídím firmu, chápeš?

Co kdyby mě někdo z podřízených viděl, jak hloupě křepčím na nějakou bezduchou melodii? Ztratil bych veškerou autoritu. Kromě toho nemám ani vteřinu času. Zítra mi přijede delegace z NDR. Ne­umíš se nějak zabavit?

Mám ti koupit štěně?“ Svěsila jsem ramena a šla raději vařit večeři. Zastesklo se mi po Rybaříkovi, nebyl to žádný Einstein, ale byla s ním aspoň psina, byť se nedala považovat za intelektuální humor. Ale alespoň se snažil. Láďa se nesnažil o nic. Jenže já byla ještě mladá na takovou totální rezignaci.

Nikdy to neudělám

Láďa mi někdy připadal starší než moje babička, šmrncovní dáma, která se moderně oblékala, u ohníčku hrála na kytaru, psala milostnou poezii a každý rok jezdila do lázní naparovat se před postaršími lázeňskými šviháky.

„Všichni jedou na dovolenou,“ přesvědčovala jsem další den znovu Láďu, který opět soustředěně brejlil do lejster a svítil si na to lampičkou, protože se schylovalo k půlnoci.

„Jitka letí do Rumunska, Hůlovi jedou do Tater, pořídili si kvůli tomu nový embéčko, babička se chystá do Mariánek jako vždycky, dokonce i naši pojedou v srpnu na Zemplínskou šíravu, a my?“ Láďa vstal od dubového psacího stolu, rozčileně rázoval po pokoji a vykřikoval:

„Já nejsem jako všichni! Copak myslíš, že můžu v podniku týden chybět? Nikdy jsem to neudělal a ani neudělám.“ Den nato mi koupil zájezd do Bulharska. Pro jednu osobu. Nevěděla jsem, zda se mám smát, anebo plakat.

Postupem času jsem se rozhodla, že se budu těšit a že si deset dní u moře řádně vychutnám.

Samotná

Sice budu vypadat jako osamělá chudinka, ale nad to se povznesu. Parádně si zaplavu, projedu se zuřivě houkajícím parníkem, sním tunu zmrzliny a po večerech budu koukat na západy slunce nad mořem a budu šťastná.

„To se nebojíš pustit mě samotnou?“ broukla jsem směrem k Láďovi. „Co jsi říkala?“ vzhlédl od lejster. Už jsem dotaz nezopakovala. Nakoupila jsem si na dovolenou novou letní garderobu, sbalila kufr a o pár týdnů později zamávala manželovi.

Dovolená u moře začínala a já jsem se rozhodla, že si ji přece jen užiju. I když sama, samotná. Jmenoval se Jáchym. Hrnul se do hotelu s hloučkem kamarádů, ale najednou zůstal stát a upřel na mě ty své modré oči.

Zrovna jsem úchvatným krokem manekýnek vyplouvala ze dveří, oblečena do dlouhých bílých letních šatů, zdobených červenými růžičkami.

Když k tomu přičtete dlouhé plavé vlasy, bílý klobouk s dramaticky širokou krempou a slušivé brýle proti slunci, dá se říct, že jsem nevypadala špatně. Kluk praštil batohem o zem a zvolal: „No co vy tady děláte?“ Ta otázka mě rozesmála.

Jsem vdaná

„Tak v osm v přístavu, u sochy Neptuna,“ dodal a vypařil se. Drzoun. Na to zapomeň. Ale po dlouhém a krásném dni, v němž nechyběla plavba po moři, koketování s námořníky, zmrzlina, víno a potápění, jsem najednou nevěděla, co s načatým večerem.

A tak, ani nevím jak, jsem se ocitla u Neptuna. Modrooký kluk, jak se ukázalo, o čtyři roky mladší než já, na mě čekal s růží na dlouhém stonku. „Tak krásná a tak sama?“ zněla jeho úvodní věta. „Jsem vdaná,“ vypálila jsem, aby mě neměl za chudinku.

„V tom případě musí být pan manžel blázen, když vás pustil samotnou.“ Na to nebylo co odpovědět. Poděkovala jsem za růži i za kompliment a zamířili jsme do baru na břehu moře. Byl opravdu ještě mládě. Hned v baru, kam doléhalo šumění vln, mě požádal o ruku.

První hvězda

„Kdybys teď utekla, prohledal bych celé pobřeží, dokud bych tě nenašel,“ vychrlil. Bylo to směšné a dojemné vyznání zároveň. Od manžela jsem nic takového neslyšela ani před svatbou. Přemýšlela jsem, co mi kdy Láďa řekl romantického. Napadlo mě snad jen:

„V práci se slavilo MDŽ, tak jsem ti přinesl chlebíček a tatranku.“ Deset dní s Jáchymem bylo to nejkrásnější, co mě kdy potkalo. Každý večer jsme spolu pozorovali západ slunce, drželi se za ruce a přáli si zastavit čas.

„Podívej,“ ukázala jsem na tmavnoucí nebe. „Vyšla první hvězda.“ Oponoval: „Ba ne. Ta první už vyšla, sedí vedle mě a září jako žádná jiná.“ Potom jsme do noci tančili, hrála nám k tomu jako o život místní kapela.

Když jsme se poslední den loučili, v očích se mu třpytily slzy, stejně jako mně. „Patříš jinam,“ řekl těžce. „Doma na tebe někdo čeká. Ale vzpomínky mi nikdo nevezme, to mi věř.“ Doma na mě nikdo nečekal.

Na památku

Láďa byl v práci. Sama jsem se vláčela s kufrem z autobusové zastávky, a teprve když jsem měla vybaleno a uklidila byt, ozval se klíč v zámku. „Ahoj,“ řekl Láďa. „Nevím, kde mi hlava stojí. Nemáme někde aspirin?“ Ani se nezeptal, jaké to bylo v Bulharsku.

Natočila jsem si do sklenice vodu, sesula se na nejbližší židli a položila si hlavu do dlaní. Sáhla jsem po kabelce, abych se probrala drobnostmi, které by mi připomněly Jáchyma.

Na památku jsem si schovala do peněženky vizitku z našeho oblíbeného baru na břehu moře.

Příjemný hlas

Když jsem ji vyndavala, vypadla z peněženky fotka Ládi, kterou jsem tam nosila už dlouho. Teď ale byla jiná. Láďovi na fotce kdosi přimaloval ošklivé brýle a legrační knír. Přimělo mě to k úsměvu.

Ke znehodnocené fotografii onen tajemný neznámý zastrčil pomuchlaný papírek s adresou a telefonním číslem. „A co bude k večeři, mám hlad,“ neslo se ke mně z Láďovy pracovny. Neodpověděla jsem, zavřela jsem dveře a potichoučku vytočila číslo.

Vzápětí jsem uslyšela Jáchymův příjemný hlas. Domluvili jsme si rande, potom další, a nakonec už jsme bez sebe nedokázali být ani minutu, a tak jsme se navzdory některým překážkám vzali.

Pavlína (60), Rakovník

Související články
4 minuty čtení
Prodávala jsem pánské obleky v malém butiku. Práce mě moc bavila. Jedna naplánovaná schůzka s novým zákazníkem dopadla nečekaně. Byl čtvrtek po poledni, když přišel on. Vysoký, trochu nejistý, ale usměvavý. Měl objednaný termín na výběr svatebního obleku. Vzala jsem ho do oddělení s našimi nejkvalitnějšími obleky – vlněnými, jemnými na dotek, s precizně vypracovanými detaily. Jako první jsme zk
3 minuty čtení
Normální člověk se sotva těší na konec prázdnin. Když mi bylo sedmnáct, loučila jsem se v té depresivní době s Tomášem a brečela jsem. Vzpomínám si, jak těžce jsem vždycky nesla, když končily prázdniny. A nejhorší ze všeho to bylo v době, kdy jsem se zamilovala do Tomáše. Bylo mi sedmnáct, jemu o rok víc. Byla jsem naivní, venkovská dívenka, on světem protřelý lufťák z velkého města. Umírala js
3 minuty čtení
Ze žárlivosti je člověk schopen udělat leccos. Jsem už daleko rozumnější než zamlada, zdaleka ne tak vznětlivá a bláznivá. Ale stále zamilovaná. Vdobách, kdy jsme s mým mužem teprve chodili, jsem docela dost žárlila. Naštěstí mě to už nepronásleduje, protože s tím by se nedalo žít, v lepším případě bych skončila jako rozvedená, opuštěná ženská, v horším ve vězení. Jezdívali jsme na chatu jeho r
5 minut čtení
Svůj život jsem promarnila s nesprávným mužem a okamžik, kdy jsem potkala toho pravého, mě málem minul. Nikdy jsem nepatřila k děvčatům, která chtějí dělat kariéru, nebo jen ulovit bohatého chlapa a mít se dobře. Já chtěla najít hodného a chápavého muže a s ním si pořídit velkou rodinu. A našla jsem ho už za studií. Jmenoval se Martin, končil práva, nebyl to sice krasavec, ale byl milý a pozorn
4 minuty čtení
Loni na Prvního máje jsem plánovala, že zůstanu doma. Na lásku jsem neměla ani pomyšlení. Jenže osud si pro mě připravil něco jiného. Přiznám se, že jsem svátky zamilovaných jako První máj nebo Valentýn nikdy nemusela. Tohle povinné dokazování lásky mi přijde ujeté. Když jste navíc nezadaná, zamilované párečky vám lezou na nervy ještě víc. Když jsem se loni prvního května probudila, měla jsem p
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Fulnecký kostel. Energie pro tělo i duši
epochanacestach.cz
Fulnecký kostel. Energie pro tělo i duši
Město Fulnek v Moravskoslezském kraji se může pochlubit řadou historických památek, ale barokní kostel sv. Josefa mezi nimi zaujímá výjimečné místo. Říká se, že po jeho návštěvě se budete cítit nabití energií jako po hodině jógy! Historie kostela sahá do roku 1668, kdy byl ve Fulneku založen kapucínský klášter. Součástí komplexu je právě i kostel
Výprava Františka Ferdinanda d´Este: V Japonsku se arcivévoda nechal tetovat
historyplus.cz
Výprava Františka Ferdinanda d´Este: V Japonsku se arcivévoda nechal tetovat
Podpalubí lodi Kaiserin Elisabeth je přecpané trofejemi. Nechybí mezi nimi vycpaní tygři, orli ani opice. Námořníci sem přinášejí vypreparované klokany, pštrosy a koaly. Arcivévoda František Ferdinand d´Este se totiž na lodi plaví kolem světa a plní ji ulovenými zvířaty. Záhy mezi ně přibudou veverky, skunkové nebo medvěd grizzly… Arcivévoda František Ferdinand d´Este (1863–1914)
Splní mi někdy mé přání?
skutecnepribehy.cz
Splní mi někdy mé přání?
Když jsme se poznali, byl to akční muž a mně to imponovalo. Horské túry, cyklovýlety, běžky, věděla jsem, že s ním se nudit nebudu. Ataky že ne. Jen jsem tehdy ještě netušila, že jeho „akčnost“ bude jednou totálně určovat celý náš život. Dovolené nevyjímaje, takže u moře si s ním nikdy nelehnu. Ne, že bych byla lenoch Už od
Populace australských koal ničí epidemie chlamydií, pomůže očkování?
21stoleti.cz
Populace australských koal ničí epidemie chlamydií, pomůže očkování?
Roztomilý medvídek, který však rozhodně medvědem není, protože se jedná o vačnatce, je národní ikonou Austrálie. Jeho populace se však v posledních desetiletích snižují, ohrožuje je ztráta přirozeného
Teplý salát s kuřetem
tisicereceptu.cz
Teplý salát s kuřetem
Ideální jídlo, které stihnete připravit k večeři během chvíle. Zbytek si klidně můžete dát druhý den. Ingredience 4 ks kuřecího masa 1 lžíce olivového oleje sůl pepř 2 ks citronu Citronov
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Co způsobilo výbuch, který svět ještě neviděl?
enigmaplus.cz
Co způsobilo výbuch, který svět ještě neviděl?
Na Rujáně, největším německém ostrově na severu země v Baltském moři, se na konci roku 1944 schyluje k něčemu velkému. Za okamžik se zde má odehrát první atomový výbuch historie. [gallery ids="158
Půjčka na cokoliv je v moderní době velmi populární
epochalnisvet.cz
Půjčka na cokoliv je v moderní době velmi populární
Rychlá pomoc v případě, že domácnost navštíví finanční výdaje, s nimiž nikdo dopředu nepočítal. Ano, taková je online cesta, díky které rozhodně není nutné chodit na pobočku nebo vyřizovat časově náročný telefonický rozhovor. Stačí jen základní osobní údaje, ve hře není dlouhá zpověď nebo kontakt mezi čtyřma očima. Chcete znát všechna důležitá čísla, abyste měli jasnější představu
Kamikaze: Kdo byli piloti, kteří se řítili vstříc smrti?
epochaplus.cz
Kamikaze: Kdo byli piloti, kteří se řítili vstříc smrti?
Zvuk japonských letadel řítících se střemhlav k americkým lodím vyvolával u námořníků hrůzu. Nechápali, jak někdo může s takovou ochotou umírat. Považovali je za fanatiky, šílence, blázny. Japonské sebevražedné útoky z doby druhé světové války, známé jako kamikaze, se staly jednou z nejkontroverznějších a nejčastěji mytizovaných kapitol válečného konfliktu. Kdo ale tito piloti skutečně byli
Jennifer Lopez: Jak daleko zajde kvůli bývalému?
nasehvezdy.cz
Jennifer Lopez: Jak daleko zajde kvůli bývalému?
Už nezbývá mnoho a zpěvačka Jennifer Lopez (56) nejspíš spadne na úplné dno. Nejenže rozvod s hercem Benem Affleckem (53) začala rozpitvávat ve svých písních, nyní ve vyřizování účtů s bývalým evide
Jak mít lepší náladu bez použití léků?
nejsemsama.cz
Jak mít lepší náladu bez použití léků?
Se začátkem září se často pojí špatná nálada či úzkost, že prosluněné léto už končí. Jak se můžete udržet v psychické pohodě a tyto nepříjemné stavy zahnat? Osvědčeným, i když ne vždy oblíbeným způsobem, jak se zbavit úzkosti a stresu, je pravidelná fyzická aktivita. Důležité je provozovat takový sport, ze kterého budete mít radost. Mohou to být procházky, jízda na
Tokio spustilo mega projekt za 5,8 miliardy dolarů
iluxus.cz
Tokio spustilo mega projekt za 5,8 miliardy dolarů
Tokio se chystá na jednu z nejambicióznějších stavebních proměn své historie. Investice ve výši 5,8 miliardy dolarů přetvoří areál bývalého rybího trhu Tsukiji v ultramoderní čtvrť s celkovou podlažní